André Kostolany – rozhovor Ako-investovat.sk .


Jeden z posledních rozhovorů s legendárním spekulantem André Kostolany z roku 1998 v Bayerském rozhlase:

Wohlhüter: V současnosti je burza nejen zajímavá, ale pro toho, kdo se na ní angažuje a investuje peníze, je také spojena s rizikem. Investování je tedy také psychicky náročné. Vy jste nikdy neměl bezesné noci?

Kostolany: Bezesné noci? Tu a tam – stávalo se to zřídka – ale stávalo se to. Jednou jsem již měl dokonce i sebevražedné myšlenky, ale to už je strašně dávno, bylo to ještě dlouho před válkou a to jsem byl ještě mladý. Tehdy jsem neztratil pouze všechny své peníze, ale nadělal jsem si ještě i kolosální dluhy. Tehdy jsem měl sebevražedné myšlenky. Byl jsem tak deprimovaný, že se to ani nedá popsat. Ale pár mých kolegů mi tehdy z nejhoršího pomohlo a já jsem šel dál. Měl jsem opět nové nápady a začal jsem znova.

Skutečný burzián, který většinu času je i spekulantem, a ne jen investorem, je neotřesitelný optimista: padne, ztratí všechno, dostane nový nápad, začne opět a s tímto novým nápadem se mu to pak opět podaří. Já jsem během svého života měl několik takových nápadů. S těmito nápady jsem mohl opět vstát a začít vydělávat peníze. Na burze se tedy dají vydělat peníze, můžete vydělat celé jmění. Dá se ale také o velmi mnoho přijít a zažít úpadek.

Wohlhüter: Vy jste však mnohokrát zažil spekulace, které nevyšly: ne jen jednou, ale vícekrát. Co bylo spouštěčem těchto věcí – což bylo důvodem těchto bankrotů?

Kostolany: Špatně jsem tehdy vyhodnotil situaci! Neboť logika na burze není stejná jako v běžném životě. Chtěl jsem na základě svého studia ekonomie, za které bych dnes již více nedal ani deset pfennigů, spekulovat podle logiky, která platí v běžném životě. To bylo ale vždy špatně. Člověk musí poznat burzu, musí jí rozumět. To je hlavně psychologie mas, protože burza je ovládána masami. Podle mé statistiky to není ani 10 procent lidí, kterým se podaří na burze získat peníze. Neříkám vydělávat, protože vydělávat je pro burzu nesprávné slovo.

Na burze se nevydělává. Jen tak seriózní lidé jako Němci říkají, že na burze vydělávají (verdienen). Francouzi říkají „gagner de l’argent“ – vyhrát peníze. Američané říkají „to make money“ – udělat peníze, Angličané „to earn money“ – sklidit peníze, protože byli zvyklí sklidit peníze z celého impéria. My Maďaři říkáme „hledat peníze“ – kolik si tento týden na burze našel apod. To je velmi charakteristické pro každý národ. Na burze se tedy dají peníze získat, ale podaří se to jen maximálně 10 procentům z účastníků burzy.

Wohlhüter: Říkáte, že na burze vládne jiná logika než v běžném životě. Mohl byste to konkrétněji vysvětlit na nějakém příkladu?

Kostolany: Jeden celkem jednoduchý příklad: Za poslední 2 roky, když člověk čte burzovní zprávy, bude moci konstatovat následující: Když stoupá nezaměstnanost a ekonomika je na tom o něco hůře, pak burza stoupá. Je to logické?

Wohlhüter: To sice není logické, ale skutečně to platí?

Kostolany: Ano, ale to není logika jako v běžném životě. To je opět burzovní logika. Je to totiž takto: když stoupne nezaměstnanost a ekonomice se daří hůře, lidé počítají s tím, že centrální banka daného státu – například Bundesbank v Německu – sníží úrokové sazby, aby ekonomiku nakoplo. Když se ale sníží úrokové sazby, způsobí to na krátký čas velmi silný impuls pro kurzy. Z krátkodobého – i střednědobého – pohledu jsou úroky zdrojem volatility na trzích. Z dlouhodobého pohledu taková samozřejmě nejsou.

Pokud nezaměstnanost klesne tak rychle jako například v posledních letech v USA – jsou tam minimální počty nezaměstnaných za posledních 30 nebo 40 let – pak je to pro burzu krátkodobě špatné, protože lidé spíše počítají s tím, že centrální banka zvýší úrokové sazby, aby tak bojovala proti inflaci. Když se totiž zvýší úrokové sazby, je to pro burzu krátkodobě špatné – dlouhodobě samozřejmě ne. Protože v USA, kde nezaměstnanost spadla na minimum a kde je velká prosperita a hospodářství se vyvíjí dobře, je dlouhodobá perspektiva velmi výhodná. Krátkodobě je to ale spíše opačně, přičemž platí, že většina lidí spekuluje krátkodobě.

