Daniel Gladiš: dochází k obrovským rozdílům mezi cenou a hodnotou Ako-investovat.sk .


Daniel Gladiš, manažer hedge fondu Vltava a autor knihy Naučte se investovat, v rozhovoru o hedge fondech, finanční krizi, budoucích perspektivách a příležitostech říká: „Dnes není problém kupovat kvalitní ziskové společnosti, jejichž zisky rostou a nemají žádné dluhy, za dvojnásobek zisku. To si myslím, že je příležitost, která se nemusí opakovat vícekrát za život.“

Hedge fondy nejsou přístupné běžným investorům a je o nich dost málo informací. Nemohou se prezentovat nebo je prezentování těchto fondů regulováno? Co vlastně může hedge fond o sobě říct, například médiím nebo při takovém rozhovoru?

Hedge fond může říci to, co uzná za vhodné. Hedge fondy obecně nepodléhají takovým stupňům regulace jako běžné podílové fondy, takže nemusí zveřejňovat mnoho informací, ale zveřejňují jich poměrně dost. Myslím si ale, že jedna věc je zveřejňovat úplně vše, jako např. dát všechny informace na web nebo do výroční zprávy apod. To si myslím, že nedělají, protože dobré investiční myšlenky jsou vzácné. Je prostě nesmyslné zadarmo je publikovat.

Na druhé straně fondy zpravidla velmi podrobně informují své investory o tom, co dělají. To je také zveřejňování, ale jenom pro okruh lidí, kterých se to přímo týká.

Takže v podstatě to, že se o hedge fondech člověk nikde nic nedozví, vyplývá z toho, že mají svou strategii, kterou řekněme nechtějí odhalit, ale není to dáno nějakými regulacemi, že nemohou o sobě mluvit, resp. si dělat nějakou reklamu.

Celá skupina hedge fondů je velmi heterogenní množina. Hedge fondy se od sebe výrazně odlišují. Často dochází ke zkreslení, neboť těchto fondů je velké množství a zpravidla informují právě jenom okruh lidí, kteří to potřebují znát. Mají mnohem více volnosti v tom, jak mohou investovat, než normální podílové fondy a to je vyváženo tím, že jsou dostupné pouze kvalifikovaným investorům. Ti jsou samozřejmě natolik „v obraze“, že neinvestují do hedge fondů jako do černých skřínek, ale že od manažerů mají přesné informace o tom, co fond dělá.

Každý hedge fond v podstatě vede jeden nebo dva lidé, kteří dělají veškerá investiční rozhodnutí. Takže hodně závisí na charakteru portfolio manažera a na jeho strategii. Investoři se zajímají spíše o to, jaký je to člověk a jakou strategii zvolí. Myslím si, že klientům to portfolio manažeři sdělují velmi podrobně a své strategie popisují velmi detailně. Ale to je něco jiného, než je popisovat veřejně, protože strategie hedge fondů jsou velmi unikátní a nejde o „veřejný statek“, o něco, co by mělo být veřejně dostupné. Lidé v hedge fondech v podstatě tráví veškerý svůj čas tím, že se snaží vymyslet něco jedinečného, tak by bylo nesmyslné to potom zadarmo poskytovat jiným.

Z názvu hedge fondů vyplývá, že je tam nějaké zajištění, nějaký hedge. Případně se hovoří o tom, že hedge fondy by teoreticky mohly přinášet vždy kladné výnosy, i ve špatných dobách, respektive se snaží o absolutní výnos. Na druhou stranu se však o nich mluví jako o nejrizikovějších fondech. V tom je dost velký rozpor.

Ano, problém je v tom, že název je historicky daný. Hedge fondy byly pojmenovány podle toho, že se jejich manažeři snažili snížit rizika zaujímáním krátkých pozic, ale dnes je nepřesný. Některé fondy se dají označit jako fondy, které používají určitý způsob hedgingu, jiné vůbec ne. To jediné, co podle mne tyto hedge fondy spojuje, je to, že se snaží o absolutní výnos, nesnaží se o relativní výnos nebo o kopírování benchmarku, ale zajistit absolutní výnos – to je hlavní, co je spojuje. Současně ale není pravda, že dosahují vždy kladné výnosy. Vypadalo to tak nějakou dobu, když byly podmínky dobré; stejně jako každá jiná investiční činnost i hedge fondy mají období, kdy jsou ve ztrátách a řada z nich díky tomu zanikne. Není možné si představovat, že hedge fondy mají vždy kladný výnos. Myslím si, že to není možné a pokud mají, tak tento výnos je minimální, protože je dosažen za cenu nízkého rizika.

