Bronislav Kandrík z RSJ - rozhovor o algoritmickém obchodování Ako-investovat.sk .


Vyžaduje algoritmické obchodování dohled lidí? Je HFT black box bez kontroly ? Způsobily počítače na burzách krizi? Je market making bezrizikový způsob obchodování? Co vyřeší daň z finančních transakcí? Na tyto otázky odpovídá v rozhovoru Bronislav Kandrík , šéf tradingu ve společnosti RSJ Algorithmic trading .

Po škole jste nastoupil do RSJ, po 4 letech jste se stal šéfem tradingu, v současnosti jste již členem představenstva. Celkem slušná kariéra.

 

Nastoupil jsem téměř na začátku algoritmického obchodování, když byl ve firmě ještě malý okruh lidí. Začal jsem pracovat jako student při škole .

 

Jste příkladem toho, že v RSJ se kromě matematiků uplatní i absolventi VŠE.

 

Nic není striktně dáno, jsou tam biologové, fyzici, statistici, matematici, ekonomové, je to pestré. V tradingu pracuje 17 lidí. Analytici jsou však výhradně z Matfyzu.

 

Co dělá v tradingu 17 lidí? Vždyť ten trading přece mají dělat počítače :-)

 

Počítače dělají exekuci - obchodování, to znamená zadávají objednávky, ruší objednávky. Celá firma má však více než 17 lidí, kteří ty PC programují a určují jejich činnost.

 

Trading desk RSJ:

 

Co dělají lidé na trading desku, když je algoritmus naprogramován?

 

Kontrolují strategie - jestli se chovají tak, jak se mají chovat. Trh není statický, mění se ekonomika, mění se hráči, strategie se v čase chovají trochu jinak. Personál musí zjistit, zda to, co strategie právě dělají, je správné, zda není třeba přizpůsobit algoritmus. Ideální je, aby se daný algoritmus už v průběhu obchodování vůbec neladil, ale takhle to nefunguje.

 

Další část práce v tradingu je fundamentální analýza. Když chceme začít obchodovat nové aktivum, např. zemní plyn, je na nás, abychom zjistili, jak se zemní plyn chová, co je to za aktivum, na co si dávat pozor, kdo s ním obchoduje, jako obchoduje. Následně potřebujeme přetavit fundamentální informaci tak, aby se dala použít pro obchodování. Ve firmě jsou skupiny lidí, které se úzce specializují. Úkolem traderů je zprostředkovat kontakt mezi trhem, resp. instrumentem a algoritmem, tedy zbytkem firmy.

 

Obchodovat jste začínali s kontrakty na úrokové sazby. Nyní jste se začali rozšiřovat do dalších kontraktů a možná začnete i akcie.

 

Začali jsme obchodovat v Londýně úroky na Euribor a na sterling, později se přidali úroky na Švýcarský frank, přidal se euro-dolar v Chicagu. To vše jsou krátkodobé úroky. Následně přibyly futures na státní dluhopisy v Německu (Eurex), poté další aktiva. Většinou to byly úrokové treasury futures, akciové indexy, minulý rok futures na komodity WTI (ropa), zemní plyn, trochu Brent (ropa). Občas děláme pro burzy market-makera na některých velmi nelikvidních kontraktech, které se snaží burzy spustit a rozjet. Tam pracujeme na dost exotických produktech, o kterých naneštěstí poté už nikdo neslyšel :-)

 

Snažíme se to dělat postupně.

 

Stále jsou tedy komodity a indexy řádově mnohem menší z hlediska objemů obchodování?

 

Ano, stále děláme nejvíce na úrocích.

 

Je to proto, že tam máte největší zkušenosti? Obchodování ostatních nástrojů je založeno na stejném principu jako na úrocích?

 

Každý algoritmus má svoje specifikace. Nelze použít model z úroků na plyn, takhle to nefunguje. Musí se dále upravovat. Úroky jsou samy o sobě velmi likvidní produkty, proto na nich hodně obchodujeme. Velkou roli hraje i zmiňovaná zkušenost, známe trhy, věnujeme se jim delší dobu.

 

Libor Winkler (CEO RSJ) informoval, že do budoucna chcete obchodovat i akcie. Jak daleko je to od reality?

 

Uvidíme, v těchto dnech začínáme obchodovat americké dluhopisy, ne futures, ale spotový trh. To je náš první nederivátový kontrakt. Akcie obchodovat chceme, ale letos to ještě nebude. Ovlivňují to i externí faktory - regulace, situace bank a podobně. Nemohu přesně říct, kdy se do toho společnost pustí.