Většinu burziánů tvoří totiž hazardního hráče: nakoupí dnes, aby už pozítří mohli realizovat zisk. Proto je to tak, že hazardéři nakupují akcie při špatných ekonomických zprávách – když jsou ale zprávy z ekonomiky dobré, mají strach, že centrální banka zvýší úrokové sazby, a proto prodávají. To je ten nejjednodušší a zcela správný příklad, kterým se dá ukázat, že logika běžného života není totožná s burzovní logikou, protože to, že burza při dobrých zprávách padá a naopak při špatném vývoji hospodářství kurzy stoupají, odporuje běžné logice. To je právě burzovní logika.

Wohlhüter: Tato souvislost – stoupající nezaměstnanost a radost na burze – poskytuje negativní obraz burzy. Mnozí lidé to nechápou. To také přispívá k stále částečně negativnímu image burzy.

Kostolany: Image může být špatný, přesto je pouze malá část lidí, co na burze vydělají peníze, protože oni tento image využijí. Musíte burzu také samozřejmě znát, ale já stále říkám, že to nejdůležitější při tom je štěstí. Člověk ale také musí mít dlouholeté zkušenosti, aby věděl, jaké budou reakce mas, protože burza je ovládána masovou psychologií. Ten, kdo by chtěl být burziánem, by proto neměl studovat ekonomii, ale psychologii mas. Dám vám jednu dobrou radu – měly byste si přečíst „Psychologie mas“ od Le Bona. Je to velmi známá kniha z roku 1896. To je to nejdůležitější studium pro burziána – i když je to možná trochu přehnané. Jasné ale je: běžná logika a veřejné mínění nejsou důležitými faktory na burze. Na burze musíte využít nezkušenosti ostatních a těžit z ní.

Wohlhüter: Právě jste naznačili, jak burza reaguje a jaké mechanismy na ní fungují. Na burze se ale obchoduje s různými produkty: jsou zde akcie, dluhopisy, měď, drahé kovy, pšenice… Které formy investování byste normálnímu občanovi nedoporučoval? Kde byste řekl „tak toto ne“?

Kostolany: To závisí na něm samotném. Závisí to na jeho věku, jeho společenském postavení, povolání, materiálních podmínkách. Musel bych si ho nejprve proklepnout. Obyčejnému občanovi nemohu dát žádnou radu, aniž bych ho skutečně neznal. Ale před šesti lety jsem jeden takový tip dal: jít do lékárny, koupit tabletky na spaní, ty tabletky vzít, koupit širokou paletu akcií z několika zemí: blue chips a popřípadě i akcie slabších podniků a potom spát. Spát, spát několik let.

Když nás pak za pět, šest let probudí budík, budeme velmi příjemně překvapeni. To byl tak dobrý tip, že ho dnes každý burzián zná a blahopřeje mi k němu. Protože pokud někdo před šesti, sedmi lety nakoupil akcie na mezinárodní úrovni a od té doby spal, pokud se dnes probudí, dozví se velmi příjemné zprávy. Neboť ceny těchto papírů se zdvojnásobily, zčtyřnásobily, zdesetinásobily nebo i zdvacetinásobily. To záleží na tom, jakou kategorii a v kterém státě jsme nakoupili.

Wohlhüter: To ale také znamená, že ty peníze nutně nepotřebujeme, jinak bychom nemohli spát.

Kostolany: Absolutní. Abychom mohli s úspěchem spekulovat, musíme mít čtyři věci. Generál Moltke říká: „Abyste mohli vést válku, musíte mít čtyři věci.“ Já říkám něco podobného o burze. Poprvé: Moltke říká, že musíte být génius. Ne, na burze nepotřebujete být géniem. Burziáni téměř nikdy nejsou géniové. Ale zato člověk musí mít nápady. Pak trpělivost. Tu bezpodmínečně potřebujete, abyste vydrželi čekat, až se vaše předpovědi provedou. Pak potřebujete mít dostatek peněz, abyste mohli být trpěliví.

A nakonec i štěstí, to potřebujete také. Ale trpělivost je velmi důležitá, protože na burze se dva krát dva nikdy nerovná čtyřem. Dva krát dva na burze je pět mínus jedna. Nakonec to bude čtyři – tak jak by to mělo být a jak to musí být – ale nestane se to hned. Musíte počkat, dokud se tato křivá linie opět vyrovná a dokud bude vyslovené „minus jedna“: dva krát dva je pět mínus jedna. Nakonec z toho bude čtyři. Protože peníze, které na burze vyděláte, to je bolestné: nejprve přijde bolest, až potom peníze.