Co se týká rizika, tak to je otázka. Jsou fondy, které jsou extrémně rizikové díky své strategii, a naopak jsou hedge fondy, jejichž riziko je nesrovnatelně nižší než riziko podílových fondů. Otázka je, jak riziko definovat. Pokud se riziko definuje klasickou nesmyslnou definicí jako volatilita výnosů, tak to je jeden pohled, ale pokud se riziko definuje jako pravděpodobnost možné ztráty, potom se dá velmi úspěšně argumentovat tím, že řada hedge fondů je nesrovnatelně méně riziková, než jsou běžné podílové fondy.

Jaká je strategie Vltavy? Když to vezmeme v šířce všech hedge fondů, tak co tam představuje Vltava?

Náš fond se anglicky označuje jako global long short equity, to znamená, že je globální, že investuje po celém světe, je akciový, takže akcie vidí jako svůj ne jediný, ale dominantní investiční prostředek, a že je long short, znamená, že má jak dlouhé, tak krátké pozice, to v našem případě znamená, že dlouhé pozice jsou z jednotlivých akciových titulů a krátké pozice jsou z akciových indexů, tedy že se snažíme v našem výnosu snížit závislost na vývoji trhu, k betě (výkon trhu). To je něco, co nemůžeme ovlivnit a neradi bychom na tom byli závislí, a na druhé straně se snažíme zvýšit závislost na našem vlastním výběru akcií, čili tu alfu (nadvýkon oproti trhu).

Výsledek pak v součtu závisí více na našem vlastním rozhodnutí a méně na tom, co dělají trhy. Je nutné si uvědomit, že tento vztah funguje dlouhodobě, to znamená, že ne každý měsíc, ne každé čtvrtletí. Např. nyní je několik měsíců období, kdy na trzích dochází k obrovským disproporcím mezi hodnotou a cenou a v takovém okamžiku i výsledky těchto strategií jsou zdánlivě nesmyslné. Ale pokud ekonomické zákonitosti budou nadále fungovat, jakože pravděpodobně budou, tak dlouhodobě si myslím, že se zase bude dosahovat stejných výsledků jako v klidnějších obdobích.

Ty krátké pozice jsou tam tedy použity pouze na odtržení od závislosti na trhu?

Ano.

Ale není to tam jako nějaká přímá spekulace na pokles trhu?

Ne, krátké pozice jsou tam stále od počátku ve stejném poměru vůči majetku fondu a jsou tam spíše na to, aby fond nebyl závislý na vývoji trhu, to je hlavní věc.

Znamená to, že když trh půjde dolů, fond teoreticky vydělá na poklesu?

Letos na krátkých pozicích vyděláváme nejvíce ze všeho. Trh spadl za rok na polovinu, takže krátké pozice jsou v portfoliu paradoxně nejziskovější ze všech. To je vlastně 50% výnos.

Vykryli v době poklesu tí shorty (krátke pozice) straty na long straně (dlouhé pozice)?

Náš fond je celou dobu net long, to znamená, že máme více dlouhých pozic než krátkých.

Fond není v situaci, že by byl tržně neutrální, tedy že by byl stejně dlouhý jako krátký. Kdyby byl, pak by letošní výnosy byli podstatně lepší, než jsou. Ale náš fond je a vždycky bude net long, tedy dlouhé pozice jsou větší než krátké, to znamená, že hotovost, kterou získáme z krátkého prodeje indexu, ještě dáme do dlouhých pozic, takže když je fond úplně zainvestovaný, tak dlouhé pozice jsou dvakrát větší než ty krátké.

Tímto ve fondu tedy vzniká páka ...

Je tam páka ve smyslu, že celkový součet investic, to znamená dlouhých stran a krátkých stran, ku kapitálu je tři, takže hrubá páka je tři, ale čistá páka je jen jedna. Výnos z fondu se potom rovná 2 alfa + beta.

