Finanční krize – diskuse na Stanfordě III Ako-investovat.sk .


Třetí, poslední část diskuse na Stanfordské univerzitě o finanční krizi s otázkami diváků. Diskuse pokračovala otázkami od diváků:

Otázka: Chtěl bych se zeptat, jestli si myslíte, že je něco, co by mohly velké univerzity udělat, aby pomohly ekonomice? Co kdyby 20 největších amerických univerzit nyní investovalo přes své nadační fondy (Endowment funds) do akcií, mohl by to být ten symbolický krok, který by pomohl nastartovat ekonomiku?

Anne Casscells: Nejsem si jistá, zda by se takovým krokem právě teď něco dosáhlo – pokud by se něco takového událo, mělo by to jen symbolický význam. Faktem je, že aktiva největších nadačních fondů představují méně než jednu desetinu objemu aktiv největších penzijních fondů. To zčásti vysvětluje úspěchy, které jsme zaznamenaly – jsou menší, a tím pádem mnohem pružnější. Takže, co se týče zotavení akciového trhu, tak si myslím, že to budou věci jako rebalansování portfolií velkých investičních fondů, které se opravdu citelně projeví.

Mark Wolfson: Já si myslím, že univerzitní nadační fondy budou hrát důležitou roli při zotavování ekonomiky. Je to kvůli tomu, že jsme uprostřed likvidity krize a máme na trhu poskytovatele likvidity a zájemce o likviditu. Poskytovatelé likvidity jsou ti, kteří mají nejlepší pozici k dodávání likvidity – ti dlouhodobější investoři a nadační fondy mají ten luxus, že vědí, že zde budou desítky let. Proto mohou investovat do aktiv, které jsou relativně nelikvidní a mohou to dělat velmi agresivně právě tehdy, když jim je svět za poskytnutí likvidity ochoten zaplatit nejvíce. Svět potřebuje likviditu právě teď a nadační fondy univerzit budou její přirozenými dodavateli, jakmile se trhy stabilizují.

Otázka: V každé finanční instituci je skupina lidí, která je odpovědná za řízení rizik a vydávání doporučení v této oblasti pro své managementy. Byli tito lidé převálcování svými šéfy nebo jsou prostě nekompetentní?

Dennis Lockhart: Nuž, moje odpověď by byla – v posledních letech bylo vyvinuto mnoho obchodních modelů, které předpokládaly, že události se budou řídit přibližně normálním rozdělením pravděpodobnosti a my jsme pak řešili Taylorové riziko – to je statistická cesta, jak to řešit. A některé z těchto modelů se prostě ukázaly jako nefunkční během velmi nepříznivých okolností. Hlavním problémem, ať už mluvíme o největších světových bankách nebo obecních bankách, je závislost na velkoobchodním financování (wholesale funding, financování z jiných zdrojů než jsou standardní vklady – pozn. Překl.).

Jeden ze základních principů, který jsem se v bankovnictví naučil je, že čím dál jdete od základních vkladů (core deposits) skutečných lidí – skutečných retailových vkladů – tím více rizik přebíráte. Instituce 4 roky zvětšovaly své rozvahy tím, že přijímaly velkoobchodní vklady z kapitálových trhů, peněžních trhů, vklady od brokerů a tak dále, což v normálním období dobře fungovalo. Nicméně, teď nejsme v normálním období. Myslím, že výsledkem těchto událostí bude přehodnocení některých těchto politik.

Investiční banky, které – po změně statusu u Morgan Stanley a Goldman Sachs zde již ty typické staré investiční banky nejsou – ale ty byly postaveny na základě byznys modelu velkoobchodních peněz, často velmi krátkodobých a s vysokým pákovým efektem. Komunální banka je na zcela opačném konci spektra. V našich končinách byly takové banky postaveny na financování nemovitostí, financování lokálních rozvojových projektů s přiměřeným množstvím zprostředkovaných vkladů, které přicházely po 100 000 dolarových částech ze všech částí země. Oba modely nejsou vhodné pro současné podmínky.

Takže, myslím si, že managementy se z těchto zkušeností poučí, revidují své základní postupy a řekl bych, že v následujících letech budeme svědky velmi radikálních změn v business modelech finančních společností.

Darell Duffi: Tuto situaci považuji za jedno z největších nedostatků managementů finančních institucí. Řízení rizik a politika odměňování velkých finančních institucí podporovaly obchodníky v tom, aby přijímali velká rizika a dostali za to okamžitou odměnu, protože jejich kompenzačních systémy byly tak navrženy a současně odrážely risk manažerů od toho, aby se na setkání managementu postavili a řekli: „Vytváříme velké zisky, ale myslím si, že bychom měli přestat vytvářet tak velké zisky, protože si nejsem jistý, že je to bezpečné. „Tímto risk manažerům bylo nějakým způsobem, ať již otevřeně nebo skrytě, řečeno, aby si sedli a nedělali poplach, protože zatím vydělávají hodně peněz. Takže, tito risk manažeři by měli dostat větší místo za stolem.

