Dlouhodobé investice do akcií Ako-investovat.sk .


V článku se zaměříme na to, jaké výnosy mohl investor v minulosti získat, pokud dlouhodobě držel portfolio akcií podobné velkému akciovému indexu. Také se podíváme na výhody investiční metody průměrováním nákladů (cost averaging method) za použití přehledných grafů. Vyplatí se navzdory poklesu, krizím a bubliny spořit na důchod v akciích na akciových fondech?

Říká se, že ačkoli jsou akcie v krátkodobém období poměrně volatilní, jejich dlouhodobý výnos bývá ve většině období poměrně stabilní a platí, že akcie téměř vždy dosáhnou výnosů vyšších než je inflace. Daná poučka má ale jeden háček – na akciových trzích se čas od času začnou tvořit bubliny. Co se stane, pokud investor nakoupí akcie právě na vrcholu velké bubliny, tak jako například na podzim roku 1929? V tomto roce index Dow Jones dosáhl do té doby rekordní úrovně 380 bodů. V průběhu dalších 4 let ale jeho hodnota klesla na 47 bodů, což představuje pokles o téměř 90 %. Mělo tehdy význam držet akcie a čekat, až se ztráta vyrovná?

Graf 1: Průměrné roční výnosy indexu Dow Jones Industrial Average při investičním horizontu 20 let

Vidíme, že pokud investor nakoupil akcie v roce 1929 a následně je držel 20 let, navzdory nárůstu jejich cen v dalším období své ztráty nebyl schopen vyrovnat. Při průměrném ročním výnosu ve výši -1,5 % hodnota jeho akcií činila v roce 1949 pouze něco málo přes 70 % původní hodnoty investice – a to nezohledňuje inflaci. Na druhé straně vlastník akcie pobíral během její držby dividendy, takže konečný výsledek byl o něco lepší, ale stále dost nepříjemný, zvlášť když ho srovnáme s vysokými výnosy, které získali investoři vstupující na trh v průběhu 40-tých a 80-tých let. Vidíme, že pouze kapitálový výnos při pasivním indexním investování započatém v roce 1980 představoval fantastických 14 % ročně. Znamená to, že hodnota investice tak během investičního horizontu stoupla o více než 1270 %. Naopak záporný výnos během tohoto období měli pouze ti investoři, kteří investovali během Velké deprese začátkem 30-tých let.

Graf 2: Průměrné roční výnosy indexu Dow Jones Industrial Average při investičním horizontu 30 let

Jenže v případě, pokud by své akcie podržela ještě o 10 let déle, byl by se jejich výnos díky prudkému poválečnému růstu dostal do kladných hodnot. Při 40 ročním investičním horizontu by byly na tom ještě lépe.

Graf 3: Průměrné roční výnosy indexu Dow Jones Industrial Average při 40 ročním investičním horizontu

Čím delší období máme peníze investované, tím více se rozdíly mezi dosaženými výnosy vyrovnávají. Zatímco při 20 ročním horizontu jsou možné vysoce kladné, ale i záporné výnosy od -2 do 14 %, takže rozptyl výnosů je vysoký, při 30 ročním horizontu se již rozdíly mezi nimi snižují a výnosy jsou v intervalu od 2 do 10 %. Při investování na 40 let se výnosy pohybují mezi 3 a 7,5 procenty ročně.

Toto „vyhlazení“ výsledků nastává kvůli tomu, že čím delší je období, během kterého máme peníze v akciích, tím více tržních cyklů na burze přejde. V případě, že člověk investuje na kratší dobu, má větší šanci dosáhnout vyšších výnosů (v případě, že nakoupí na začátku silného býčího trhu jako např. začátkem 90. let a stihne včas vystoupit), ale je větší šance dosáhnout podstatně nižších výnosů (např. pokud koupil na vrcholu internetové bubliny v roce 2000). Naopak, pokud držíme akcie 40 let, je vysoce pravděpodobné, že býčích i medvědích trhů zažijeme několik, přičemž výsledkem bude, že cena našich akcií poroste hodnotou blízkou historickému průměru.