Nyní v této době i mnoho hvězdných hedge fondů nebo vůbec fondů utrpělo takové ztráty, že jim vymazali velmi pěkné výnosy za předchozích X let. Možná ne všechny, ale velmi mnoho hedge fondů používá nějakou páku. Nebyly ty pěkné výnosy v minulosti způsobeny pouze tou pákou a dnes na stejném principu stejně nebo mnohem rychleji ztrácejí?

Záleží na tom, z čeho páka pochází. Pokud páka pochází z toho, že si půjčují peníze, pak samozřejmě velké výnosy byly dosaženy na úkor dalšího rizika, a když trh klesá, tak stejně rychle klesá dolů. Určitě existuje řada fondů, která v těch dobách investovala půjčené peníze a jestliže byly letos v létě chyceny v poklesu, nebo dokonce jestliže jim banky nebo brokeři přestali půjčovat, což se stává, tak to představuje obrovský problém. Tím pádem jejich ztráty jsou obrovské a v řadě případů je musí realizovat, aby svůj dluh splatili. Ale řada fondů, např. Vltava dosahuje leverage bez toho, aby si peníze půjčovaly.

My si nepůjčujeme a leverage je čistě jenom z long short pozic. To znamená, že pokles, pokud je třeba u některých takových fondů po propočtu velký, závisí spíše na tom, že dochází k dočasnému roztržení mezi cenou a hodnotou na těch krátkých a dlouhých pozicích, než na tom, že by pokles byl veliký díky tomu, že se investují půjčené peníze. A z toho důvodu větší pokles fondů je s největší pravděpodobností přechodný a dříve nebo později se začnou vracet zpátky.

Uvedu příklad: pokud koncový investor, např. nějaký britský penzijní fond, vloží 100 milionů do fondu fondů, pak to často bylo tak, že tento fond fondů si půjčil dalších 100 milionů, aby vytvořil páku a zvýšil si zisky, a těch 200 milionů dohromady vloží do 20 hedge fondů. A těchto 20 hedge fondů si k původním 200 milionům půjčí dalších 200 milionů, aby zvýšili své vlastní zisky, a 400 milionů zainvestují do akcií. Jakmile trh začne klesat a oni musí neustále udržovat určitý poměr mezi úvěrem a vlastním jměním, musí prodávat ohromné množství akcií, a to samozřejmě tlačí ceny akcií níž a níž a oni musí prodávat víc a víc. Stejně tak, jako se stalo nedávno, když jim banka oznámí ze dne na den, že už jim peníze půjčovat nebude, tak oni musí z těch 400 milionů prodat 300, které koupili na úvěr.

To je hlavní důvod, proč trhy nyní klesají. A proto dochází k nuceným prodejům, k likvidacím pák, k margin callům a k výprodejům portfolií. Padají především ty investice, které šly předtím více nahoru. To znamená, např. komodity nebo finanční instituce, protože tam bylo investic na páku více. Zatím co v investicích, jako jsou např. utilities nebo zdravotnictví, tam bylo pákových investic mnohem méně a teď outperformují zbytek. Fondy, které si ani nepůjčovaly peníze ani nemají problém s pákou, ale mají zainvestováno v těch investicích, které byly kvůli výprodejům více postižené, teď mají přechodně nižší výnosy.

Tak jako i u Vltavy, ale jedná se o přechodnou záležitost, protože nucené výprodeje už díky své podstatě dříve nebo později skončí. A jakmile skončí, poté se ceny jednotlivých akcií zase začnou blížit zpátky ke svým hodnotám. Hodnoty společností, které náš fond drží, zdaleka neklesají nebo se nevyvíjejí tak, jak nám často ukazují současné ceny akcií. Jedna věc je, že dochází k obrovským rozdílům mezi cenou a hodnotou. Cena je to, co za akcie platíme, a hodnota je to, co v této akcii dostáváme. Hodnota je vyjádřena zisky společností, majetkem, dividendami, budoucími vyhlídkami atd.

A v dlouhodobém pohledu cena musí vždycky nějakým způsobem určitou hodnotu vyjadřovat. Ale v krátkodobém pohledu, během průběhu několika měsíců nebo roku, dvou, se může extrémně vychýlit a k tomu dochází právě nyní, což na jednu stranu postihuje NAV fondů, protože oni musí v těchto cenách NAV vypočítat, na druhé straně se tu vytvářejí fantastické příležitosti, které se objevují jednou za celou generaci. Takže dnes není problém kupovat kvalitní ziskové společnosti, jejichž zisky rostou a nemají žádné dluhy, za dvojnásobek zisku. To si myslím, že je příležitost, která se nemusí opakovat vícekrát za život.