 

Je velký rozdíl v tom dostat se jako HFT obchodník na derivátové burzy a na akciové burzy? Bylo to v minulosti lehčí nebo těžší?

 

Záleží na definici „těžké". Bariéra vstupu se od 80. - 90. let dramaticky snížila. Dnes si každý může koupit do portfolia libovolné akcie a transakční náklady jsou zlomkové oproti těm v minulosti. Co se týče konkurence mezi obchodníky - je to těžké posoudit, jelikož naše společnost stále obchoduje elektronicky. Konkurence se však nezmenšuje, vždy tu byla velká. Někdy to byly velké investiční banky a tradiční brokeři a dealeři, dnes se to přetavuje více k prop shopům, které jsou market-makery na akcích a futures. Banky z toho postupně odcházejí. Možná se mění forma konkurence, ale stále zůstává velká.

 

Není horší také to, že na úrocích už máte něco vybudované a do akcií jdete od nuly?

 

Dokud to nezkusíme, nevíme. Je dobré se připravit, až reálné obchodování však ukáže, jak na tom člověk je. Příprava - infrastruktura, domluvit si všechny náležitosti s clearery, burzami, to vše trvá delší dobu. Následně je třeba trhy zanalyzovat, kalibrovat modely, přizpůsobit je a tak dále. Kvůli funkci market-makera je také nutná fyzická prezence na burze. Vybudovat tuto prezenci netrvá krátký čas - jde o větší projekt.

 

U akcií je také specifická fragmentace trhů. Například v Eurozóně trhy fragmentované jsou, ale mnohem méně než v USA. Fragmentaci si představte na příkladu nějakého aktiva - například futures na E-mini S&P500. Zobchodujeme je na jedné burze. A protože chceme futures, ne ETF, tak stačí obchodovat v Chicagu a vidíme všechny informace, jelikož se to odehrává na jedné burze. Pokud však chceme obchodovat IBM nebo jinou velkou firmu, tak v USA jsou 4 velké burzy, na kterých se tyto akcie obchodují. Plus 10 menších burz. Když chceme vědět co se děje s IBM, musíme sledovat dění na 4 burzách. Pokud to chce člověk v pozici market-makera dělat kvalitně, musí propojit 4 místa a rychle mezi sebou vyhodnocovat informace. To je komplikovanější, než se soustředit na 1 místo. Americký trh je v tom velmi specifický, pro obchodníky to není zcela dobrý stav.

 

Pro nezasvěceného to vypadá jednoduše - dvě burzy v New Yorku. V realitě jich je mnohem víc?

 

Kromě velkých burz existují také dark pooly, internacionalizátory. Dá hodně práce zjistit, jak to funguje. Dá se to vyčíst přes dokumentaci regulace trhu dostupnou na internetu.

 

Market-making vypadá jednoduše. Beru si část spreadu a na tom vydělávám, plus nějaké poplatky od burzy za to, že dodávám likviditu. Ale asi to není tak jednoduché, protože by to dělal každý. Co všechno to zahrnuje?

 

Je pravda, že vypadá jednoduše vydělat na spreadu, ale není to jednoduché. Pokud bychom měli jistotu, že se nepohne cena - to nikdo v delším horizontu neví - a také jistotu, že najednou zobchodujeme nákup a hned prodej, tak opravdu ten spread získáme a nemáme problém. Ale tato situace je prakticky vyloučena.

 

Market-maker funguje spíše na principu, že my dáváme v jeden čas nabídku, za kterou jsme schopni koupit a prodat. A pokud někdo prodává, my koupíme. Pak se neděje nic a trh se pohybuje. Následně přijde opět někdo, kdo chce prodat, tak my opět koupíme. Držíme long a trh se stále pohybuje. Můžeme tedy ztratit nebo vydělat na tom, že máme pozici. Pak přijde někdo jiný, kdo chce koupit, tak prodáme. Takže stále máme nějakou zásobu. A tady je ta komplikace - držíte nějaké riziko, nevíte, kdy se ho zbavíte, zda trh půjde nahoru nebo dolů. Je to tedy dost komplikovaná záležitost. Též konkurujete lidem, kteří mohou mít blíže znalosti o trhu, v nejhorším případě insider informace. A obchody s těmito lidmi určitě nejsou pro market-makera ziskové.

 

Ale vy nedokážete zjistit insider tradera. Možná jen zpětně.

