André Kostolany Ako-investovat.sk .

André Kostolany

sunday
25.03.2012
Trading | Magazín


„Kdo má hodně peněz, může si dovolit spekulovat. Kdo má něco málo peněz, nesmí spekulovat, aby je neztratil. Kdo ale žádné peníze nemá, musí spekulovat, aby se k nějakým vůbec dostal.“

André Kostoľany je jednou z burzovních legend. Svého času byl jedním z nejznámějších burzovních spekulantů, přičemž se vždy otevřeně spekulativům přiznával. Narodil se v Budapešti v roce 1906, ještě za Rakouska-Uherska. Své první setkání s burzou zažil již jako dvanáctiletý v roce 1918, kdy jeho rodina přechodně odešla z Maďarska před komunisty do Vídně a on zobchodoval několik akcií na Vídeňské burze.

Kostolany studoval na univerzitě v Budapešti filozofii a dějiny umění, ale své studium předčasně ukončil, částečně i na naléhání svého otce. Ten mu zařídil místo brokera u svého kamaráda v Paříži, kam Kostoľany v roce 1927 nastoupil. Na burze se věnoval hlavně arbitráži, ale i přímé spekulaci. Kostoľany zažil po svém nástupu euforii ze spekulace a následně i tvrdý pád burzy v době velké hospodářské krize. Jako jeden z mála na krizi dokázal vydělat, protože od jejího vypuknutí spekuloval pokles cen akcií. Jak však říká: „Já sám jsem byl v té době bohatý. Jenže stalo se to, že všichni moji kamarádi byli najednou chudí a pít šampaňské sám mě velmi nebavilo.“ Kostolany byl ze začátku své kariéry „ chronický pesimista“, protože téměř vždy spekuloval o poklesu. To se mu vymstilo po skončení krize, kdy akcie opět začaly růst a on velkou část svého majetku zase ztratil.

To spolu s případem sebevraždy švédského podnikatele Ivara Kruegera, který se zastřelil poté, co mnozí burziáni včetně Kostolanyho spekulovali na pokles akcií jeho podniku a stlačil jejich cenu výrazně dolů, přimělo Kostolanyho k přehodnocení své obchodní strategie: „tyto zážitky mě změnili z pesimisty na permanentního optimistu.“ Jelikož byl Kostolany židovského původu, utekl v roce 1940 z Francie před Němci do Ameriky, kde působil jako ředitel finanční společnosti G. Ballai and Co. V Americe také napsal svou první knihu Historie burzy. Po skončení druhé světové války se vrátil do Paříže, přičemž hodně času trávil i ve svém domě v Mnichově.

Kostolany výrazně investoval do rekonstrukce válkou zničeného Německa. V roce 1946 udělal nejúspěšnější obchod ve své kariéře, když nakoupil dluhopisy Německé říše. Německo bylo v té době zdevastované válkou a nepřistoupilo ke splácení svých závazků, takže tyto dluhopisy byly na burze k dispozici za minimální ceny. Jenže, díky „hospodářskému zázraku“ v následujících letech se ekonomická situace v Německu výrazně zlepšila a německá vláda začala tyto staré závazky postupně splácet. Tento obchod Kostolanymu vynesl rekordní výnos 13900 %. Podobný obchod udělal Kostolany i začátkem 90. let, kdy nakoupil staré ruské carské dluhopisy, které nebyly spláceny od roku 1917, za méně než 1 % jejich nominální hodnoty. Jelikož ale mezinárodní pravidla říkají, že pokud chce vláda emitovat dluhopis kótovaný na zahraničních burzách, musí nejdříve uhradit všechny své závazky z předchozích dluhopisů, které nesplácela, vyplatila Ruská federace v roce 1998 majiteli starých carských dluhopisů 100 % jejich nominální částky – takže Kostolanymu se obchod opět povedl.

