Investiční certifikáty v eurozóně Ako-investovat.sk .


Ačkoli jsou investiční certifikáty na Slovensku mezi veřejností stále ne příliš známým pojmem, v rámci Evropy již delší dobu patří k běžným investičním nástrojům. Jsou často vyhledávané díky tomu, že v sobě kombinují možnost využívat pákový efekt a současně chránit se před pádem cen pod určitou hranici. Využívají je jak podílové fondy a velké banky, tak i jednotliví investoři.

Pod slovem certifikát můžeme rozumět dva odlišné investiční nástroje. Prvním je klasický depozitní certifikát, který na Slovensku převládal hlavně v 90. letech. Funguje na podobné bázi jako dluhopis (tj. v době splatnosti vyplácí jistinu i s předem stanoveným pevným úrokem), přičemž je však garantován Fondem pojištění vkladů. V posledních letech však oblíbenost tohoto nástroje prudce klesá, hlavně díky poměrně nízkým úrokovým sazbám a zřejmě i kvůli nemožnosti prodeje již zakoupeného certifikátu, případně jeho předčasného vyplacení. Banky totiž v žádném případě peníze z depozitního certifikátu před dobou splatnosti neuvolní. V současnosti depozitní certifikáty nabízejí už jen OTP a Poštovní banka.

Dalším, v současnosti velmi oblíbeným druhem certifikátů, jsou tzv. investiční certifikáty. Jedná se o derivátové produkty, které poskytují vlastníkovi možnost profitovat z vývoje akciových indexů, ale často i komodit či nemovitostí. Primární bývají emitované bankami, přičemž však téměř všechny investiční certifikáty jsou kotovány na nějaké burze, což umožňuje volné obchodování s nimi. Emitent po jejich prodeji za přijaté prostředky vytvoří prostřednictvím kombinace akcií a opcí (nejčastěji akcie nakupuje a opce prodává) portfolio, které kopíruje vývoj daného aktiva. Toto portfolio udržuje až do lhůty splatnosti certifikátu, kdy ho zlikviduje a vyplatí investorům hodnotu, která jim podle cenového vývoje a podmínek certifikátu přísluší. Jako poplatek si obvykle nechává dividendy z akcií, které má v držení. Kromě toho, poplatek bývá účtován i za vydání certifikátů při primární emisi, nejčastěji však v podobě spreadu.

Výhodou oproti jiným formám investování je, že kromě nízkých poplatků a volné obchodovatelnosti na burze investiční certifikáty často poskytují i garanci minimálního zhodnocení, které certifikát po určitém čase dosáhne (diskont). Ten závisí na podmínkách konkrétního certifikátu. Další výhodou jsou relativně nízké poplatky za správu (většinou ve výši dividend z akcií v držení emitenta). Kromě toho mnoho certifikátů umožňuje dosahování pákového efektu, který je hlavně v kombinaci s garancí minimální hodnoty velmi zajímavý.

Na druhou stranu, certifikáty mají i své nevýhody. Kromě již zmiňované ztráty dividend je to hlavně riziko emitenta. Investiční certifikát totiž na rozdíl od toho depozitního představuje pouze dohodu mezi bankou a investorem. Není považován za bankovní vklad (bývá označený jako retailový derivát), a proto se na něj ochrana vkladů nevztahuje. Proto – zejména v současnosti – je třeba si emitenta pečlivě vybírat, protože v případě jeho platební neschopnosti bude investor zřejmě čekat na své peníze marně. To se stalo například mnohým německým bankám, které obchodovali s Lehman Brothers. Proto strategie diverzifikace v tomto segmentu přinejmenším stojí za úvahu.

Navíc, ceny certifikátů na burze ovlivňují kromě vývoje cen podkladových aktiv i změny v úvěrovém ratingu emitenta. V případě, že emitent se dostane do problémů a jeho rating se sníží, je velká pravděpodobnost, že ceny jím vydaných certifikátů padnou také, protože to investoři budou chápat jako zvýšení rizika, a proto budou logicky požadovat vyšší výnosy.

Největšími emitenty certifikátů v Euro jsou velké banky jako Deutsche Bank, Societe Generale, Commerzbank, UBS, Sal. Oppenheim apod. S certifikáty je možné obchodovat prakticky na každé akciové burze, přičemž největší podíl mají burzy Euronext a Frankfurt.

Jaké typy investičních certifikátů tedy existují? Díky finančnímu inženýrství vznikají stále nové formy, přičemž toto odvětví je velmi dynamické a nepříliš standardizované. Všechny se však dají rozdělit do několika základních skupin podle rizika a potenciálního výnosu. Většina bank rozděluje investiční certifikáty podle rizikovosti do čtyř tříd.