Wohlhüter: Občas musíte ale čekat velmi dlouho, tak jako při vašich ruských železničních akcích.

Kostolany: Ne akcie železnic, ale státní dluhopisy. To je samozřejmě pravda. Dodnes mám v portfoliu akcie, které jsem získal před více než 40 lety. Mezi nimi jsou i takové, které jsem ani nekupoval pro sebe, ale pro mou sestru, po jejíž smrti jsem je zdědil. Mám jich ještě dnes a mám s nimi dobré zkušenosti. Mám mnoho akcií, které držím již 40, 30, 20, nebo 15 let. Jeden z mých nejlepších kousků se mi podařil s akciemi, které určitě znáte – automobilka Chrystler, jejíž akcie jsem zhruba před 20 lety koupil za 3,5 dolaru kus.

Pokud bych je dnes prodal – a je třeba si uvědomit, že za ten čas zde byly tři rozdělení (Splits) – dostal bych asi 150 dolarů za akcii, která mě stála 3,5 dolaru. Dnes ty malé pokrájené akcie vyplácejí vyšší dividendy, než stála celá akcie tehdy. To byl můj nejlepší obchod v oblasti akcií. Při dluhopisech bylo mým nejlepším kouskem to, že jsem těsně po druhé světové válce nakoupil německé zahraniční dluhopisy – na různých burzách mimo Německa. Bylo to hlavně ve Švýcarsku, Francii a Anglii. S těmi dluhopisy to bylo takto: koupil jsem dluhopis v nominální hodnotě 1000 franků za 350 franků, to znamená 35 % z ceny s tím, že jsem byl přesvědčen, že Německo nakonec zaplatí celou jistinu zpět.

Věřil jsem v Konrada Adenauera, měl jsem důvěru v schopnosti a kvality Němců. Byl jsem přesvědčený, že to zaplatí. Všem svým kamarádům jsem doporučoval, aby ty dluhopisy koupili za 350 franků – a za pár let dostanou zpět celou jistinu 1000 franků i s úroky. Samozřejmě to bude pár let trvat, ale určitě na tom vydělají. Pak tyto dluhopisy samozřejmě padly z 350 na 250 – tak je to vždy, když dáváte nějaké tipy. Samozřejmě mi lidé nadávali, co jim to dávám za tipy. A moji přátelé to opět prodali. Já jsem naopak ještě přikoupil za 250. Čekal jsem čtyři roky.

A co jsem nakonec dostal za dluhopis v nominální hodnotě 1000 franků? Dobře, že sedíte, jinak byste spadli – 35 000 franků za každý dluhopis, který jsem původně koupil za 250 – přes přepážku, ani ne na burze. Nebo Německá republika je zvýšila tak, jako by byly v dolarech, a nikoliv ve francích. To byl Adenauerův nápad, který již tehdy nejen že předvídal německo-francouzské přátelství, ale také německo-francouzské spojenectví. Řekl: „Nemohu Francouze podvést. Američanům jsme zaplatili v dolarech, Angličanům v librách, Švýcarům ve francích. Nemůžu Francouze vyplatit ve špatných francích. Zvýšit tyto dluhopisy tak jako by byly v dolarech.“ Tak jsem přišel k těm 35 000 frankům za dluhopisy, co jsem koupil po 250. Je to zajímavé?

Wohlhüter: To je velmi zajímavé.

Kostolany: To jsou vize, peníze vyděláte, jen pokud máte vize.

Wohlhüter: To je také kousek historie. Vy jste ale vlastnili i akcie, které ostatní lidé vnímali jen jako umělecké předměty. Už v tyto akcie nevěříte?

Kostolany: Ano, používal jsem je jako tapety.

Wohlhüter: Ano, nebo jste je měl jen proto, že byly graficky pěkné. Předtím jsem se vás ptal, od jakých forem investování byste normální občany předem odrazovaly. Jsou to například opce?

Kostolany: Ne, jen žádné opce. Opce jsou hazard. To je něco pro hráče. Ne, Nenakupujte žádné opce. Pokud již chcete obchodovat s opcemi, tak je prodávejte, případně neprodávejte opce, ale konvertibilní dluhopisy… Ano, tomu se říká „tiše držet“. Měli byste to ticho držet: to je kapitalistický byznys, při kterém mnohé kapitalistické instituce, mezi jinými i Vatikán – o němž se říká, že je největší tichý držitel – mají velké portfolia, mnoho akcií a na ně prodají deriváty – opce. A ty kupuje hazardér.