Kostolany po válce investoval samozřejmě i do akcií, také hlavně v Německu, protože věřil ve schopnosti německého národa znovu vybudovat úspěšné a konkurenceschopné hospodářství. Kromě aktivní spekulace a investování se Kostolany v druhé polovině svého života věnoval žurnalistice. Pravidelně psal komentáře do německého tisku (často se chválil, že za posledních 30 let svého života vydělal hodně peněz, jeho komentář nechyběl ani v jednom čísle burzovního týdeníku Capital). Kromě toho Kostolany napsal několik knih, v nichž shrnul své zkušenosti z parketu (na burze působil dohromady přes 70 let) a prezentuje v nich své názory na investice a burzovní spekulace. Také sepsal knihu o historii burzy, kde ze svého pohledu hodnotí události, kterých byl na burze svědkem.

Ke konci života byl Kostolany jako jeden z posledních žijících členů „staré gardy“ burziovníků, kteří zažili velkou hospodářskou krizi a přesto byli velmi úspěšní, mnohými považován za investičního guru. Často vystupoval v různých talkshow a vyjadřoval se k aktuálním hospodářským otázkám. Na rozdíl od mnoha však nikdy nedával žádné konkrétní investiční tipy: „Prosím, nečekejte ode mne žádné tipy. Já tipy nedávám. Žádné tipy totiž neexistují. Tipy, které dostanete – a je zcela jedno od koho – jsou téměř vždy reklamou, která slouží na to, aby se nějaké akcie podařilo potlačit nahoru, protože nějaký syndikát nebo finanční instituce vám je chce ze svých zásob prodat. Tehdy se pustí do oběhu nějaký „tip“, abyste si tyto akcie koupili a potlačili cenu nahoru. A pak Vás ten syndikát může velmi dobře oškubat.“

Kostolany byl kromě toho častým kritikem mezinárodního měnového systému a také ekonomie jako takové. Zastával názor, že v té době platný systém zlatého standardu, který fixoval hodnotu dolaru na zlato, z čehož vycházela i hodnota ostatních světových měn, omezuje hospodářský růst a prohlubuje hospodářské cykly. Kromě toho Kostolany dost kritizoval i ekonomii jako vědu, která se v té době učila na školách, protože věci, které hlásá, podle Kostolanyho neplatí a v reálném světě se dějí úplně jinak. Studium ekonomie může podle Kostolanyho burziánovi spíše uškodit než pomoci. Na druhou stranu s úsměvem dodává: „Často chodím přednášet na univerzity. Na mých přednáškách vždy všichni profesoři sedí v první řadě a koncentrovaně poslouchají. Na konci když odcházím, občas slyším, jak se mezi sebou vyprávějí: „Ten Kostolany, to je ale šarlatán.“ Já si však myslím, že lepší je být dobrým šarlatánem jak špatným profesorem.“

Co by podle Kostolanyho měl mít dobrý burzovní spekulant? „V prvé řadě by měl mít peníze – a sice ne od někoho půjčené, ale své vlastní. Dále by měl mít své vlastní myšlenky, a nikoli následovat tipy různých takzvaných „burzovních expertů“. Dále by měl bezpodmínečně mít trpělivost, protože na burze se 2 krát 2 nikdy nerovná 4, ale vždy je to 5 mínus 1 a člověk musí mít trpělivost počkat, dokud se jeho myšlenky nestanou skutečností. A nakonec, člověk musí mít štěstí, to na burze také bezpodmínečně potřebujete.“

Ke konci života změnil Kostolany svou strategii a z burzovního spekulanta se stal dlouhodobý „buy and hold“ investor. Počátkem 90. let Kostolany ve velkém nakupoval německé akcie, přičemž věřil, že sjednocení Německa povede k velkému hospodářskému růstu. V jedné televizní relaci doporučoval: „Nejlepší, co můžete udělat, je nakoupit širokou paletu německých blue-chip akcií, vzít si tabletky na spaní a zdřímnout si tak tři roky. Když se pak vzbudíte, budou vaše akcie ve velkém zisku.“ Ani tehdy se Kostolany nemýlil.