Například Švýcarská banka UBS rozeznává skupiny: protection, optimization, performance a leverage. Platí, že čím vyšší je potenciální výnos (který bývá u certifikátů s maximální ochranou zpravidla limitován – mají tzv. „Cap“), tím vyšší je i možné riziko ztráty. Dále platí, že nízko rizikové certifikáty (protection) mají pákový poměr 1:1, a tedy žádnou páku nevyužívají. Středně rizikové (optimization, performance) využívají mírnou páku 5:1 a u těch nejvíce rizikových (leverage) může tento poměr dosáhnout i 100:1.

Nejpoužívanějšími typy certifikátů tedy jsou:

Indexové certifikáty (index certificates)

Jsou základním a současně nejpoužívanějším typem certifikátů. V rámci svého fungování se velmi podobají ETF (téměř nulové poplatky, reinvestované dividendy), avšak jejich emitentem je banka, která není zákonem vázána udržovat fyzicky portfolio tak jako ETF. Díky tomu si může dovolit o něco nižší poplatky, avšak investor je vystaven riziku emitenta, které je vyšší než u ETF. Kromě toho, cena jednoho certifikátu je relativně nízká (nejčastěji 1 / 100 hodnoty indexu), takže je obecně dostupná. Navíc, mnohé indexové certifikáty nekopírují jen akciové indexy, ale i vybrané koše akcií (tzv. Basket certificates nebo i Strategy certificates – ty se pravidelně rebalansují), případně komodit. Při investici do komodit, které jsou kotovány v dolarech, jsou velmi zajímavé tzv. quanto certifikáty, tj. certifikáty, u nichž se při koupi i při splatnosti kurz EUR / USD propočítává stejným, předem pevně stanoveným kurzem – quanto tedy poskytuje ochranu proti měnovému riziku. Indexové certifikáty v sobě neobsahují páku, takže růst stejně jako pokles jejich hodnoty je úměrný k hodnotě indexu. Z toho důvodu patří mezi méně rizikové certifikáty.

Diskontní certifikáty (discount certificates)

Jejich podstatou je, že investor nakoupí certifikát vázající se na určité aktivum se slevou (diskontem) oproti současné hodnotě aktiva. Tedy, pokud se cena aktiva do splatnosti nezmění, dosáhne investor automaticky výnos ve výši diskontu. Tento pak funguje pro investora jako „margin of safety“, tedy jakási bezpečnostní rezerva proti poklesu cen aktiva chránící investora před ztrátou. Pokud však cena aktiva vzroste, dosáhne investor vyššího výnosu. Výnos certifikátu je však shora limitován (cap), neboť emitent vytvoří certifikát takovým způsobem, že nakoupí podkladové aktivum a současně vypíše out-of-the-money call opci. Takže, jakmile je cena aktiva vyšší než exercise price této opce, bude opce využita a banka bude muset vlastníkovi opce prodat aktivum za tuto cenu. Proto dostane investor výnos v hotovosti ve výši cap-u. Na druhou stranu, pokud je cena aktiva nižší, opce nebude využita a investor dostane samotné podkladové aktivum. Totéž se stane, i když bude cena nižší, než je diskont. Jelikož doby splatnosti těchto certifikátů bývají kolem 1 – 2 roky, banka si nechává dividendy vyplácené z akcií nebo ETF (pokud jsou podkladovými aktivy) jako poplatek.

Kromě standardního discount certifikátu existuje ještě i varianta s bezpečnostním polštářem (tzv. discount certificate plus), při němž se vyplatí předem určená částka vždy, pokud cena v průběhu daného období neklesne pod určitou bariéru (banka certifikát vytváří prostřednictvím prodeje bariérových opcí, což jsou opce, které se aktivují při překonání určité cenové bariéry kdykoli během jejich trvání).

Další variantou je rolling discount certificate, který má vlastnosti standardního discount certifikátu s tím, že jeho cap a discount jsou upravovány každý měsíc. Také nemá omezenou splatnost (teoreticky může jeho majitel požádat o jeho vypořádání, ale z hlediska poplatků je lepší ho raději prodat na burze).

