Jak vznikají peníze? Ako-investovat.sk .


O peněžním systému, centrálních bankách a úvěrové expanzi Petrem Bálintem z Infinity Capital: "Objem spotřebitelských úvěrů v USA klesl od roku 2008 do října 2010 (kdy začalo první kvantitativní uvolňování) o 7,6 % z 2,6 biliardy na 2,4 biliardy. Takový propad zde nebyl za posledních minimálně 60 let. Propad úvěrů znamenal tlak na snižování množství peněz v ekonomice. Ne zvyšování."

Lidé se často ptají, jak ochránit úspory před pádem eura. Co si ty představuješ pod tímto pojmem?

Pád eura je novináři vyvolána fatamorgána, která pro populaci plní roli adrenalinového sportu. Pokud by euro padlo, řekněme vůči USD o 35 %, nestalo by se nic s váhou historického významu, protože na této úrovni euro bylo v roce 2000 (minimum EUR / USD bylo 0,8230). Správně by se mělo hovořit o rozpadu eura, což by bylo nahrazení společné měny nástupnickými měnami se všemi konsekvencemi na ekonomiku a finanční trhy. To by bohužel přineslo nejistotu a chaos, protože eurozóna je obchodně a kapitálově natolik integrovaná, že by při rozpadu opět nastala klinická smrt bankovního systému a zahraničního obchodu. V roce 2007 - 2008 zastavily globální peněžní oběh subprime hypotéky, kterými byly intoxikované úvěrové deriváty (CMOS, CDOs). Subprime tvořil před rokem 2004 cca. 8 % hypotečního trhu, od roku 2004 do roku 2007 vzrostl na 20 %, což FED ještě v létě 2007 považoval za managementovatelné, protože představovaly pouze pětinu hypotečního univerza. FED se mýlil a 1/5 amerických hypoték dostala do kolen 95 % světového finančního systému. Jaký by byl pak dopad rozpadu monetárního systému největší ekonomiky světa? (Největší ekonomika je EU, ne USA.)

Zdá se, jakoby až teď zjistili, že peníze jsou "papírové". Ale centrální banky a peněžní systém takto fungoval desítky let před krizí. Proč se na to běžný občan zaměřil až teď?

Peníze jsou relativně těžko pochopitelný fenomén a moderní finanční systém ještě těžší. Před krizí centrální banky manažovali peněžní zásobu nepřímo, prostřednictvím základní úrokových sazeb. Během krize se však zpomalil oběh peněz a expanze úvěrů, což vyvolalo deflační tlaky. Zároveň se prudce zvýšila poptávka po penězích. Centrální banky reagovaly zvyšováním monetární báze (MB - tzv.. Vysokooktanový peníze), čímž expandovaly své bilance. (FED z 850 miliard na současných 2,6 biliardy což je 200% růst.) To se všeobecně vnímá jako tlačení peněz, které přinese inflaci zimbabwského typu, čemuž vydatně napomáhá finanční bulvár. Veřejnost dosud podvědomě vnímala peníze, které má v peněžence a na účtech, jako výměnný prostředek a vědomě jako uchovatel hodnoty. Nyní je důvěra v peníze jako uchovatele hodnoty poškozena, protože je zde centrální banka, která si nemusí peníze naspořit, ale si je prostě připíše na účet a koupí za ně aktiva nebo je půjčuje. To se jeví jako chyba v Matrixu.

Hrozí kvůli tlačení peněz a kvantitativnímu uvolňování vysoká inflace?

Realita je, že významnou část transakčních peněz v ekonomice nevytváří centrální banka, ale komerční banky, a to poskytováním úvěrů. Peněžní báze je jen materiál, ze kterého systém bankovnictví s částečnými rezervami vytváří násobně více peněz poskytováním úvěrů a až tyto peníze, které mají lidé na účtech, mohou vyvolávat inflační tlaky. Pokud však objem úvěrů v ekonomice klesá, tlaky jsou naopak deflační. Stejně vyvolává deflační tlaky hromadění peněz pod matrací, což zpomaluje jejich oběh. Po krizi z roku 2008 nastaly oba fenomény najednou. Banky přestaly rozdávat úvěry a domácnosti si začaly hromadit hotovost. Centrální banka reagovala prudkým zvýšením monetární báze a snížením úrokových sazeb tak, aby udělala držení peněz bolestivým jak pro domácnosti, tak i držení rezerv pro banky. Objem spotřebitelských úvěrů v USA klesl z roku 2008 do října 2010 (kdy začalo první kvantitativní uvolňování) o 7,6 % z 2,6 biliardy na 2,4 biliardy. Takový propad tu nebyl za posledních minimálně 60 let. Propad úvěrů znamenal tlak na snižování množství peněz v ekonomice, ne zvyšování. FED tedy reagoval anticyklicky a prudce zvýšil monetární základnu (MB). Od října 2010 se propad úvěrů zastavil a momentálně se růst spotřebitelských úvěrů přiblížil ke svému dlouhodobému trendu. Podívejme se, co se stalo s celkovou peněžní zásobou měřenou agregátem M2. Přesto, že bilance FED-u se ztrojnásobila, objem množství peněz v ekonomice vzrostl od roku 2008 o 30 %, což je 6,7 % p.a. A teď se podívejme, jakým tempem rostla peněžní zásoba v ekonomice v letech 1998 až 2008. Bylo to 6,4 % ročně Kde jsou tedy všechny ty peníze, které mají být hyperinflace?