 

Zda insidera odhalíme nebo ne, to nedokážu ohodnotit. Sem tam se v tisku objeví, že někoho vyšetřují, soudí.

 

Také platí starý vtip: Market-maker chtěl kupovat, ale ne až tolik. Tedy pokud někdo dá trhu příliš mnoho najednou, pohne trhem. A to je další riziko. Většina lidí si myslí zjednodušeně - cena se nehýbe, vy obchodujete rychle za sebou, máte spread. Ale takto to skutečně nefunguje.

 

Risk vychází z toho, že pokud přijde velký kontrakt, musíte ho celý dodat?

 

To ne, ale burza je anonymní. My nevidíme, s kým jsme obchodovali. Jediné, co systém vidí, je, že na ceně 100 je možnost prodat 100 ks něčeho. A může to být 50 od nás a 50 od konkurence. Někdo přijde a 100 prodá. Nevíme, kdo to byl, proč to udělal a jestli to udělá znovu. V tom je rozdíl mezi veřejným transparentním trhem a anonymním, kdy obchoduje člověk s bankou nebo dealerem. Tam je informační asymetrie mnohem lepší pro dealera. Dealer často ví pozici klienta, jak se k ní dostal, za jakou cenu. Ví také, zda chce prodávat nebo kupovat. My nic nevíme. Vidíme jen veřejný obraz trhu. To jsou kotace - kolik jablek nebo hrušek se dá v jeden čas koupit nebo prodat.

 

Když porovnáváme banky - mezibankovní trh a burzu, zachytil jsem dva názory. První z nich, že vysokofrekvenční trading je špatný, manipuluje burzy. Flashcrash a krize způsobují vysokofrekvenční blackboxy. A kvůli tomu chtějí banky některé nástroje začít obchodovat na mimoburzovním trhu.

 

Druhý názor je opačný, že vysokofrekvenční trading za nic nemůže, naopak, zefektivňuje trhy, burzy jsou transparentnější, levnější pro klienty. A tedy postup by měl být opačný, OTC (over the counter - mimoburzové) nástroje z mezibankovního trhu by měly časem přejít na burzy. Vypadá to, jako kdyby byly dvě skupiny - banky a prop shopy - proti sobě.

 

V zásadě je to nějak takhle. Nedá se odpovědět rychle ani jednoduše, má to několik podotázek. Ale tak například HFT. Způsob, jakým se to nyní používá, je špatný - prázdná krabička. Samo o sobě nikdo nedefinuje, co si o tom myslí. Samo o sobě to jakoby neexistuje, je to jen nějaký způsob realizace toho, jak někdo obchoduje.

 

My jsme market-maker a tím, že obchodujeme na elektronických trzích, musíme být rychlí. Musíme mít latenci, která zajistí konkurenci vůči subjektům, které dělají arbitráž. Ti na nás určitě vydělávají. Ale pokud by na nás vydělávali moc, tak nebudeme ziskoví a nevyplatí se to. Musí tedy nastat nějaká rovnováha. My nikdy nebudeme nejrychlejší, to jsou ti, kteří dělají arbitráž, neboť je to pro ně ekonomická nezbytnost. Pro nás je ekonomická nezbytnost být dostatečně rychlí. A to dál už záleží na podmínkách interpretace.

 

Historicky se od poštovních holubů strategie obchodování příliš nezměnily. Máme PC, výkon je vyšší, dají se tedy počítat nové statistiky, ale jinak je to totéž. Arbitráž je arbitráž a je jedno, jestli je to zlato mezi Prahou a Vídní, nebo akcie IBM mezi dvěma místy v New Jersey. Ekonomická podstata je stejná. Změnil se jen technický prostředek, který umožňuje obchodovat. A co se týče frekvence - my jsme market-maker a děláme samozřejmě i aktivní obchody. Ale jádrem je market-maker, takže když jsme na trhu a nikdo nechce nic obchodovat, tak máme nulovou frekvenci. Pokud se na trhu něco stane, tak se obchoduje mnoho, ale opět ne naším přičiněním. My naši frekvenci neovlivníme. Záleží na našich protistranách, zda se rozhodnou obchodovat nebo ne.

