Jim Rogers Ako-investovat.sk .

Jim Rogers

tuesday
28.02.2012
Investice | Magazín


Zveřejňujeme skeptický pohled Jima Rogerse na postup FEDu a jeho šéfa Bernankeho během finanční krize i před ní, předpověď postupného úpadku USA a další jeho pochmurné vize v rozhovoru.

Keith Fitz-Gerald: Vypadá to, že finanční havárie, o níž jsme mluvili na začátku tohoto roku, se opravdu stala.

Jim Rogers: Ano, byla tu havárie. Dvě nebo tři – určitě více než jedna, jak víte. [Předseda Federálního rezervního systému Ben S.] Bernanke a jeho chlapci společně přišli na pomoc. Co věci na chvíli zakryje. A pak, nevím, jak dlouho to zotavení potrvá, ale po něm budeme mít opět plné ruce práce. Ať to přechodné zotavení potrvá šest dní nebo šest týdnů, to nevím. Přeji si, abych takové věci věděl, ale nikdy je nevím.

Fitz-Gerald: Co by měl předseda Bernanke udělat, aby to napravil? 

Rogers: Rezignovat.

Fitz-Gerald: Je něco jiného, co si myslíte, že by mohl udělat, co by bylo správné, kromě toho, že by nechal tyto věci zkrachovat?

Rogers: No, v tomto stadiu nevypadá, že by to mohl udělat. Mohl by zvýšit úrokové sazby – což by měl i tak učinit. Někdo by to měl udělat. Trh to nakonec udělá bez ohledu na to, zda jich [Bernanke] zvedne nebo ne. Problémem je, že teď má všechen ten odpad na své rozvaze. Má 400 miliard pochybných aktiv dlužných FEDů na své rozvaze. Myslím tím, mohl by to otočit. Mohl by zvýšit úrokové sazby. Ano, to je to, co by mohl udělat. To by pomohlo. Způsobilo by to šok pro systém, ale pokud nebudeme mít ten šok teď, později přijde mnohem horší. Doposud byl každý šok horší než ten předchozí. Bear-Stearns [nyní součást JP Morgan Chase] byla jedna věc a pak je tu Fannie Mae, víte, a nyní i Frediie Mac.

Další šok bude, opět, ještě větší. Takže šoky jsou stále větší a větší, protože jsme v minulosti věci podpíraly, a toto se děje přinejmenším od Long Term Capital Management (hedge fond vedený více laureáty Nobelovy ceny, který koncem roku 1998 dostal do problémů a byl zachráněn konsorciem bankéřů, které uspořádal FED s cílem zabránit rozpadu finančního systému – pozn. překladatele). Pomáhali z problémů každému a [bývalý předseda FEDu Alan] Greenspan snížil úrokové sazby a po šoku z „dot.com“ bubliny je opět snížil, takže si myslím, že Bernanke by mohl začít měnit směr některých těchto věcí.

Ale nestačí pouze zvrátit jejich průběh – musel by velmi výrazně zvýšit úrokové sazby, aby to vykompenzoval, a to také nevyřeší problém, protože základními problémy jsou, že Amerika má hrozný daňový systém, má soudní spory nalevo, napravo i ve středu, má hrozný vzdělávací systém, víte, a má mnoho, mnoho, mnoho [jiných] problémů, jejichž vyřešení bude chvíli trvat.

Kdyby věci alespoň obrátil k lepšímu – obrátil některé z těchto politik k lepšímu – měli bychom ostrý pokles, ale přinejmenším by to vyčistilo některé excesy a systém by se mohl otočit a začít fungovat lépe. Ale toto je jen akademické – on se to nechystá udělat. Ale opět, nejlepší věc pro něj by bylo zrušení Federální rezervní systém a rezignovat. To bude nejlepší řešení. Udělá to? Ne, samozřejmě, že ne. Stále si myslí, že ví, co dělá.

Fitz-Gerald: Začátkem tohoto roku, když jsme si povídali v Singapuru, pozoroval jste, že průměrný Američan stále neví, že by bylo něco špatně, kdyby se cokoliv dělo. Platí to stále?

Rogers: Ano.