Otázka: Mark Wolfson zmínil, že zřejmě budeme potřebovat více než jen ten záchranný plán za 700 miliard. Moje otázka zní – z čeho to zaplatíme? Byla by private-equity komunita ochotna nést část z těchto nákladů?

Mark Wolfson: Takže, to, co mě motivovalo k tomu, abych mluvil o potřebě dalších výdajů, je ve skutečnosti snaha snížit částku, kterou budou daňoví poplatníci muset zaplatit. Pokud se to nepodaří udělat, bude to vést k ještě větším nákladem pro celý systém, který nakonec zaplatíme. Ohledně té části otázky, která se týká private-equity komunity – určitě zde bude zvýšené množství daní, bohatí musí zaplatit, aby podepřeli systém, a jsem si jistý, že to nastane.

Otázka: Obáváte se rozšíření pravomocí ministra financí a nebojíte se, že se z něj stane diktátor?

Mark Wolfson: Takže, otázkou je, zda se odvážím dát takovou velkou moc úzké skupině, která musí dělat klíčová rozhodnutí, co jsou nezbytná k tomu, aby mohli jednat rychle při podpírání našeho finančního systému. Víte, myslím si, že vždy jsou tu kompromisy mezi rozhodováním, které dělá široký okruh lidí a rozhodováním, které je koncentrované v jedněch rukou.

Myslím si, že neschopnost včas reagovat představuje vyšší riziko než ta koncentrace rozhodovacích pravomocí. Takže, myslím si, že hrubě podceňujeme talent a odhodlání vyššího managementu centrálních bank po celém světě a také řídících pracovníků ministerstev financí po celém světě. A myslím si, že to není dostatečně viditelné pro politiky ani průměrného voliče, ale to, že je tam hodně talentu, mi dává úžasnou naději, že náš systém se podaří vrátit zpět do normálu.

Otázka: Co byste poradili individuálním investorům?

Mark Wolfson: Hodně to závisí na vaší momentální situaci. Zaprvé, toto je doba, kdy si musíte být jisti, že máte portfolio, s kterým můžete klidně spát – s dostatečným rozsahem, aby vám zajistilo váš životní standard v nejbližších 10 letech. Pokud to nemáte, tak jsou vaše možnosti omezené, ale jinak – toto také není vhodná doba na ukvapené reakce a prodej celého akciového portfolia. Podle všech historických standardů růst cen akcií proběhne mnohem rychleji než pokles cen akcií během akciových krachů.

Ačkoliv můžeme být svědky toho, že hospodářství bude nejbližší rok, nebo i déle, slabé, akciové trhy pravidelně zohledňují očekávaný konec slabosti ekonomiky již 6 měsíců před tím než nastane – a to proto, že jsou založeny na tocích hotovosti, které se táhnou do daleké budoucnosti. Takže, v podstatě si myslím, že krátkodobě bychom se měli vyhýbat věcem, o kterých jsme ještě neslyšeli – například komerční nemovitosti, které jsou podle mého názoru další budoucí katastrofou.

Ale, v dlouhodobém horizontu bychom měli očekávat, že emerging markets budou pokračovat ve svém rychlém růstu a jsou tedy úžasným místem, kam dát kapitál na nejbližších 3 až 5 let. S tím souvisí to, že komoditní boom bude pokračovat bez ohledu na krátkodobý kolaps, který jsme viděli – a bude souviset s poptávkou, která bude přicházet od stovek milionů nebo dokonce miliard nových spotřebitelů, kteří se stanou novou střední třídou v rozvíjejících se zemích. Pokud máte ten luxus, tak toto zřejmě bude úžasným obdobím pro investice čerstvého kapitálu do trhu private-equity. Je to období, kdy je odměna za poskytnutí likvidity nejvyšší. Pokud se podíváte na poslední dvě recese, které jsme tu měli – 1991 a 2001, tak období, kdy byl výnos pro private-equity investorů nejvyšší, byly roky 1991, 1992, 1993 a 2001, 2002 a 2003.

Situace na začátku Prosince: Jelikož od této diskuse uběhlo již několik týdnů, takže následuje krátké shrnutí toho, jak se věci od té doby vyvíjely. Trhy se nakonec dostaly na novou úroveň supportu, která ale byla nižší, než si mnozí přáli a od té doby se obchodovalo v určitém, i když v dosti širokém, pásmu. Volatilita je stále dost vysoká, VIX index má momentálně hodnotu kolem 55, což je však o 15 méně než po pádu Lehman Brothers. Asi jedinou výhodou bankrotu této banky bylo to, že o morální hazard dnes už mluví jen málokdo. Ačkoli finančnímu sektoru se po sérii státních zásahů než byl plán na záchranu bank v Německu, státní podpora Belgickým bankám Fortis, KBC apod., v posledních týdnech dařilo držet nad vodou, minulý týden se dostala do problémů jedna z největších světových bank, určitě splňující „too big to fail“ kritérium – americká Citigroup, která kromě přímé 20 miliardové finanční podpory od státu dostala i státní záruky na své úvěry ve výši přes 300 miliard USD.