 

Spíše je důležité podívat se na strategie - market-maker, arbitráž, statistická arbitráž, někteří lidé dělají trend following, mean reversion a tak dále. Nápadů je mnoho, záleží na tom, jak je vykonávat. Představte si například Warrena Buffetta, který si vymyslí, že chce něco někde koupit a pokud je to rozumné množství, koupí to přes telefon. Nápad byl v hlavě, algoritmus nikomu neřekne a telefon již není algoritmem, už je jen nástrojem. Na druhé straně je někdo jako my. Jsme market-maker a operujeme na takovém množství trhů a v takových rychlostech, že logika exekuce obchodů musí být napsána v kódu, protože trhy vstřebávají informace tak rychle, že není v kapacitě člověka obchodovat a řešit i riziko.

 

To znamená že myšlenka přijde z hlavy - PC se sám nenaprogramuje. Až exekuci dělá i PC, sám zadává objednávky. Jiný příklad je velký penzijní fond (například fond zmiňován jako původce flashcrashe Waddel & Reed) - někdo si řekne, že máme velké penzijní portfolio, potřebujeme prodat velký balík akcií. Portfolio manager přijme rozhodnutí a musí to zobchodovat. Pokud je aktiv příliš mnoho, tak to nemůže dát na trh najednou, protože by se trh velmi posunul a cena, kterou by dostal, by byla horší. Tak použije tzv. execution strategy. Nějaký algoritmus dostane impuls - třeba prodat například 100 tisíc Microsoftu, máme na to dnes a zítra, chceme toho dosáhnout za nějakou cenu. Algoritmus se snaží akcie na trh umístit. Proč chtějí právě 100 tisíc Microsoftu, to algoritmus neví.

 

Jak taková operace může způsobit flashcrash, když právě algoritmus měl penzijnímu fondu zajistit, že nepohnou s cenou?

 

Zřejmě myšlenka jak to na trhu provádět nebyla zcela správná. Jsou jisté studie, proč to tak dopadlo. Pravděpodobně chtěl ten penzijní fond zobchodovat jisté procento trhu a svůj podíl počítali do toho procenta. Viděli, že se zvětšuje objem, začali obchodovat více a více a jako market-maker to nezvládali. Každý má totiž schopnost absorbovat nějaký flow z trhu a když ten trh pojal tolik likvidity kolik mohl, tak nastalo, co nastalo.

 

Takže chyba byla na straně penzijního fondu?

 

Podle zprávy SEC, která vyšla, to byla chyba fondu.

 

Kdo byl protistranou fondu?

 

Market-makeři. Většina market-makerů jsou dnes prop shopy. Všechno jsou to firmy s vlastním kapitálem. No a oni kupovali, ale když toho bylo velmi mnoho, tak najednou začal někdo prodávat. Chyba byla i v regulaci, nebyly tam žádné circuit breakers, resp. nefungovaly dobře. To znamená, že pokud se aktivum najednou přecení o 5 nebo 10 %, je lepší to zastavit a dát trhu chvilku čas na rozmyšlenou, zda nestala nějaká chyba a dát si restart. A to se nepodařilo. To je opět ta podivná struktura trhu v Americe. Začaly vznikat latence mezi místy, nevěděli, kde se obchoduje; objednávky, které jdou z A do B, najednou nevěděli kam měli jít a tak dále. Například podle Deutsche Börse by se toto v Evropě nestalo. A myslím si, že mají pravdu. Neboť struktura trhu je v Evropě regulátorně nastavena jinak. Trhy jsou sice spojeny, ale jiným způsobem.

 

Takže když nastane něco podobného jako flash crash, je to do značné míry otázka regulace?

 

Částečně ano. Pokud by byl dobře nastaven circuit breaker, určitě by to pomohlo. Trh spadne méně, všichni si všimnou, že je to OK, nic se nestalo, není problém, takže pojďme zpět a uvidíme co se stane. Ten flash crash byl přesně v den, kdy se házeli zápalné lahve v ulicích Atén. Na trhu byla menší likvidita, nikdo nevěděl, jestli někdo neví něco víc, jestli se něco nestalo v Evropě, hovořilo se o možném defaultu Řecka a podobně. Trh již byl nervózní sám o sobě, a když najednou vidíte, že někdo hodně prodává, nikomu to na optimismu nepřidá. Krátká přestávka by všem umožnila ověřit si zprávy, že se nic neděje.

 

Může tedy HFT a algoritmické obchodování způsobit negativní dění na burze?

 

Určitě to může způsobit každý člověk nějakou negativní činností. My jsme již viděli na trhu mnoho zvláštních situací. Jeden americký obchodník dostal pokutu za to, že se jejich systém dostal mimo kontrolu a nadělali na trhu škodu. Stálo je to vlastní peníze, takže dobré ponaučení dávat si pozor. To platí více pro prop shop jak pro banky, neboť pro prop shop jsou to jejich vlastní peníze, což je rozdíl. Tento případ byl HFT obchodník.