Fitz-Gerald: Co praktického byste řekl „průměrnému Joe-ovi“? )

Rogers: Řekl bych, že za posledních 200 let, američtí politici, kteří byli zvoleni, nashromáždily dluh 5 bilionů dolarů. Za posledních pár týdnů, někteří neuvedení činitelé přidali k americkému národnímu dluhu dalších 5 bilionů. Náhle dlužíme dalších 5 bilionů. Byly zde pokusy vysvětlit to veřejnosti, to co se děje s dluhem, spolu s faktem, že situace Ameriky ve světě se zhoršuje. Nevím, proč to nikdo nechápe. Lidé řeší jiné problémy, nebo nechtějí, aby jejich s tím někdo zatěžoval. Je to příliš komplikované nebo co. Jsem si jist, že když britské impérium upadalo, bylo tam mnoho lidí, kteří bili na poplach a říkali: „Chlapi, děláme u nás příliš mnoho chyb“. A nikdo je neposlouchal, dokud nebylo pozdě. Když upadalo Španělsko, když upadal Řím, jsem si jistý, že tam byli lidé, kteří si všimli, že věci jdou špatným směrem.

Fitz-Gerald: Mnozí experti nesouhlasí s – přinejmenším nechápou – stávající strategií FEDu. Jak si naši vůdci mohou myslet, že dělají ty správné rozhodnutí? Co si myslíte vy?

Rogers: Bernanke je velmi úzce zaměřený člověk. Celou svou intelektuální kariéru strávil studiem tisku peněz a teď jsme mu dali klíče od tiskařských strojů. Jediné, co umí dělat, je používat jich. Bernanke veřejně řekl, že v Americe není žádný problém s bydlením. Že není žádný problém s financováním bydlení. Myslím tím, to bylo někdy v roce 2005 nebo 2006.

On je Federální rezerva, a Federální rezerva by měla více než kdokoli jiný regulovat tyto finanční instituce, takže by měli mít, když už nic jiného, informace z jejich vnitra.

Fitz-Gerald: To je problematické.

Rogers: Je to ohromující. Je to člověk, který nerozumí trhu, který nerozumí ekonomii – základní ekonomii. Jeho intelektuální kariéra se celá zabývá úzkým polem tlačení peněz. To je všechno, co ví. Ano, má PhD, na kterém se píše Ekonomie, ale ekonomií může být kterékoliv z asi 200 úzkých polí. A to jeho je tištění peněz, v němž je dobrý, my to víme. Naučili jsme se, že je připraven, ochoten a schopen zasáhnout a pomoci z finančních problémů každému. Je zde tato obava [kdykoliv máte velkou finanční instituci, která vypadá, že je připravena na krach], že „Oh, bože můj, půjdeme dolů, a pokud půjdeme dolů my, půjde dolů celý systém.“ Toto není nic nového. Už se stalo, že celé systémy šly dolů. Měli jsme to tu už hodně krát.

Fitz-Gerald: Dějiny jsou plné neúspěšných finančních institucí.

Rogers: Já vím. Není to, jakoby to bylo poprvé, co se to stalo. Ale protože celá Bernankeho kariéra je o tlačení peněz a delegát říká: „Oukej, musíme vytisknout trochu více peněz. Musíme to zachránit. „A samozřejmě, tehdy se do toho dostane hlouběji, protože když tisknete poprvé, pomůžete instituci X, ale pak se musíte starat o instituce Y a Z.

Fitz-Gerald: A teď máme nebezpečný precedens.

Rogers: Přesně tak to je. A když mu zavolá další chlap, pomůže mu také.

Fitz-Gerald: Co si myslíte, že si o tomto myslí [bývalý předseda FEDu] Paul Volcker?

Rogers: Nuže, Volcker řekl, že je to určitě mimo oblast centrálního bankovnictví, jak jej on chápe.

Fitz-Gerald: To je velmi jasné.

Rogers: Volcker se vyjádřil velmi jasně – alespoň pro mě velmi jasně – co si o tom myslí, a Volcker byl poslední slušný americký centrální bankéř. Měli jsme jich pár v naší historii – Volcker a William McChesney Martin jsou dvěma z nich. Víte, McChesney Martin byl chlap, který řekl, že prací centrálního bankéře je vzít nádobu s puncem, když začíná být nálada na párty. Nyní FED – když se párty začíná vymykat kontrole – tam nalije víc whisky. McChesney Martin by vzal nádobu pryč, když lidé začínali být trochu veselí. Nyní se párty vymkla kontrole.

