Carl Icahn Ako-investovat.sk .

Carl Icahn

thursday
01.03.2012
Investice | Magazín


Carl Icahn je v současnosti prototypem aktivního akcionáře, který se snaží využívat svůj vliv ve společnostech, aby obrátil věci k lepšímu. Na rozdíl od private-equity firem však nekupuje celou společnost, ale pouze menšinový podíl, přičemž se snaží o úzkou spolupráci s ostatními akcionáři.

Icahn se narodil v roce 1936 v New Yorku v rodině středoškolských učitelů. Vystudoval filozofii na univerzitě v Princetonu a v roce 1957 na přání svých rodičů začal studium medicíny na New York University. Po několika semestrech si však uvědomil, že to není práce pro něj a ze školy odešel, protože „neměl rád práci s mrtvolami.“

V roce 1961 začal svou kariéru na Wall Street jako zaměstnanec firmy Dreyfus & Company na oddělení opční a convertibles arbitráže. Při opční arbitráži například nakupoval relativně levné call opce a současně k nim prodával podkladová aktiva, které si vypůjčili (short sale). V den vypršení opce ji využili, získali aktivum zpět a vrátili jej. Tímto způsobem dosahovaly bezrizikový zisků.

Convertibles arbitráž je o něco složitější, týká se konvertibilních dluhopisů, tj. dluhopisů, které mají v sobě zahrnuty právo přeměnit je na akcie firmy. Icahn se svými spolupracovníky vyhledával dluhopisy, které se prodávaly levnější než akcie, za které se mohly reálně vyměnit.

Icahnovi se v tomto byznysu dařilo a on postupoval stále výše. V roce 1968, jen sedm let po jeho příchodu na Wall Street si zakládá vlastní firmu Icahn and co. a za půjčené peníze si kupuje křeslo na New York Stock Exchange. Zde se znovu věnuje hlavně arbitráži a tradingu opcím.

V roce 1978 nastala v Icahnově strategii výrazná změna. Namísto trading se zaměřil na investice do malých společností, jejichž akcie se mu zdály podhodnoceny. V nich se snažil získat kontrolní, resp. významnou vlastnickou pozici, což mu umožňovalo neustále diskutovat s managementem a výrazně ovlivňovat jeho rozhodnutí. Držel pozice ve firmách jako Texaco, Western Union, Viacom apod.

Icahn jako akcionář přicházel do každé firmy s nějakým konkrétním plánem jak snížit náklady, zefektivnit výrobu apod., což v konečném důsledku mělo vést ke zvýšení hodnoty akcií a majetku akcionářů. Nicméně, ne všude se Icahn setkal s pochopením pro své návrhy, které často zahrnovaly i výměnu či snížení odměn managementu. Takto se dostal do mnoha sporů, u nichž bojoval za odvolání celých správních rad.

V průběhu 80. let začal Icahn díky revoluci v tzv. „Leveraged buy-outs“, tedy nákupu na dluh, kdy kupoval podíly v stále větších firmách. Kromě reorganizace existujících firem se věnoval i tzv. „Greenmailingu“. Byla to metoda, při níž Icahn na burze koupil velký balík akcií firmy, která byla v problémech, a následně od firmy požadoval jeho odkup za vyšší cenu. V opačném případě hrozil managementu odvoláním, rozdělením firmy a postupným prodejem jejích částí. Po získání problémové firmy jí často zabezpečoval financování i prostřednictvím junk bonds, tedy nízko kvalitních dluhopisů.

V roce 1985 převzal navzdory odporu managementu problémovou leteckou společnost TWA airlines. Pod jeho vedením se postupně prodaly všechny ziskové a perspektivní části konkurenci. Icahn byl donucen ze společnosti odejít v roce 1992, rok před jejím bankrotem. Díky tomuto postupu si vysloužil přezdívku „firemní nájezdník (corporate raider).“

Počátkem 90. let se leveraged buy-outs jakož i greenmailing staly předmětem zájmu regulátorů a Icahn musel opět změnit svůj styl investování. Stal se z něj aktivní akcionář velkých firem, v nichž obvykle nabývá podíl od 3 do 15 %, spojuje se s ostatními velkými akcionáři a často se nechává nominovat do jejich správních rad.