 

Pak se stalo jednou nebo dvakrát v Londýně, že trader to přehnal s alkoholem na obědě a koupil ropu tak, že se trh pohnul o 1 - 2 %. A to nezpůsobilo HFT. Trh dospěl k újmě na základě člověka, ne počítače.

 

Jedné burze se jednou podařilo umístit místo testovacího trhu velký počet objednávek do živého trhu. Takže i burza měla na plynu nebo ropě takovýto incident .

 

My tvrdíme, že technologie je mocný nástroj a je zapotřebí být zodpovědný při tom, jak jí člověk používá. A to neplatí jen pro HFT obchodníky. Určitě jsou tam specifické problémy, algoritmus je schopen vykonávat nějakou činnost mnohem rychleji než člověk, tedy k problému může dojít ve větším rozsahu, ale proto je důležité, aby se to kontrolovalo. Proto to sledujeme i my a naše obchodování určitě není blackbox. My víme, čeho a jak chceme dosáhnout a jak se náš algoritmus chová. Celé je to o tom, že všichni chtějí zjistit, co na trhu kdo dělá.

 

Na mezibankovních trzích, kde se obchoduje OTC, také dochází k manipulacím ze stran bank. Problém je, že banky znají pozice svých klientů nebo to, že je OTC trh hůře regulovatelný?

 

OTC je neregulované z definice.

 

Ale banka jako taková regulována je.

 

Například spot forex je neregulovaný trh mezi bankami nebo bankou a nějakým institucionálním investorem. Retail je jiná věc, vztah banky a retailu je regulován. Ale banky si mezi sebou mohou způsobovat újmu, jakou chtějí, tam regulátor nezasahuje. I OTC je široký pojem. Jsou produkty, které se obchodují OTC, např. úrokové swapy. A myslím si, že není důvod, aby se OTC obchodovaly nadále. Obchoduje se se standardizovaným kontraktem, protistran je mnoho, jde o historicky zavedený kontrakt (nic nového), má to solidní likviditu, tržní infrastrukturu, tak proč to mít OTC? Banky z toho mají velké zisky a chrání si to.

 

Prop shopy by to rádi viděli na burzách nebo někde transparentně. Naopak velká výhoda OTC trhů je, že banka je schopna klientovi nabídnout OTC, něco, co nenabídne žádný trh, něco na míru. Stále musí a bude existovat nějaké OTC. Jde jen o preference, co bude na OTC a co veřejně na burze. My jakožto elektronický obchodník na veřejných trzích máme silnou preferenci a nejsme sami, kdo si myslí, že likvidní věci by se měly obchodovat na veřejných a transparentních trzích. Je to lepší pro všechny. Vysílá to cenové signály pro ekonomiku, všichni znají cenu, což je dobré. Na veřejných trzích je větší konkurence, spready se zužují a je to výhodné pro koncového uživatele.

 

Pokud si však chce exportér nebo importér na míru postavit strukturu na hedgování, může si to složit sám z dostupných instrumentů na trhu, což však není specializace exportérů a podniků. Na to je dobrý OTC trh, resp. vztah s bankou. Žádný trh to vlastně nemá, neboť trh slouží k výměně nějakých aktiv, instrumentů. Ale o takový instrument asi nemá nikdo zájem, jen ta strana, která ho potřebuje. Takže by to z definice bylo málo likvidní, bez protistran - žádný trh, proto tuto službu dělá banka.

 

Přejděme k tématu daně z finančních transakcí. Zavedena je myslím už ve Francii. Jak by to fungovalo v celé Evropě? Mohla by se jí firma jako vy vyhnout tak, že bude obchodovat v jiné zemi?

 

Daň z finančních transakcí je v současnosti i v UK. Jsou způsoby obchodování, které umožňují, aby firmy daň platit nemusely. Například CFDs, Spread betting jsou způsoby pro retail, způsobů pro institucionální investory asi mnoho není, i když některé metody fungují na snížení této daně.

 

Daň z finančních transakcí přijala loni Francie, novinkou je v Itálii (1 - 3měsíce). Chtěli ji i ve Španělsku. Historickým experimentem je však ve Švédsku. Jde o možnosti posílené spolupráce s touto daní. Jeden náš kolega se věnuje zákonem a regulací ve světě.