Fitz-Gerald: Toto by mohl být konec FEDu, o čem jsme mluvili už v Singapuru. To by bylo třetí selhání – správně?

Rogers: Ano. Měli jsme dvě centrální banky, které z nějakých důvodů zmizely. Já říkám, že tato zmizí také.

Fitz-Gerald: Během své kariéry jste měl velmi legendární schopnost rozpoznat jedinečné body v historii – body ohybu, pokud chcete. Body, když, jak říkáte, někdo dá peníze do rohu, ve kterém jejich vy prostě zvednete.

Rogers: To je způsob jak investovat, co se mě týká.

Fitz-Gerald: Tak případně, historie by ukázala, že nejvyšší výnosy jdou těm, kteří investují, když na ulicích krev, i když je jejich vlastní. Rogers: Správně.

Fitz-Gerald: Existuje bod v čase, nebo něco, co hledáte, který bude signalizovat, že americká ekonomika dosáhla v této krizi bodu ohybu?

Rogers: Nuže, ano, ale k němu je ještě dlouhá cesta. Ve skutečnosti, nemusí to být během našeho života. Samozřejmě, pokryl jsem si své krátké pozice. Ne všechny z nich, ale většinu z nich, minulý týden. Takže, pokud mluvíte o dočasném bodě ohybu, možná jsme se do něj právě dostali. Pokud se podíváte na předchozí země, které upadaly, téměř vždy vidíte devizové kontroly-všechny druhy kontrol – před krachem. Amerika už něco z toho dělá.

Amerika, například, by nenechala Číňanů koupit ropnou společnost, nenechala by firmu z Dubaje koupit přístavy, a tak dále. Ale já ve skutečnosti mluvím o plně kvalifikovaných, totálních devizových kontrolách. To by určitě bylo jedním ze znamení, ale příběh obvykle devizovými kontrolami nekončí. Historicky se vyskytují někde v průběhu úpadku. Pak politici zavedou devizové kontroly a pak se věci zhorší předtím, než dosáhnou dna. Před druhou světovou válkou, japonský jen byl vyměňován v kurzu 2 jeny za dolar. Poté, co prohráli válku, kurz jenu byl 500 jenů za dolar. To je kolaps. To bylo tedy dno.

To nejsou předpovědi pro USA, ale já jen říkám, že věci se obvykle musí stát velmi, velmi, velmi, velmi zlými. Ve Spojeném království to bylo podobné. V roce 1918, Spojené království bylo nejbohatší, nejmocnější země světa. Právě vyhrálo světovou válku, a tak dále. V roce 1939 mělo devizové kontroly, a to je jen jedna generace. A přísné devizové kontroly. Ve skutečnosti používání čehokoliv jiného než liber šterlinků bylo u nich zločinem zrady.

Fitz-Gerald: Zrada? Wow, to jsem nevěděl.

Rogers: Ano, zločinům zrady. Zvyklo platit, že lidé mohli používat jako peníze cokoliv. Peníze nebo jiné kovy. Banky vydávaly jejich vlastní měny. Cokoliv. Mohli jste dokonce používat měny ostatních lidí. Věci byly ve Spojeném království v 30-tých letech tak špatné, že používání čehokoliv jiného než libry sterling bylo zločinem zrady a poté v ’39 měli plné devizové kontroly. A pak, samozřejmě, měli válku a to neštěstí. Bylo to neštěstí před válkou.

Válka jen zhoršila ty problémy. A uprostřed 70-tých let bylo Spojené království v úpadku. Nemohli prodat dlouhodobé vládní dluhopisy. Vzpomeňte si, toto je země, která před dvěma nebo třemi generacemi byla nejbohatší a nejmocnější zemí na světě. Jediná věc, která Spojené království zachránila, byly ropná pole v Severním moři, i když předsedkyně vlády Margaret Thatcherová si to ráda přivlastňuje jako její zásluhu, ale Margaret Thatcherová má dobré PR. Margaret Thatcherová přišla do úřadu v roce 1979 a Severomořská ropa začala téct. A Spojené království náhle mělo obrovský přebytek platební bilance.