Pokles cen akcií tedy není až natolik způsoben obavami z recese a prohlubováním krize, ale je to dáno margin call a snižováním páky?

Samozřejmě, že ekonomická realita se zhoršuje. Jestliže hospodářství poroste nějakou dobu pomaleji, než je dlouhodobý průměr, tak se to projeví negativně i na ziscích společností. Ale ne tolik, kolik ukazují teď ceny akcií díky strachu, panice a výprodejům. V řadě případů ceny poklesly nesrovnatelně více než hodnoty společností. V nejhorší recesi, která byla od války v 70. letech, klesly zisky amerických společností na přechodnou dobu o 45 %. Ale to není tak, že by klesly na polovinu a tam zůstanou, oni klesnou během recese v nejhorším případě na necelou polovinu a pak se zase začínají vracet k dlouhodobému trendu.

To znamená, jestliže společnost vydělává, zisk na dva roky klesne na polovinu a potom se vrátí zpátky, tak řekneme, že hodnota společnosti se tím sníží o 10 – 15 %, protože hodnota společnosti záleží na všech budoucích ziscích. Pokud dva roky bude výpadek, tak to nemůže znamenat 50 %. Vezmi si například, že za tebou přijde agent a nabídne ti dluhopis, který nese 10 % ročně kupón. Ale začne až za dva roky. To neznamená, že bys ho byl ochoten kupovat za 50 % nominálu, ale pravděpodobně za 90 %, protože to odpovídá výpadku dvou let.

Stále mluvíme o jednotlivých akciových titulech, protože indexy na tom nejsou tak, že by byly ohodnoceny na 2 - až 3-násobek zisků. Indexy jsou několikanásobně dražší.

Ne všechny společnosti jsou na tom stejně. Jsou společnosti, které zbankrotovaly nebo zbankrotují nebo budou velmi těžce postižené, a jsou společnosti, které nejsou vůbec nijak postižené, jsou společnosti, na něž to může mít dokonce kladný vliv, protože jim například klesají ceny vstupů, náklady. Není pravda, že recesí by byly postiženy všechny společnosti stejně, naopak pro některé je to plus.

Zprávy o problémech ve finančním sektoru se objevovaly nějakou dobu předtím, než se začala krize. Mnoho lidí o těch zprávách vědělo a vnímalo jejich, ale proč se většina lidí přiklonila spíše k optimistickému scénáři a při prvních poklesech dokupovali akcie bank a nepřehodnotily situaci jako negativní?

Těžko říci. Já si myslím, že to souvisí jednak s tím, že věci zpětně vždycky vypadají jinak než v tom okamžiku. Informace, které máme dnes, o tom, co se stalo vloni, jsme tehdy dopředu nevěděli. A pak samozřejmě i psychologie investory nutí nebo způsobuje, že změní názor pomalu. Trvá nějaký čas, než investor změní názor na věc. To znamená, že když přijde série dobrých zpráv, která trvá několik let, tak ovlivní myšlení lidí, že po určitou dobu pak musí probíhat negativní vývoj, aby se myšlení změnilo.

A bohužel tento negativní vývoj se tak prudce zrychloval, že myšlení investorů se dlouhou dobu pořád měnilo, ale zaostávalo, měnilo se pomaleji než sama realita. Dnes možná dochází k opačné situaci, že psychologie investorů je na tom mnohem hůře než realita. To znamená, že dnes možná spíše dochází k záporné bublině.

Jaké jsou vyhlídky toho sektoru, který byl nejvíce postiženým, tedy finančního sektoru? Jsou ty banky na dně?

Z makropohledu celý bankovní sektor bude nějakou dobu čelit problémům. A to z důvodu, že bankovní sektor je podkapitalizovaný a přepákovaný. To znamená, že banky budou muset zeštíhlovat postupně rozvahy, to povede k nižším ziskům, současně si budou muset posilovat svůj kapitál vydáváním akcií, a to zase bude tlačit zisky na akcii dolů.