 

My tvrdíme, že regulace je v pořádku a dobrá regulace je dobrá věc. Daň z finančních transakcí tam však určitě nepatří. Dělá hodně problémů. Například se říká - zdaňme finanční trh, neboť finanční trh způsobil krizi, což je nonsense.

 

Krizi nezpůsobilo obchodování žádného aktiva na veřejném trhu. Hypotéky se neobchodovaly na finančním trhu. Balili se do CDO a banky to distribuovali dál, šlo to však mimo finanční trh. Banka OTC dávala něco svým klientům, kteří to koupili, což s finančním trhem, jak ho známe, nemá nic společného.

 

Pokud by motivací pro daň z finančních transakcí byla snaha dostat něco zpět od původců finanční krize, tak je to velmi špatný nástroj. Zasáhne to penzijní fondy, obchodníky, pojišťovny, které s tím zásadně nemají nic společného. Volba nástroje by byla velmi špatná. A tento nástroj by pravděpodobně posunul obchodování z veřejných trhů na OTC. Přitom G20 z Pittsburghu přijala hned po krizi opatření, podle kterého chtějí, aby se co nejvíce obchodů přesunulo z OTC na veřejné trhy, o kterých se ví podstatně více informací. To je proto, že pokud je nějaký problém, vidíme to dříve. Víme, kdo s kým tradoval, je to snadněji dohledatelné, vyšetřovatelné, vymahatelné a to je výhoda.

 

O návrhu DTF se ví málo, hodně se diskutuje, jeho šance na úspěch je však omezená, takže jaký by to mělo dopad na obchodníky a zda se tomu dá vyhnout přemístěním místa, kde se obchoduje instrument nebo odkud obchoduje obchodník, nevíme. Možná ano, možná ne, návrh je stále v nekompletní verzi.

 

Komu by to vyhovovalo? Vyhovovalo by to někomu jinému kromě toho, kdo daň vybírá?

 

Nevím, jestli by to vyhovovalo vůbec tomu, kdo to vybírá, protože obchodování by zmizelo někam jinam - například Asie (Singapur, Hongkong). Všichni se tam na to těší, neboť instrumenty jsou schopni vylistovat v podstatě ihned. Pokud by to nebylo v celé EU, tak z Londýna jsou je schopni vylistovat zítra. Buď je již vylistované mají, nebo to umí udělat velmi rychle. Obchodování by se omezilo , možná úplně přestěhovalo a daň by se nevybrala žádná. Takže je otázka, zda by z toho výběrčí daně profitoval. Jsou argumenty, které se používají - např. že banky neplatí DPH, dejme jim daň z finančních transakcí. Znovu úplně špatně. Je to velmi živá oblast, vyvíjí se a uvidíme jak dopadne. Ale myslím si, že všechny burzy a všichni obchodníci se připravují na nějaké alternativy a to obchodování se může přesunout (USA , Asie , Londýn), záleží na nastavení regulace.

 

Otázka k fondu v RSJ, který dělá HFT. Z pohledu rizika je měřitelná jeho rizikovost nějakým klasickým ukazatelem, např. Sharpe ratio a podobně, nebo vůbec něco takového neřešíte?

 

Určitě riziko řešíme.

 

Dá se nějak vyjádřit?

 

Ano dá - je to naše vlastní know-how, takže se o tom nemluví.

 

Tradeři v RSJ:

 

Dalo by se přirovnat, jak je tento fond riskantní? Například pokud někdo říká - máme takovou páku nebo takové Sharp ratio.

 

Při finančních futures je to s tou pákou dost komplikované. Možná spíše u akcií nebo u bank v podobě leverage na balance sheetě, to ano, tam si to člověk umí představit. U finančních futures se to asi nepředstavuje intuitivně. My máme míry rizika, které používáme. Ale všechno je to vlastní vývoj a myslím si, že jsme v měření rizik celkem daleko.

 

Takže to vůbec nejsou běžné kategorie. Když si vezmeme, že děláte milion lotů denně, kolik na to člověk potřebuje svého kapitálu? Nebo mám XX hotovosti a ovládám takový objem je úplně špatná úvaha?