Kostolany těsně před svou smrtí upozorňoval na tvořící se bublinu na německem akciovém trhu v segmentu „Neuer Markt“. I tehdy měl pravdu, ale její prasknutí se již nedožil. Zemřel v Paříži ve věku 93 let.

Andre Kostolany po sobě kromě několika milionů na účtu zanechal i několik knih, v nichž vysvětluje svou filozofii přístupu k burze. Například v knize „Umění přemýšlet o penězích“ shrnul 10 zlatých pravidel („přikázání“), podle nichž by měl investor postupovat, pokud chce být na burze úspěšný:

  1. Mít vlastní nápady, ale jednat uváženě: rozmyslet si, zda vůbec máme něco kupovat, a pokud ano, tak v jaké branži a v které zemi?
  2. Mít dostatek peněz, abyste se nedostali pod tlak.
  3. Mít trpělivost, protože vždy se věci zpočátku vyvíjejí jinak, než jsme očekávali.
  4. Být tvrdý a neústupný, pokud jste o něčem přesvědčen.
  5. Být flexibilní a vždy počítat s tím, že v našich původních představách se mohla vyskytnout chyba.
  6. Prodávat, pokud si uvědomíme, že se situace na trhu změnila.
  7. Čas od času si prohlédnout portfolio a otestovat, zda bychom akcie, které držíme, koupili i dnes.
  8. Můžete nakupovat jen tehdy, když v tom vidíte velkou fantazii.
  9. Počítat se všemi možnými riziky, i s těmi nejnepravděpodobnějšími. To znamená, neustále počítat s nevyčíslitelnými faktory.
  10. Zůstat pokorný, i když měl člověk pravdu.

Kostolany také sepsal seznam „10 zákazů“, tedy činností, kterým by se investoři měli vyvarovat:

  1. Následovat tipy, snažit se sehnat tajné informace.
  2. Věřit, že prodávající vědí, proč prodávají, nebo že kupující vědí, proč nakupují. To znamená, věřit, že vědí víc než vy.
  3. Snažit se vydělat ztráty zpět.
  4. Brát ohled na staré kurzy.
  5. Zapomenout na cenné papíry v naději, že v budoucnu dosáhneme lepšího kurzu. To znamená neučinit žádné rozhodnutí.
  6. Nepřetržitě sledovat kurzy a reagovat na jejich každý malý pohyb.
  7. Neustále dělat bilanci, v čem jste měli zisk nebo ztrátu.
  8. Prodávat jen proto, že chcete z toho mít vlastní užitek.
  9. Nechat se ovlivnit politickými sympatiemi nebo antipatie.
  10. Příliš si začít důvěřovat, když jste měli zisk.

Tento článek napsal pro ako-investovat.sk Martin Baláž 8.5.2009

Jméno:
E-mail
(nebude zveřejněný):
Komentář:
Antispam:
Počet dnů v roce:


Okomentuj článek

Související články

André Kostolany – rozhovor

wednesday
28.03.2012
Trading | Magazín

Nejnovější články

Stane se Tiffany & Co opět akciovým šperkem?

wednesday
20.04.2016
Akcie | Sven Subotič

Analýza akcie Ford: Nízká valuace a značný potenciál

thursday
14.04.2016
Investice | Sven Subotič

Analýza společnosti Maersk: Největší kontejnerový přepravce na světě

wednesday
30.03.2016
Investice | Sven Subotič

Klub záporných sazeb: Proč uvolňování měnové politiky funguje jen někde?

monday
21.03.2016
Trhy a makro | Sven Subotič

Tištěná média v kurzu? Světovým odbytištěm se stane Indie

tuesday
15.03.2016
Investice | Sven Subotič

Rubriky autora





Další články této kategorie

Finanční kalkulačka

Vklad: €/měs.
Úrok: % p.a./rok
Období: rok(ů)