Budou muset zrušit nebo výrazně snížit po nějakou dobu dividendy z toho důvodu, aby si posílily kapitál, a současně je tady recese, kdy budou i jejich náklady na riziko, (to znamená na špatné úvěry atd.) vyšší než-li v minulosti. Když se to všechno sečte, tento sektor bude mít po určitou dobu horší výsledky. Ale existují určitě některé banky, které byly zasaženy minimálně a které mají dobrou pozici v tom, že mají hodně depozit vlastních zdrojů, a které nemají problém s nedostatkem kapitálu a dokážou vytěžit z této situace, že si posílí svou pozici tím, že buď koupí od konkurentů část byznysu za výhodnou cenu, protože ti jsou pod tlakem.

Anebo prostě díky své vlastní síle dokážou zvyšovat podíl na trhu a své zisky. Takové banky lze určitě najít, jen je problém, že za prvé banky jsou stále trochu černé skřínky a vynořují se v nich další a další ztráty, takže i když se dá někdy odhadnout, které banky jsou na tom lépe než ty ostatní, je tam ještě určitá velikost rizika, že se ukáže, že i dobrá banka má problémy. A za druhé, ty banky, které vypadají, že jsou v pořádku, nejsou zase až tak superlevné. Celkem přirozeně. Ale myslím si, že i tam příležitost určitě bude.

Pak je sektor např. pojišťovnictví, kde se, myslím si, dají najít extrémně výhodné příležitosti, protože tento sektor byl postižen, co se týká pádu cen akcií úplně stejně jako bankovní. Řada pojišťoven je na polovině své ceny, i když nemají stejný problém jako banky. Nemají problém s nedostatkem kapitálu, pojišťovnictví naopak má přebytek kapitálu. Nemají problém s tím, že by čelily nějakým velkým pákám, že by se na ně valilo více regulace ze strany státu atd. Ale navíc, jak se kapitálu teď moc nedostává, zlepšují se podmínky pro ceny pojistného, takže u pojišťoven, které mají konzervativní portfolio investic, jsou obrovské příležitosti, tam se dají kupovat pojišťovny pod účetní hodnotou za 4násobek zisku a s dividendou 7 – 8 %. To je hezké, fantastické.

Dá se tu najít momentálně větší hodnota i diverzifikace než v bankách. Pojišťovny mají také byznys, který je poměrně málo korelovaný s globálním růstem. Banky jsou dost korelované, protože růst se promítá do rizika úvěrů, do špatných úvěrů a do ztrát. Kdežto pokud pojišťovny neinvestují do akcií příliš, pokud mají spíše konzervativní portfolio dobrých dluhopisů, tak se jich globální růst týká málo. Potom je to v podstatě jenom otázka, kolik je kapitálu v celém tomto odvětví, jestli sazby pojistného jsou vyšší nebo nižší.

A zase se to trochu otáčí ve prospěch pojišťoven, tam se kapitálu tolik nedostává. Jako např. AIG, která de facto vypadla z byznysu, což bylo obrovské množství kapitálu, který si pojišťovny teď rozebírají. Tam se dají najít obrovské příležitosti. Nie je tam ten problém, že natrafím na niečo ako AIG? Že je tá poisťovňa čierna skrinka? Myslím si, že AIG byla speciální případ, ale jsou některé společnosti, menší pojišťovny a zajišťovny, kde se dá v historii jejich výnosů vystopovat, že je to úplně v pořádku. Nízké výnosy z investic v minulosti totiž znamenají, že neinvestovali do investic, které se nyní ukazují jako problémové. AIG je odstrašující případ, ale myslím si, že to není typická záležitost pro pojišťovny.

Co například komodity a komoditní akcie? Všechny nyní popadaly spolu s komoditami a jedna věc je to, že vypadají levně, druhá věc je, že čekáme recesi, která by možná snížila poptávku po komoditách.

Záleží na tom, jaká komodita. Pravda je taková, že cena komodit záleží nejenom na poptávce, ale i nabídce. Tady se příliš soustředí na vývoj poptávky, v recesi poptávka trochu oslabuje, tak se z toho automaticky vyvozuje, že musí klesat jejich cena. Ale bohužel, největší problém je často na nabídkové straně. Např. měď. Poptávka po mědi roste průměrně o 2,5 procenta ročně. Velmi málo závisí na růstu HDP. V poslední době rostla o 4 %, protože růst HDP byl příliš vysoký. Příští rok bude globální růst např. 1,5 % a poptávka po mědi vzroste o 1 %. To znamená, že neporoste o 2,5 %, ale 1 %. V tom je nejistota. Na nabídkové straně je obrovský problém.