Jeho návrhy většinou zahrnují zpětný odkup akcií, prodej nepotřebných aktiv, reorganizaci managementu nebo výměnu řídících orgánů. Přestože většina z opatření, které přijímá má jen krátkodobý efekt, Icahn tvrdí, že pomáhají těm, kteří si to zaslouží nejvíce – akcionářům. „Od té doby, kdy jsem založil svůj hedge fond, vydělal jsem pro akcionáře firem, ve kterých jsem získal podíl, více než 50 miliard dolarů.“ Díky tomu na akciových trzích vznikl nový fenomén -“ Icahn lift „, zvýšení ceny akcií okamžitě po zprávě, že Carl Icahn kupuje podíl ve společnosti.

Nejziskovějším obdobím pro Icahna byly roky 1996 -2004, kdy dosahoval v průměru 53 % výnosu. Poté jako v roce 2004 založil svůj hedge fond s kapitálem přes 3 miliard dolarů, jeho dosažený zisk se snížil na 29 % v roce 2005 a v letech 2006 a 2007 zaznamenal dokonce mírné ztráty. Ty byly způsobeny neúspěšnými pokusy reorganizovat velké firmy, ve kterých měl Icahn fond jen malou pozici. Stalo se tak například v případě firmy Time Warner, v níž chtěl Icahn vyměnit management a firmu rozdělit na několik částí. Také dlouhý čas bojoval s managementem Motoroly, s níž se dokonce soudil.

Nejčerstvější příkladem je internetový vyhledávač Yahoo!, kde se Icahn neúspěšně snažil spolu s některými ostatními akcionáři odvolat generálního ředitele Jerryho Yanga a následně schválit převzetí firmy Microsoftem, který nabízel výrazně vyšší cenu za jednu akcii, než byla cena na burze. Na otázku, proč se obtěžuje spory s managementem, Icahn odpovídá: „Pokud jste ochoten obětovat hodně času, úsilí a kapitálu, můžete je vyhrát.“

Icahn je jedním z nejprominentnějších kritiků vysokých odměn managementů amerických podniků: „Průměrný CEO vydělává 350 -400 krát tolik než průměrný pracovník. Nejsem proti tomu, když CEO vydělá hodně na opcích, pokud cena akcií jde nahoru. Co je ale nehorázné, je, pokud se stane, že cena akcie jde dolů a oni mu ty opce přecení. Řeknou, cena akcie byla 25 a my jsme tě chtěli motivovat, tak jsme ti dali opce za 25. Nyní je cena 15, tak víš co? Přeceníme ty opce na 15. CEOS jsou placeni za to, že dělají mizernou práci. Pokud by ten systém nebyl takový zpackaný, lidé jako já by nevydělávali tolik peněz... “

Kromě investování se Icahn věnuje i charitě, přičemž podporuje zejména vzdělávání dětí ze znevýhodněných rodin. Rovněž vybudoval na své alma mater v Princetonu centrum genetického výzkumu, které nese jeho jméno. Spolu se svou ženou jsou členy správních rad dvou nadací.

V současnosti je Carl Icahn podle časopisu Forbes 46. nejbohatším člověkem na světě s celkovým majetkem cca. 14 miliard dolarů. Také ve věku 72 let je stále aktivním investorem a v investicích plánuje ještě dlouho pokračovat: „Neumím si sám sebe představit, jak na Floridě celý den ležím a hraji golf.“



Tento článek napsal pro ako-investovat.sk Martin Baláž 6.9.2008

Jméno:
E-mail
(nebude zveřejněný):
Komentář:
Antispam:
Počet dnů v roce:


Okomentuj článek

Nejnovější články

Stane se Tiffany & Co opět akciovým šperkem?

wednesday
20.04.2016
Akcie | Sven Subotič

Analýza akcie Ford: Nízká valuace a značný potenciál

thursday
14.04.2016
Investice | Sven Subotič

Analýza společnosti Maersk: Největší kontejnerový přepravce na světě

wednesday
30.03.2016
Investice | Sven Subotič

Klub záporných sazeb: Proč uvolňování měnové politiky funguje jen někde?

monday
21.03.2016
Trhy a makro | Sven Subotič

Tištěná média v kurzu? Světovým odbytištěm se stane Indie

tuesday
15.03.2016
Investice | Sven Subotič

Rubriky autora





Další články této kategorie

Finanční kalkulačka

Vklad: €/měs.
Úrok: % p.a./rok
Období: rok(ů)