Růst agregátu M2 v USA:

 

Co je to peněžní zásoba a agregáty M0 až M3?

Peněžní zásoba je objem peněz, které jsou v ekonomice k dispozici a kterými se potenciálně dají hradit závazky. Peněžní agregáty představují vrstvy peněžní zásoby, přičemž rozlišovacím znakem je likvidita, tedy rychlost, s jakou se dané komponenty peněžní zásoby dají použít na úhradu závazků. Nejlikvidnější složky jsou bankovky a mince v oběhu, které se označují M0. Všechny bankovky a mince (tedy v oběhu i v trezorech) spolu s rezervami komerčních bank u centrální banky tvoří měnovou bázi a označují se MB. M1 obsahuje M0 plus běžné účty bez výpovědní lhůty a nazývají se i transakční peníze. Právě prudký růst M1 může být inflační. M2 obsahuje M0 + M1 plus termínované vklady a fondy peněžního trhu. M3 obsahuje M0 + M1 + M2 plus velké termínované vklady (M2 obsahuje retailové termínované vklady). Tento agregát však v roce 2006 přestal FED sledovat a zveřejňovat. Toto dělení je americké, jednotlivé komponenty se mohou od země k zemi lišit, ale je to víceméně totéž. Definovat, co jsou a co nejsou peníze, je těžké. Například směnka vydaná důvěryhodným subjektem může být také formou peněz, pokud je akceptována protistranou v obchodě.

Jakými tempy rostla peněžní zásoba v minulosti a jak se změnila dynamika růstu po krizi?

Objem bankovek a mincí v oběhu roste za poslední desetiletí cca. 6,7 % ročně Transakční peníze M1 6,5 % a M2 roste již zmíněných 6, 5 % p.a. V eurozóně M2 rostla 7,9 % ročně před krizí (1999 - 2008), ale od roku 2008 pouze 2,55 % p.a. Zato monetární báze vzrostla o 200 %, většina růstu je způsobena růstem rezerv, ne růstem bankovek a mincí. FED tedy koupil od komerčních bank dluhopisy, MBS nebo jiná aktiva a nahradil je rezervami, které jsou vlastně závazky FED-u vůči komerčním bankám, stejně jako bankovky jsou závazky FED-u vůči všem subjektům, které je drží. Bankám se zlikvidnily bilance a uvolněnou likviditu mohou použít na poskytování nových úvěrů. Problém ale je, že ony nechtějí.

Růst agregátu M3 v eurozóně:

Má růst agregátu M3 souvislost s inflací? Je inflace stejná jako růst peněz v oběhu?

Problém je definice inflace. Existují dva hlavní druhy inflace, a to spotřebitelská inflace a inflace aktiv. Centrální banky sledují a cílí spotřebitelskou inflaci, což je problém, protože v rozvinuté ekonomice typu USA budou statky, které tvoří spotřební koš, poslední, které budou reagovat na růst peněžní zásoby. Pokud bychom nyní všichni dostali dvakrát více peněz, než máme, tak bychom nekoupili víc holicích strojků, potravin a ani bychom více netopili ani nejezdili autem, ale bychom s největší pravděpodobností koupili nemovitosti nebo tyto peníze spadlé z nebe investovali, abychom měli ještě více peněz, čímž bychom vytvořili tlak na cenu aktiv, a tedy inflaci aktiv. Na spotřebitelskou inflaci mají mnohem větší vliv nákladové faktory, a to hlavně ceny energií a cena práce. Ty se zase odvíjejí hlavně od intenzity ekonomické aktivity a nejde o měnový fenomén. Takže FED chce kontrolovat spotřebitelskou inflaci prostřednictvím monetárních nástrojů, mezi nimiž je jen slabá vazba, přičemž ale nechává nepovšimnuty inflaci aktiv, kde je vazba jasná a přímá. Mají to těžké.

Já bych inflaci nedefinoval jako růst cen (ať už spotřebního koše nebo aktiv), ale jako ředění peněžní jednotky novými penězi. Jelikož víme, že peněžní zásoba jakkoli měřená roste o 6,5% ročně, tak reálná inflace a tím znehodnocení peněz je na přibližně stejné úrovni. Bez ohledu na to, co dělá FED. Je to nastavení systému a je to tak už dlouho.

Jak se emitují nové peníze? Jakou roli v tom má centrální banka a jakou komerční banky?

