Investování do derivátů? Ako-investovat.sk .


Deriváty jsou pro mnohé srdcem současné finanční krize. Jsou mezi nimi ale i nástroje, které jsou pro ekonomiku a podniky velmi užitečné, protože umožňují podnikům chránit se před riziky. Je ale rozumné jejich prostřednictvím i investovat? Názory se různí. Mnozí tradeři se mohou pochlubit výbornými výsledky, kterých dosáhli obchodováním s deriváty. Ztrátami se ale rád nechlubí nikdo.

Ani známý český ekonom Josef Jílek investování do derivátů nedoporučuje. Je známý tím, že derivátům nedůvěřuje. Podle něj jsou v drtivé většině případů pro člověka jakousi náhradou hazardních her (když jsou používané na spekulaci). Jejich používání na zajišťování existujících rizik v podniku má podle Jílka také svá rizika: „Nelze nikdy věřit jiným osobám, ale vždy je nutné spolehnout se pouze sám na sebe. Finanční poradci, manažeři rizik, daňoví poradci, auditoři, právníci, konzultanti, soudní znalci, a další osoby maximalizují svůj zisk a přesvědčují finanční a nefinanční subjekty o výhodnosti derivátů, a to i v případech, kdy jsou pro ně silné nevýhodné. Pokud vedení instituce nerozumí do detailů podstatě derivátové smlouvy, pak instituce nesmí takové kontrakty sjednávat,“ píše Jílek ve své knize Finanční a komoditní deriváty z roku 2004. S těmito argumenty se dá v zásadě souhlasit. Před vypuknutím finanční krize mnohé podniky investovaly na doporučení svých bankéřů a finančních poradců do derivátových a strukturovaných produktů (např. MBS nebo CDO), které jim banky prodávaly jako konzervativní investice (že tyto cenné papíry měly rating AAA).

Po vypuknutí finanční krize v roce 2007 však postupně ztratily většinu své hodnoty, na což mnohé firmy doplatily značnými ztrátami. Netýkalo se to jen konečných zákazníků, ale hlavně samotných bank, které tyto produkty i samy kupovaly, případně pojišťovaly prostřednictvím CDS. V tomto ohledu byla jedna z hlavních tezí propagující obchodování derivátů, a to že deriváty umožňují transfer rizik od společností, které se jich chtějí zbavit ke společnostem, které dokážou tato rizika lépe řídit, ukázala minimálně spornou.

Největších ztrát z derivátů podle Jílka ale dosahují hlavně státní orgány a podniky, které jsou pro banky výborným zdrojem příjmů. To hlavně v průběhu 90. let, kdy v postkomunistických zemích derivátům státní správa nerozuměla. V současnosti se deriváty ve státní správě využívají hlavně na „úpravy“ státního deficitu a dalších finančních ukazatelů, jak tomu bylo například v případě Řecka.

Navíc, Jílek upozorňuje na to, že vstup do derivátové smlouvy bývá pro nefinanční subjekty ztrátový již na začátku, jelikož market-maker uzavírající derivát s nimi si za své služby naúčtuje poplatek ve formě spreadu. To znamená, že daný derivát je v době sjednání pro market-makera mírně ziskový a pro podnik (klienta) mírně ztrátový. Jelikož všechny deriváty jsou hra s nulovým součtem (zero-sum game), představuje zisk jedné strany ztrátu druhé strany, takže zajišťovatelé jako celek se skládají na zisk market makerů a spekulantů. Jelikož market-maker mají k dispozici mnohem více informací než jejich klienti a mají v obchodování s deriváty mnohem více zkušeností, většinou jsou to právě oni, kdo skončí se ziskem. To je samozřejmě pravda, protože podle teorie financí nic není zadarmo a zajištění proti riziku má také svou cenu. Dá se říci, že podniky platí spekulantům a market makerům prostřednictvím derivátového trhu určitou obdobu pojistného, což jim umožní pokrýt si některá rizika. Zbavení se rizika má pro tyto podniky tak vysoký přínos, že jsou pro něj ochotni akceptovat i ztráty plynoucí ze zajištění.

Jílek kromě toho často zdůrazňuje i fakt, že deriváty se často používají na tunelování společností a zamaskování podvodů, případně manipulaci účetnictví a výkazů společnosti. Například během akutního nedostatku likvidity si množství evropských bank stěhovalo kapitál ze svých zahraničních dcer právě prostřednictvím smlouvání derivátů. Z důvodu možnosti manipulací proto zastává Jílek názor, že používání derivátů by mělo být přísně regulováno.

Rozhodně by se podle Jílka neměly deriváty používat k investování: „Deriváty nejsou investičního nástroji, ale nástroji hazardních her, krácení daní a teprve na posledním místě nástroji řídící finanční a komoditní zisk.“ Tento názor se více či méně výrazně projevuje v každé jeho knize. Kdybychom ho ale chtěli brát doslovně, nemohli bychom jako investoři nakupovat například ani investiční certifikáty nebo pákové ETF.

Investiční certifikáty jsou de facto deriváty vydávané velkými bankami, které kopírují vývoj určitého aktiva – například ropy, akciového indexu či konkrétní akcie. Jejich hlavní předností je, že se prostřednictvím nich dá omezit riziko investora – pokud například nechce ztratit více než 20 % investice. Daní za omezení ztráty je pak omezen zisk v případě příznivého vývoje ceny aktiva. Je to možné proto, že banka certifikát vytváří prostřednictvím kombinování derivátů a podkladového aktiva. Certifikát má pro investora výhodu hlavně v tom, že prostřednictvím něj může dosáhnout možných výnosů, které by si jiným způsobem s malým množstvím kapitálu namodelovat neuměl (protože by nedokázal nakoupit opce v tak malé hodnotě). Investování prostřednictvím certifikátů využívají i mnohé podílové fondy.

Na druhé straně přímé investice do derivátů stylem „kup a drž“ je výrazně rizikovější než investice přímo do aktiva. Je ale otázkou, zda se v takovém případě dá hovořit o investování, neboť drtivá většina kontraktů má dobu expirace kratší než 2 roky. Při rolování kontraktů zase většinou náklady na jejich přerolování vymaže jakýkoliv zisk.

Tento článek napsal pro ako-investovat.sk Martin Baláž 23.2.2010

Jméno:
E-mail
(nebude zveřejněný):
Komentář:
Antispam:
Počet dnů v roce:


Okomentuj článek

Nejnovější články

Stane se Tiffany & Co opět akciovým šperkem?

wednesday
20.04.2016
Akcie | Sven Subotič

Analýza akcie Ford: Nízká valuace a značný potenciál

thursday
14.04.2016
Investice | Sven Subotič

Analýza společnosti Maersk: Největší kontejnerový přepravce na světě

wednesday
30.03.2016
Investice | Sven Subotič

Klub záporných sazeb: Proč uvolňování měnové politiky funguje jen někde?

monday
21.03.2016
Trhy a makro | Sven Subotič

Tištěná média v kurzu? Světovým odbytištěm se stane Indie

tuesday
15.03.2016
Investice | Sven Subotič





Další články této kategorie

Finanční kalkulačka

Vklad: €/měs.
Úrok: % p.a./rok
Období: rok(ů)