Hlavním problémem dlouhodobého investování ale je, že investiční horizont 30 a více let je pro většinu lidí prostě příliš dlouhý. Lidský život je časově omezený a člověk většinou potřebuje peníze z investic ještě před skončením tohoto investičního horizontu. Jak se ale pak můžeme vyhnout nepříjemným ztrátám v kratším období?

Velkou pomocí v tomto směru může být metoda nazvaná průměrování nákladů (cost averaging), která zajišťuje diverzifikaci investice v čase. Protože investor si nemůže být v okamžiku své investice nikdy zcela jist, zda se trh zítra o několik procent nepropadne, rozdělí si svou investici na několik částí, za které pak nakupuje akcie podle předem stanoveného plánu. Například, pokud chci touto metodou investovat 100 000 Kč, tak si tuto částku rozdělím např. na 4 části. Za 25 000 koupím akcie dnes a zbylých 75 000 si dám na termínovaný vklad. Za čtvrt roku z vkladu vyberu 25 000, za které koupím akcie. Takto postupuji, dokud nemám celou částku investovanou v akciích.

Výhodou je, že v případě, že akcie od mého prvního nákupu spadly z hodnoty 100 Kč řekněme na 80 Kč, tak moje okamžitá ztráta představuje jen čtvrtinu ztráty, kterou bych dosáhl investováním celé částky najednou. Navíc, jak postupně dokoupím další akcie za tuto cenu nižší, průměrná cena, za kterou jsem koupil akcie, se snižuje, a tedy stačí, aby cena akcií stoupla o několik Kč, a moje ztráta se vyrovná.

Vysvětlíme si to na příkladu:

Řekněme, že nakoupím za 20 000 akcie v době, kdy je jejich cena 100 Kč. O 3 měsíce investuji dalších 20 000, přičemž cena poklesla na 80 Kč. Za další tři měsíce je cena akcií 50 Kč a já přesto investuji dalších 20 000. Průměrná cena, za kterou jsem akcie nakoupil, bude 76,66 Kč. Znamená to, že stačí, pokud by cena na trhu vzrostla na úroveň 76,66 Kč za akcii, naše ztráty se vyrovnají – stačí tedy aby se cena zvýšila o 26,66 Kč. V případě, že bychom však na začátku investovali všechny peníze najednou za cenu 100 Kč na akcii, potřebovali bychom na vyrovnání ztrát růst ceny až o 50 Kč.

Největší výhodou metody průměrování nákladů tedy je, že v případě, že cena akcií klesá, koupíme za naše peníze více kusů akcií za nižší průměrnou cenu, přičemž při růstu zisky z těchto nově otevřených pozic pak vyrovnávají ztráty z původních pozic. Díky tomu investoři mohou i z mnoha medvědích trhů nakonec vyjít se ziskem. Tato metoda je dost oblíbená i mezi traderami, kteří ji používají v případech, kdy trh jde krátkodobě proti nim.

Podstatnou nevýhodou této metody je ale lidská psychologie – je velmi obtížné dodržovat plán a lít do akcií stále další a další peníze, pokud člověk vidí, že celá burza padá (představte si například nakupování akcií v září 2008 několik dní po pádu Lehman Brothers).

Graf 4: Výsledky investování metodou průměrování nákladů do indexu Dow Jones pro 10-letý horizont

Historické data říkají, že 10-letý investiční horizont je poměrně krátký, a proto se zde vyskytuje i množství ztrát. Kupodivu ale fungovala výborně v dobách Velké hospodářské krize. V průběhu 60-tých let ale často generovala ztráty větší než klasická metoda jednorázového nákupu. Pro srovnání investice na 10 let do Dow Jones klasicky (tj. celá částka najednou):

Graf 5: Průměrný výnos při investování do indexu Dow Jones klasicky (vše najednou) na 10-letém horizontu

Tyto grafy zatím zachycovaly ale pouze část výtěžku, a sice pouze kapitálový výnos. Kromě toho mají vlastníci akcií navíc ještě příjem z dividend vyplácených danými společnostmi. Tato část příjmu dokáže výsledky výrazně vylepšit.