Mnozí lidé, kteří nechtějí investovat, nebo na to nemají dost prostředků, jsou totiž hráči. Je matematicky prokázáno, že asi 80 % derivátových hráčů nakonec o své peníze přijde. Tu a tam se něco může podařit. Já osobně jsem jednou takto také vydělal dost peněz. Ale to je věc štěstí. Když člověk přijde na poslední chvíli před pohybem vzhůru a nakoupí deriváty, může se to podařit. Ale deriváty expirují. Pokud chcete nakoupit těsně před posunem nahoru, je to jako v loterii: tam se občas přece také dají vydělat peníze. Dlouhodobě to ale v každém případě není investice. Je to hra, hazard. Všem svým přátelům zakazuji nakupovat deriváty.

Wohlhüter: Takže doporučujete tradiční akcie.

Kostolany: Tradiční nebo netradiční: tedy, já nedoporučuji žádné, protože já nedávám tipy. Ale v hrubých rysech bych řekl, že člověk by měl mít prvotřídní akcie – tedy blue chips – a eventuálně také špatné akcie, které mají šanci polepšit se. Tak jako jsem já koupil akcie Chrysler tehdy, když byl blízko bankrotu.

Wohlhüter: Blue chips jsou, zjednodušeně řečeno, akcie velmi velkých firem, které jsou celosvětově známé. Poukázaly jste na deriváty: Ministři financí a odborníci z této oblasti na celém světě mají strach, že obchodování s deriváty není bezpečné. Jsou to virtuální obchody, které mají gigantické rozměry v miliardových hodnotách.

Kostolany: Ano, ale velký krach se s nimi udělat nedá.

Wohlhüter: Lidé se obávají, že zde hrozí crash, při kterém se celý finanční systém rozpadne.

Kostolany: Ne, to není pravda. Kdo kupuje deriváty, může ztratit peníze, které do nich investoval. Ale nemůže tím velmi poškodit ostatní. Deriváty nejsou nebezpečné, jsou nebezpečné jen pro toho, kdo je kupuje, protože ten může ztratit peníze, které do nich uložil. To je všechno. Ostatním nemůže způsobit žádné škody.

Wohlhüter: A je tedy nebezpečné obchodování prostřednictvím počítačů? V současnosti je již burza – řeknu to trochu přehnaně – jakoby muzeum, protože obchoduje a díluje se přes počítač – a to celosvětově na více místech, které jsou navzájem spojeny. Počítače nemají ale fantazii, jsou to jen stroje. Nezesiluje trend – tak jako u křečků: pokud všichni utíkají jedním směrem, počítače jdou s nimi stejným směrem?

Kostolany: Počítač na chování burzy nic nezměnil. Nebo s počítači je to tak, jak říkají Američané: hnůj dovnitř, hnůj ven. Počítač neví nic, ale umí počítat mnohem rychleji. Takže, pokud někdo obchoduje s deriváty, může si s počítačem vypočítat, zda se ten derivát obchoduje velmi nízko nebo velmi vysoko. To mu ale vůbec nepomůže. Většina derivátových obchodníků, kteří obchodují přes počítač, totiž i tak skončí se ztrátou. Počítač nic nezměnil, akorát obchodování zrychlil.

Počítače jsou také globalizace: pokud se dnes něco nepodaří v New Yorku, víme to za minutu i my zde. To je všechno. Proto reagují trhy na sebe navzájem, jakož i na politické a hospodářské zprávy mnohem rychleji. Ale nevědí o nic víc. Za derivátem stále stojí to, co se do něj vložilo. Síly, které burzu phybují směrem nahoru či dolů, jsou stále tytéž jako před příchodem počítačů.

Profil André Kostolányho

Tento článek napsal pro ako-investovat.sk Martin Baláž 16.6.2009

Jméno:
E-mail
(nebude zveřejněný):
Komentář:
Antispam:
Počet dnů v roce:


Okomentuj článek

Související články

André Kostolany

sunday
25.03.2012
Trading | Magazín

Nejnovější články

Stane se Tiffany & Co opět akciovým šperkem?

wednesday
20.04.2016
Akcie | Sven Subotič

Analýza akcie Ford: Nízká valuace a značný potenciál

thursday
14.04.2016
Investice | Sven Subotič

Analýza společnosti Maersk: Největší kontejnerový přepravce na světě

wednesday
30.03.2016
Investice | Sven Subotič

Klub záporných sazeb: Proč uvolňování měnové politiky funguje jen někde?

monday
21.03.2016
Trhy a makro | Sven Subotič

Tištěná média v kurzu? Světovým odbytištěm se stane Indie

tuesday
15.03.2016
Investice | Sven Subotič

Rubriky autora





Další články této kategorie

Finanční kalkulačka

Vklad: €/měs.
Úrok: % p.a./rok
Období: rok(ů)