Její problémy byly mimo jiné i důsledkem rozhodnutí ministra financí Henryho Paulsona o zrušení plánu na odkup problémových aktiv od bank. V současnosti se však opět uvažuje o jeho oživení. Co se týče likvidity, jsou na tom Evropské banky o něco lépe než Americké. Důvodem je, že Evropská centrální banka se před pár týdny zavázala poskytovat krátkodobé financování za základní úrokovou sazbu 3,25 % všem domácím bankám a v neomezeném objemu (do té doby refinancování probíhalo aukčním systémem s vnuceným maximálním množstvím poskytnutých prostředků).

Bankám však samozřejmě také pomohlo mohutné snížení úrokových sazeb (např. v USA je nyní 1 %). Banky však stale žádají určitou prémii za riziko, pokud mají půjčovat – např. 3-měsíční LIBOR v USD byl nedávno více než 2 %. Špatnou zprávou je, že obavy mnoha lidí o vývoji světové ekonomiky se potvrdily – USA i Evropská unie se ve třetím čtvrtletí ocitly v recesi. Ta se projevuje zvyšováním nezaměstnanosti, poklesem důvěry v další vývoj ekonomiky, ale hlavně poklesem poptávky po výrobcích a službách, a to hlavně těch dražších a hodnotnějších. Příkladem takových výrobků jsou například automobily, pokles poptávky, což už pociťují i zaměstnanci na Slovensku, přičemž mnohé závody mají na příští rok pouze jednu pětinu obvyklého počtu objednávek. Nicméně, největší problémy mají automobilky v USA, které již před krizí na tom nebyly kdoví jak. Nyní však žádají od vlády úvěry v hodnotě 25 miliard, které jim však zatím kongres neschválil. Tyto firmy přímo, resp. nepřímo zaměstnávají stovky tisíc lidí a jejich bankrot by pravděpodobně způsobil podobnou vlnu paniky jako Lehman Brothers.

O pomoci velkým podnikům se mluví také v EU, která nedávno přijala vlastní balíček na podporu ekonomiky – na němž se bude podílet i Slovensko. Kromě toho, začínají se ozývat jednotlivé podniky a odvětví, které žádají o pomoc své domácí vlády – tyto zatím s podporou váhají, ale pokud by se začaly ubírat touto cestou, hrozilo by, že si firmy na podobné zásahy zvyknou a vlády se ocitnou v takové situaci, v jaké byl nedávno FED. Zajímavým výtvorem je i 20-miliardový státní fond Francie, který má zabránit tomu, aby se akce typicky francouzských podniků dostali při současných relativně nízkých cenách do vlastnictví zahraničních investorů. Zvýšené výdaje na podporu ekonomiky chystá i budoucí prezident Obama. Otázkou však je, kdo v konečném důsledku všechny tyto plány a rozpočtové deficity zaplatí – jedni tvrdí, že Arabové, jiní, že daňoví poplatníci.

Tento článek napsal pro ako-investovat.sk Martin Baláž 3.12.2008

Jméno:
E-mail
(nebude zveřejněný):
Komentář:
Antispam:
Počet dnů v roce:


Okomentuj článek

Související články

Paul Krugman: Návrat ekonomické krize

friday
06.04.2012
Knihy a filmy | Martin Baláž

Finanční krize – diskuse na Stanfordě II

sunday
11.03.2012
Trhy a makro | Magazín

Finanční krize – diskuse na Stanfordské univerzitě

saturday
10.03.2012
Trhy a makro | Magazín

Nejnovější články

Stane se Tiffany & Co opět akciovým šperkem?

wednesday
20.04.2016
Akcie | Sven Subotič

Analýza akcie Ford: Nízká valuace a značný potenciál

thursday
14.04.2016
Investice | Sven Subotič

Analýza společnosti Maersk: Největší kontejnerový přepravce na světě

wednesday
30.03.2016
Investice | Sven Subotič

Klub záporných sazeb: Proč uvolňování měnové politiky funguje jen někde?

monday
21.03.2016
Trhy a makro | Sven Subotič

Tištěná média v kurzu? Světovým odbytištěm se stane Indie

tuesday
15.03.2016
Investice | Sven Subotič

Rubriky autora





Další články této kategorie

Finanční kalkulačka

Vklad: €/měs.
Úrok: % p.a./rok
Období: rok(ů)