Víte, i kdyby tam v ’79 přišla Matka Tereza [jako předseda vlády], nebo Josef Stalin, nebo kdokoli by přišel v ’79 – víte, Jimmy Carter, George Bush, kdokoliv – stále by to bylo úžasné. Dejte mi největší ropné pole na světě a já vás také pobavím. To je to, co se stalo.

Fitz-Gerald: Co kdyby se Thatcherová nikdy nedostala k moci?

Rogers: Kdo ví, protože Spojené království bylo v takové katastrofické úžině, když přišla. A proto se dostala k moci. Nebo to byla taková katastrofa. Jsem si jist, že by některé věci zlepšila, ale bez vší té ropy, situace by se nadále zhoršovala. Takže, nemusí to být během našeho života, kdy bude dosaženo dno, jak vyplývá z historie Spojeného království.

Fitz-Gerald: Pro individuální investory bude děsivé o tom přemýšlet.

Rogers: Ano. Ale vzpomeňte si, že Amerika měla takovou úžasnou a gigantickou dominantní pozici, že upadání bude nějakou dobu trvat. Víte, to nezměníte jen za 10 nebo 20 let. Je třeba mnoho tvrdé práce množství neschopných lidí, aby se ta situace změnila. Ten úpadek byl v průběhu 40 nebo 50 let, ale oni měli tolik peněz, že mohli pokračovat v této spirále dlouhou dobu směrem dolů.

Ještě i Zimbabwe, víte, to trvalo 10 až 15 let, než se opravdu dostalo ke svému kolapsu, ale Robert Mugabe se dostal k moci v roce 1980 a ještě nedávno, v roce 1995, věci stále vypadaly pro Zimbabwe dobře. Ale teď, samozřejmě, je to velká katastrofa. To je jedna z výhod Singapuru. Toto město má ohromující množství bohatství a pouze 4 miliony obyvatel. Takže, i kdyby ho začalo upadávat v roce 2008, což se může stát, bude jim trvat věčnost, než se jim to podaří.

Fitz-Gerald: Je nějaký specifický signál, podle kterého se dá zjistit, že to skončilo?

Rogers: Jistě. Když celá naše americká vláda bude mít bankovní konta ve Švýcarsku. Vnitřně spojené bankovní účty. Když se to stane, budeme vědět, že se blížíme, protože oni to budou dělat i poté jak to bude nelegální – pak když Amerika zavede devizové kontroly.

Fitz-Gerald: Přesunout své vlastní peníze.

Rogers: Ano, protože když se podíváte na lidi jako Izraelci a Argentinci a lidé, kteří měli devizové kontroly – politici to obvykle vyřešili takto a vedle toho se o sebe postarali.

Fitz-Gerald: Viděli jsme to v Jižní Africe a jiných zemích, například když se lidé pokoušeli dostat své peníze ven.

Rogers: Každý to nakonec zjistí, včetně politiků. Řeknou si: „Víte, ostatní to nemohou udělat, ale pro nás je to v pořádku.“ Ty dny přijdou. Myslím, že když všichni kongresmani budou mít zahraniční bankovní účty, budeme na dně. Ale ještě máme před sebou dlouhou cestu.)

Tento článek napsal pro ako-investovat.sk Martin Baláž 26.8.2008

Jméno:
E-mail
(nebude zveřejněný):
Komentář:
Antispam:
Počet dnů v roce:


Okomentuj článek

Související články

Komodity

friday
24.02.2012
Investice | Magazín

Nejnovější články

Stane se Tiffany & Co opět akciovým šperkem?

wednesday
20.04.2016
Akcie | Sven Subotič

Analýza akcie Ford: Nízká valuace a značný potenciál

thursday
14.04.2016
Investice | Sven Subotič

Analýza společnosti Maersk: Největší kontejnerový přepravce na světě

wednesday
30.03.2016
Investice | Sven Subotič

Klub záporných sazeb: Proč uvolňování měnové politiky funguje jen někde?

monday
21.03.2016
Trhy a makro | Sven Subotič

Tištěná média v kurzu? Světovým odbytištěm se stane Indie

tuesday
15.03.2016
Investice | Sven Subotič

Rubriky autora





Další články této kategorie

Finanční kalkulačka

Vklad: €/měs.
Úrok: % p.a./rok
Období: rok(ů)