 

Nevím, jestli je správné říci, že ovládám nějaký objem. Odpověď nebude jednoznačná. Někdo může obchodovat něco, co je velmi likvidní, obchoduje velmi často - vysoká frekvence a nikdy nebude mít velkou pozici (velký turnover). Anebo může obchodovat méně likvidní instrumenty, zobchoduje stejný počet lotů na větším počtu trhů, ale drží v průměru přes den i přes noc větší pozice. Takže logicky na to potřebuje jiné množství peněz. Co se týče toho, kolik na to potřebujeme peněz my, tak to samozřejmě komentovat nemohu :-)

 

Záleží na daném kontraktu, který firma obchoduje, jakou má averzi k riziku, kam je pustí klient. Každý také musí dostat své burzovní marginy, takže strop určitě existuje.

 

Většina firem asi neobchoduje na maximum.

 

Tyto informace se drží velmi v tajnosti. Člověk mnoho neví o tom, co kdo dělá, dokud není velký problém, jako byl London Whale - JP Morgan, kde se provalilo, jaké měli pozice, z jakého důvodu a co s tím udělali, když zjistili, že to nebyl dobrý obchod.

 

Často když se řekne market-maker, říká se, že to je naprosto bezrizikové, vždyť tam nic neriskujeme. Ale ve skutečnosti je tam normální risk, normální volatilita a podobně.

 

Pokud by trh stál na místě, market-maker nic neriskuje, ale takhle to nefunguje. Funguje to tak, že například trh jde nahoru, vy jste market-maker na akcie. Nějakým způsobem budete prodávat  Nevíte, zda trh půjde výše ještě hodinu, dvě hodiny nebo vůbec. Přirozeně, pokud všichni kupují, tak kupují od market-makerů. Takže pokud všichni kupují, tak přirozeně market-makeři budou prodávat a pokud trh jde půl dne nahoru, jistá část trhu bude long a jistá část market-makerů bude spíše short. To není úplně ziskový den. Takže informace, že market-making je bezriziková činnost, neplatí.

 

Bezriziková je v zásadě jen arbitráž, pokud je to opravdu čistá arbitráž. To znamená jedno aktivum na dvou místech. V jeden čas vidím, že mají rozdílné ceny, mohu jedno koupit níže, než prodám jinde. To je opravdu bezrizikový zisk. A toho je málo. Některé firmy se na to specializují, ale není to velmi o moudrosti, spíše o strategii postavené na ultimátní rychlosti. Musíte být rychlejší než druhý nejrychlejší. Tato strategie je však dobrá, díky ní jsou ceny konzistentní mezi jednotlivými místy na kterých se obchoduje. Takže také je to jedna z těch základních věcí, které se na trzích musí dít, abyste bez ohledu na to, na který půjdete, uviděli, že cena je správná. Je to kvůli tomu, že někdo tam dělá arbitráž a ceny mezi sebou srovnává.

 

Toto je vysvětlení v rámci jednoho dne, resp. kontraktu. Ale když vezmeme fond nebo firmy jako celek? Například Knight Capital, který prodělal ztrátu tuším 400 mil. dolarů za jeden den. Může se běžně stát něco takového?

 

U nás ne, snažíme se k tomu přistupovat zodpovědně, jak se jen dá.

 

Když neberu v úvahu chybu v algoritmu, ale tržní rizika, je možné udělat takovou ztrátu, která vymaže celý kapitál nebo po níž firma přestane existovat?

 

Já si myslím, že určitě. Dobrý ilustrační moment je zlato na CME minulý pátek. Zlato spadlo v jeden moment o 10 %, skončilo den na minus 6 - 7 %. My jsme se na to orientačně dívali. Hodnota denního marginu byla překročena dvojnásobně. To znamená, že pokud jdete na maximální páku - seberete hotovost, koupíte zlato na maximální páku, kterou umožňuje margin, ráno to už v Asii spadlo, vy neuděláte nic a byly to všechny vaše peníze - tak jste v defaultu. A to byl 1 den. Byl sice velmi extrémní, ale kdo měl smůlu nebo velmi špatně zaobchodoval, tak teoreticky se může stát cokoliv.

 

Říkáte, že prop shopy obchodují na více trzích, na více kontraktech. Teoreticky by se nemělo stát, aby vše padlo najednou? Jenže Knight Capital vymazal kapitál za jeden den. Co se tam stalo?

 

Vyšetřovalo se to a co víme je, že se dostala do produkčního prostředí nějaká testovací verze, která tam už být neměla. Měli 2 trading desky, které jim spolu neseděli a obchodovali mezi sebou a ještě s částí trhu. V datech jsou také vidět nějaké restarty. Jednou to vypnuli, skončilo to, zapnuli to, opět se to začalo dít, vypnuli to, bylo to v pořádku, opět to zapnuli a začalo se něco dít.