Například Escondida, největší důl mědi na světě, který těží 15 % veškeré světové mědi, oznámil, že příští rok vytěží o 20 % méně než letos. To znamená, že 3 % světové těžby vymizí. Když si vezmu všechny doly, které těží, tak vyčerpanost zdrojů ročně činí asi 6 %, to znamená, že vytěží za rok o 6 % méně než letos. Takže tady máme 6procentní výpadek, který je nutné nahradit, zatímco na poptávkové straně je pokles o 1,5 %. Takže pokles na nabídkové straně je řádově 4krát větší.

My si evidujeme všechny projekty na měď, které jsou v běhu, a je vidět, že je jich málo a že to nebude stačit. Současně náklady na tu těžbu mědi a personální náklady výrazně rostou. Při ceně mědi nižší než 2,5 dolaru za libru se vůbec nevyplatí vybudovat důl. Dříve nebo později se cena mědi zase musí dostat nad 2,5 dolaru.

U ropy je situace podobná. Poptávka po ropě příští rok neporoste o milion barelů denně, ale řekněme o 30 000 barelů denně, na nabídkové straně je potřeba každý rok nahradit 5 milionů barelů toho, co se vyčerpá ten rok, v důsledku poklesu těžby. 5 milionů barelů, to je 1,5násobek produkce Iráku, čili každý rok je potřeba vybudovat 1,5 nového Iráku, aby se vůbec vytěžilo to co rok předtím. Čili tady stojíme na té poptávkové straně s nějakou variabilitou 0,5 – 1 % a na nabídkové straně je nezbytné nahradit 5 – 6 % nabídky. To je mnohem více. A myslím si, že svět má problém to nahrazovat.

Nehledě na situaci, že náklady na těžbu se neustále zvyšují. Saudská Arábie těží o 5 % víc ropy než před 5 lety, ale potřebuje na to o 100 % více vrtů, to znamená, že se jim zhoršují podmínky. Na jedno velké naleziště stačí jeden vrt a těžíte 20 let. Když už jsou naleziště malá, každé potřebuje svůj vlastní vrt. To ukazuje, že Saudové musejí jít do čím dál tím horších nalezišť a je to také čím dál dražší a dražší. Jakmile se v nějaké zemi v nějaké ropném poli těžba dostane k vrcholu, tak potom velmi prudce klesá.

Například v Mexiku, největší pole je jih, dříve to bylo největší pole na světe, příští rok tam bude pokles těžby o 30 %. A 30 %, to znamená v jejich případě řádově 0,5 milionu barelů denně. Čili jenom toto jedno pole ztratí na těžbě více, než kolik naroste poptávka nebo kolik recese na poptávce ubere.

Dalším problémem je, že střední a menší společnosti, které chtějí vybudovat důl na měď, důl na nikl nebo nové ropné pole, nezískají financování. Podmínky pro financování projektů se tak ztížily, že banky peníze nemají, nechtějí je půjčovat, proto se řada projektů ruší nebo odkládá na neurčito. To znamená, že za 2 nebo 3 roky se ukáže, že nabídka zaostává ještě více, než to teď vypadá. A to se ještě nezmiňuji o tom, že např. u niklu je cena taková, že třetina producentů niklu je ve ztrátě. Takže postupně dochází k uzavírání dolů. Jakmile se důl dostane do ztráty, tak trvá např. rok, než se odhodlají, a když vidí, že se situace zhoršuje, tak ten důl neotevřou.

Ekonomické síly prostě fungují a ceny komodit dnes jsou mimořádně nízké na úrovni, které se nebudou opakovat. A ceny akcií komoditních společností spadly ještě více. Ropa dnes stojí 70, což je tolik, kolik stála průměrně vloni. Ale ropné společnosti jsou o polovinu levnější než minulý rok. Přitom vydělají více, než vydělaly vloni. Spadly více než UBS, která určitě letos moc nevydělá v porovnání s loňskem. Tam jsou obrovské příležitosti, ale chce to mít dlouhodobý pohled, protože čas od času může docházet k obrovským výkyvům.

Třeba vybírat velké, silné, tradiční firmy, které něco tíží, oproti malým komoditním akciím?