Bonusové certifikáty (bonus certificates)

Tento druh certifikátů je vhodný pro investory, kteří očekávají růst trhu, ale současně chtějí mít možnost získat i při stagnaci cen, případně i při jejich mírném poklesu. Podstatou bonusového certifikátu je, že investorovi bude vyplacena určitá částka navíc (bonus) v případě, pokud cena během trvání certifikátu ani jednou neklesne pod určenou bariéru. Certifikát emitent vytvoří tak, že koupí aktivum a k němu současně i prodejní knock-out opci (tj. put opci, která se deaktivuje při proražení určité bariéry), přičemž její exercise price bude vyšší než je aktuální cena aktiva. Takto emitent vytvoří produkt, který dává investorovi neomezený potenciál na zisk v případě růstu cen na trhu. V případě, že ceny stagnují nebo mírně klesnou, přičemž se však během celé doby trvání nedotkne stanovené bariéry, investor dostane vyplacenou předem určenou bonusovou cenu (díky využití opce). Pokud však ceny prudce spadnou a prolomí úroveň bariéry, investor dosáhne ztráty, přičemž v době splatnosti je mu předáno dané aktivum.

Expresní certifikáty (express certificates)

Tento typ certifikátů umožňuje investorům profitovat v případě, že trhy mírně rostou. Vydává se na dobu několika let. Banka ho vytvoří nákupem dlouhodobé knock-out put opce a současným prodejem krátkodobé call opce, kterou každý rok obnovuje. Investor má tedy určený maximální výnos a současně hranici, pod kterou jestliže index nepadne, tak investorův vklad neutrpí žádné ztráty. Každý rok (v době expirace vydané call opce) se sleduje výkonnost aktiva, na které se certifikát váže. Pokud trh rostl a v době tohoto sledování dosáhl nebo překonal předem určenou hranici, certifikát se stává splatným a investorovi je vyplacen jeho vklad spolu s atraktivním úrokem. Pokud je hranice dosažena, certifikát pokračuje dále až po další den sledování, resp. až do předem stanovené doby splatnosti. Tedy, pokud index neklesl pod bezpečnostní bariéry, je investorovi vyplacen jeho počáteční vklad v plné výši. Pokud však byla bariéra prolomena, nese investor plnou výši ztráty.

REITs certifikáty (Real Estate Investment Trusts certificates)

REITs certifikáty ještě donedávna patřily k nejrychleji se rozvíjejícím typům certifikátů. Jsou určeny pro klienty, kteří očekávají růst cen nemovitostí, případně nájemného v určité části světa. REITs certifikáty jsou založeny na kopírování výkonnosti konkrétních Real Estate Investment Trusts, což jsou firmy orientující se na nákup a správu nemovitostí, které téměř všechny své zisky vyplácí akcionářům ve formě dividend, díky čemuž mají nárok na zvláštní daňové úlevy. Vlastník certifikátu do těchto firem neinvestuje přímo, ale přesto získává dividendy odpovídající jeho podílu v plné výši. Navíc, mnohé REITs certifikáty obsahují určitý bezpečnostní polštář, který chrání investora (podobně jako diskont).

Poznámka (Filip Glasa): Investici do investičních certifikátů je vhodné rozložit na více emitentů, čímž by se snížilo riziko při krachu jedné banky. V dnešní době, když už padlo několik bank, úvěrové riziko rozhodně není zanedbatelné. Investiční certifikáty nemusí mít v majetku akcie – často použijí pouze deriváty na daný index. Pro indexové investice bych doporučil ETF fondy, které spravují portfolio akcií z daného indexu. Na rozdíl od syntetických certifikátů jsou sice dražší, ale po krachu správce fondu zůstává majetek (tedy skutečné akcie) fondu jeho akcionářům (podílů) ETF fondu.

Tento článek napsal pro ako-investovat.sk Martin Baláž 23.2.2009

Jméno:
E-mail
(nebude zveřejněný):
Komentář:
Antispam:
Počet dnů v roce:


Okomentuj článek

Nejnovější články

Stane se Tiffany & Co opět akciovým šperkem?

wednesday
20.04.2016
Akcie | Sven Subotič

Analýza akcie Ford: Nízká valuace a značný potenciál

thursday
14.04.2016
Investice | Sven Subotič

Analýza společnosti Maersk: Největší kontejnerový přepravce na světě

wednesday
30.03.2016
Investice | Sven Subotič

Klub záporných sazeb: Proč uvolňování měnové politiky funguje jen někde?

monday
21.03.2016
Trhy a makro | Sven Subotič

Tištěná média v kurzu? Světovým odbytištěm se stane Indie

tuesday
15.03.2016
Investice | Sven Subotič

Rubriky autora





Další články této kategorie

Finanční kalkulačka

Vklad: €/měs.
Úrok: % p.a./rok
Období: rok(ů)