 

A další věc co se stala, ale to už je operační riziko - burza se nemohla firmě dovolat, protože neměla aktualizované telefonní čísla. Byli by je upozornili, zda jsou si opravdu vědomi toho, co na trhu dělají. Jestli to je záměr.

 

Nebyla to chyba algoritmu nebo špatného odhadu trhu, ale jen taková hloupá chyba.

 

Ano a to je nejhorší. Knight Capital je firma, která obchodovala na burze, má svoje akcionáře, je to rizikový byznys. Neměli žádné vkladatele jako v bankách. Firma ztratila svůj vlastní kapitál. Je to špatné pro její akcionáře, ale nemusí tam nastat žádný bailout, jako když krachuje nějaká banka. Je to škoda, lidská tragédie pro dotyčné lidi, ale to je celé. Trhu se nic nestalo.

 

Ovlivnilo to jejich akcie. Na trh to mělo nějaký negativní vliv, pokud kupovali něco ve velkém. Ale nebyl to určitě žádný flash crash. Na trhu se dějí i divnější věci. V podstatě došlo jen k transferu 400 milionů dolarů k někomu jinému. Předali jim cash. Vydělal to někdo jiný.

 

U bank se stane totéž? Mají investiční banky nějaké své algoritmy, resp. HFT, kterým vám konkurují?

 

Prý mají.

 

Ale riziko pro trh a ekonomiku bude zřejmě vyšší, neboť pracují s velkými cizími zdroji.

 

Nyní jsou nějaké zákony z Ameriky, něco v Evropě, že banky nemohou obchodovat na svůj vlastní účet. Ale prý se banky o něco pokoušejí. Určitě byly historicky velmi aktivní v elektronickém obchodování již od počátku - v 90. letech, takže určitě to nejsou žádní nováčci, kteří by se probudili a přišli na to, že se na burzu dá připojit elektronicky. Ale jak to mají banky nastaveno, o tom se veřejně nediskutuje.

 

Pokud by ztratil kapitál některý velmi významný fond, může to také ovlivnit trh nebo ekonomiku?

 

Například LTCM, což není banka, ale museli je zachraňovat (bailout) a není to až tak dávno. Takže sem tam se stanou i takové věci.

 

LTCM  měl také velkou míru cizích zdrojů z investičních bank. Kdyby padlo RSJ, tak se nic nestane, utrpí ztrátu jen akcionáři?

 

V podstatě ano. Na tom trhu by nás vystřídal někdo jiný. My určitě nejsme systémově důležitá firma, na které stojí globální finanční trh, jako je například Citibank. My bychom šli do defaultu, holt velká smůla pro nás, ale nic víc. Na základě toho se odlišně staví i morální hazard v prop shopu a v nějaké obrovské korporaci nebo bance, kde ani nevíte, čí jsou to peníze - peníze vkladatelů. V těchto případech pokud je třeba, tak přijde vláda. A ona zatím vždy přišla, až na Lehman Brothers, takže je to pro banky celkem dobrá sázka.

 

Bronislav Kandrík, člen predstavenstva RSJ a hlavní trader:

 

(Článek byl zveřejněn 9.5. 2013 na stránkách ako-investovat.sk)

Jméno:
E-mail
(nebude zveřejněný):
Komentář:
Antispam:
Počet dnů v roce:


Okomentuj článek

Související články

Kolik vydělávají Hedge Fondy? Průměrné výnosy hedge fondů neoslní

sunday
02.02.2014
Hedge fondy | jacoobstraka

Libor Winkler z RSJ - od české burzy k high frequency tradingu

friday
29.03.2013
Hedge fondy | pohorsky.josef | VIDEO

Nejnovější články

Stane se Tiffany & Co opět akciovým šperkem?

wednesday
20.04.2016
Akcie | subotic

Analýza akcie Ford: Nízká valuace a značný potenciál

thursday
14.04.2016
Investice | subotic

Analýza společnosti Maersk: Největší kontejnerový přepravce na světě

wednesday
30.03.2016
Investice | subotic

Klub záporných sazeb: Proč uvolňování měnové politiky funguje jen někde?

monday
21.03.2016
Trhy a makro | subotic

Tištěná média v kurzu? Světovým odbytištěm se stane Indie

tuesday
15.03.2016
Investice | subotic





Další články této kategorie

Finanční kalkulačka

Vklad: €/měs.
Úrok: % p.a./rok
Období: rok(ů)