Je nutné vybírat firmy, které jsou v takové pozici, že z ní profitují. To znamená takové, které už těží, mají před sebou poměrně dost dlouhou dobu těžby a mají v těžbě nákladovou výhodu, anebo které jsou na začátku těžby, ale jsou plně financovány. Takové společnosti mají obrovskou výhodu před těmi ostatními.

Není problémem, že jsou nyní obrovské příležitosti, ale nejsou žádné peníze? Například ve Vltavě jako ve fondu je možné nepřibývají nové peníze, které by se mohly investovat s dnešními cenami.

Samozřejmě, že dnes by každý rád investoval, protože výnosy z dnešních investic budou extrémně vysoké. Nám stále přitékají nové peníze, investoři nám neustále vkládají nové peníze. Ne sice mnoho poslední dobou, ale pořád nám vkládají nové peníze. Kromě toho nám chodí poměrně hodně dividend, např. dostáváme každý měsíc 5 – 6 milionů na dividendách, které můžeme okamžitě investovat za velmi výhodných cen. Takže na jedné straně bych byl velmi rád, kdyby šly ceny nahoru, protože by se nám lépe dýchalo, a na druhé straně čím déle zůstanou ceny nízké, tak tím déle budeme moci peníze investovat za nízké ceny, což se v budoucnosti projeví ve vyšších výnosech.

Když stále přibývají ve fondu peníze, jsou to stále titíž investoři nebo i noví?

Obojí. Přibývají noví a i staří vkládají další peníze. Velmi musím pochválit naši investorskou základnu, protože nám investoři vůbec neodcházejí a vůbec nevybírají peníze. A to i přesto, že náš fond je letos na polovině než na začátku roku.

Je to o komunikaci s investory?

Je to jednak tím, že jsme se zaměřili na fyzické osoby, a jednak to je podle mne inteligencí těchto lidí, které máme. A je skutečností, že se snažíme s nimi komunikovat co nejvíce a co nejotevřeněji a já si myslím, že oni chápou naši strategii. A to je prostě super.

Jaká je výkonnost fondu?

Letos jsme na polovině od začátku roku. Čili mínus 50 %. A od založení fondu jsme na nule. Čili 3,5 roku tvrdé práce poslední půlrok vymazal. Zdánlivě. Ale jelikož, jak jsem se již zmiňoval, my si nepůjčujeme peníze, jenom naše vlastní, nemáme problém. My můžeme akcie držet tak dlouho, jak budeme potřebovat, a našim investorům říkáme, že současné ceny mají ignorovat. Ceny akcií jsou úplně bezvýznamné a nemají vůbec žádnou vypovídací schopnost. Jediné, v čem je mohou zajímat, je pokud to jde je nakupovat dále, protože v tom případě jsou fantastické.

Teď ale musíte udělat 100 %, aby se fond dostal na hodnotu ze začátku roku.

Jestliže má akcie v mých očích hodnotu 100 a já ji kupuji za 50, pak je tam potenciál 100 %. Ale když akcie klesne na 25, tak je tam potenciál 300 %. Čím akcie víc klesne, tím víc exponenciálně roste potenciální výnos.

Tento článek napsal pro ako-investovat.sk Filip Glasa 30.10.2008

Jméno:
E-mail
(nebude zveřejněný):
Komentář:
Antispam:
Počet dnů v roce:


Okomentuj článek

Související články

Daniel Gladiš: Blue chip akcie jsou levné

sunday
03.06.2012
Akcie | filip

Nejnovější články

Stane se Tiffany & Co opět akciovým šperkem?

wednesday
20.04.2016
Akcie | subotic

Analýza akcie Ford: Nízká valuace a značný potenciál

thursday
14.04.2016
Investice | subotic

Analýza společnosti Maersk: Největší kontejnerový přepravce na světě

wednesday
30.03.2016
Investice | subotic

Klub záporných sazeb: Proč uvolňování měnové politiky funguje jen někde?

monday
21.03.2016
Trhy a makro | subotic

Tištěná média v kurzu? Světovým odbytištěm se stane Indie

tuesday
15.03.2016
Investice | subotic

Rubriky autora





Další články této kategorie

Finanční kalkulačka

Vklad: €/měs.
Úrok: % p.a./rok
Období: rok(ů)