Graf 6: Průměrný výnos indexu S&P500 bez dividendy as dividendami pro 20-letý horizont s jednorázovým nákupem

Graf 7: Průměrný výnos indexu SP500 bez dividendy a s dividendami pro 20-letý horizont s použitím metody průměrování nákladů

Průměrný výnos pro tento horizont metodou jednorázového nákupu byl 4,45 % p.a. (9,20 % ročně včetně dividend). Za použití metody průměrování nákladů činil přitom pouze 2,78 % p.a. (5.62 % ročně včetně dividend). Při delších investičních horizontech jsou výsledky podobné.  Z toho tedy vyplývá, že ačkoli metoda průměrování nákladů do určité míry chrání investora před krátkodobými výkyvy na trhu a před náhlou ztrátou podstatné části hodnoty jeho investic je tato ochrana zaplacena nižším výnosům v dlouhodobém horizontu.

Přesto je pro většinu lidí metoda průměrování nákladů vhodnější, protože nevytváří tak velký psychický tlak na investora, který má vždy tendenci tlaku podlehnout a vybrat peníze v tom nejnevhodnějším okamžiku. Navíc, je vhodná i na pravidelné, např. měsíční, spoření. Donedávna se jí řídili při investování do akcií i důchodcovské správcovské společnosti.

Ačkoli výše uvedené výnosy vypadají lákavě, je třeba připomenout, že výnosy z držení portfolií akcií byly hlavně v letech, kdy ještě neexistovaly indexové ETF podstatně hůř. Všechny velké světové indexy totiž v sobě zahrnují tzv. survivorship bias – zkreslení, které nastává v důsledku toho, že problémové společnosti jsou z indexu pravidelně vyřazovány a bývají nahrazeny dobrými společnostmi, takže index nereprezentuje výsledky burzy jako celku, ale jeho výnosy bývají v dlouhodobém horizontu o něco lépší. Dnes už ale investoři mohou tento problém vyřešit tak, že investují do indexových ETF, které svá portfolia automaticky upravují při každé změně indexu, takže jeho výnos sledují poměrně spolehlivě.

Tento článek napsal pro ako-investovat.sk Martin Baláž 14.9.2009

Jméno:
E-mail
(nebude zveřejněný):
Komentář:
Antispam:
Počet dnů v roce:



Okomentuj článek Galéria (7)

Související články

Akciové trhy – bude pokračovat růst, nebo přijde korekce?

monday
05.05.2014
Akcie | Radoslav Kasik

Dlouhodobé investování - historické výnosy

wednesday
06.03.2013
Investice | Magazín

Riziko při dlouhodobém investování

friday
08.03.2013
Investice | Magazín

Pravidelné investování by v krizi vydělalo

monday
04.06.2012
Investice | Filip Glasa

Nejnovější články

Stane se Tiffany & Co opět akciovým šperkem?

wednesday
20.04.2016
Akcie | Sven Subotič

Analýza akcie Ford: Nízká valuace a značný potenciál

thursday
14.04.2016
Investice | Sven Subotič

Analýza společnosti Maersk: Největší kontejnerový přepravce na světě

wednesday
30.03.2016
Investice | Sven Subotič

Klub záporných sazeb: Proč uvolňování měnové politiky funguje jen někde?

monday
21.03.2016
Trhy a makro | Sven Subotič

Tištěná média v kurzu? Světovým odbytištěm se stane Indie

tuesday
15.03.2016
Investice | Sven Subotič





Další články této kategorie

Finanční kalkulačka

Vklad: €/měs.
Úrok: % p.a./rok
Období: rok(ů)