M0 vytváří stát, a to vydáním bankovek a mincí. Bankovky a mince jsou závazky centrální banky, takže na druhé straně musí existovat aktiva. Původně bylo tímto aktivem zlato a bankovky byly poukázky na zlato. V současnosti zlato tvoří mizivé procento aktiv FED-u. Dominují státní dluhopisy a po krizi hypoteční zástavní listy (MBS). Jelikož USD je světovou rezervní měnou, kterou je kryta emise velkého počtu lokálních měn, tak se dá říci, že světový měnový systém je krytý nároky na daně amerických rezidentů a v případě MBS nemovitostmi v USA, takže všichni nepřímo vlastníme nějaký ten kus americké cihly. Centrální banka tedy drží na straně aktiv nějaký majetek a na straně pasiv emitované bankovky. To je první stupeň tvorby peněz. Druhý stupeň nastává na dolním stupni bankovního systému, čili mezi komerčními bankami. Oběživo, které uložíme do komerční banky na běžný účet, tvoří pasiva komerční banky. Z těchto pasiv musí banka držet v pohotovosti pouze určitou část - povinnou minimální rezervu a zbytek může půjčit ve formě úvěru. Poskytnutím úvěru vznikne bance aktivum - uvěr a pasivum - běžný účet, ze kterého může věřitel čerpat. Z tohoto běžného účtu musí banka držet v hotovosti opět pouze minimální povinnou rezervu a zbytek může opět půjčit. V USA je povinná minimální rezerva pro instituci s transakčními účty přesahujícími 91 mil.. USD stanovena na 10%. Původní vklad bankovek na běžný účet má tedy potenciál vytvořit 10-násobně více peněz, než byla hodnota původního vkladu, za předpokladu, že banky budou držet rezervy na minimální úrovni. Úvěrová expanze má proto mnohem větší sílu než skupování dluhopisů za nově vytlačené peníze ze strany FED-u. Úvěrový mechanismus je ze své podstaty pro-cyklický. Když se ekonomice daří, banky mají tendenci půjčovat bezhlavě, když se jí nedaří, banky mají tendenci zpřísnit podmínky. FED působí anticyklicky. Brzdí banky při vzestupné fázi cyklu a stimuluje v recesi.

Pokud si lidé a firmy berou méně úvěrů, tak je nižší inflace i ekonomický růst?

Z podstaty fungování měnového systému je to tak. Úvěry představují poptávku, který je pro růst pozitivní. Při kolapsu úvěrů tlačí ceny dolů nižší ekonomická aktivita i snižování objemu M1. S každým splaceným úvěrům zanikne část transakčních peněz. Tady bych ale dodal, že systém neúplných rezerv je pouze jeden z možných systémů. A je to technologický průlom podobně jako spalovací motor. Ale podobně jako spalovací motor má kladné i záporné aspekty. Nejzávažnějším záporným aspektem je, že je ve své podstatě nestabilní a zranitelný externími šoky. Pozitivem však je, že vytvoří kapitál, který nikdo nemusel uspořit. Umožňuje nejprve investovat a až pak vytvořit úsporu. Pokud je čistá současná hodnota investice pozitivní, tak rychle vytváří hodnoty. Pokud je negativní, je prudce destruktivní. Bohužel za posledních 10 let převážila destruktivní stránka, ale za posledních 200 let jednoznačně pozitivní. Vědeckotechnický pokrok a frakční rezervní systém jdou ruku v ruce.

Je to dobré nebo špatné pro společnost? Na první pohled to vypadá tak, že je lepší méně se zadlužovat.

Dluh je starý jako civilizace sama. Jde spíše o to, na co se dluh využije. Pokud se využije na vybudování kapitálové základny, která zvýší produktivitu a nový příjem převýší náklad úvěru, tak je to pro společnost pozitivní. Pokud je to naopak, je to negativní. To jsem právě myslel pozitivní nebo negativní čistou současnou hodnotou. S dlouhým je to jako s ohněm v tom starém přísloví o dobrém sluhovi a zlém pánovi. Pokud je deficit státního rozpočtu investovaný do rozvoje infrastruktury nebo kapitálové báze společnosti, tak je to rozumně vytvořen dluh. Pokud je přejezený a rozkradeny politiky, tak je to bumerang, který se vrátí a udeří nás do hlavy.

Jaký vliv má úvěrová expanze a růst peněžní zásoby na jednotlivé třídy aktiv?

Jak již bylo řečeno, úvěrová expanze je motorem tvorby peněžní zásoby. Kdyby se splatily všechny úvěry, peněžní zásoba by se scvrkla na M0, tedy na vydané oběživo, což je v případě USA v současnosti 1,3 biliardy USD, přičemž M2 (oběživo + běžné účty + termínované vklady) je na úrovni 10 biliár USD. Růst peněžní zásoby je pozitivní pro všechny druhy aktiv, protože se nominální přeceňují na vyšší úrovni a vyvolávají pocit vytváření zisku a s tím spojený sebeposilňující efekt. Pokud si vezmeme opravdu dlouhé období, posledních 100 let, a podíváme se na nějaký široký americký akciový index, např. S & P 500, zjistíme, že cenový index, tedy hodnota indexu bez dividendy, měl míru zhodnocení přibližně na úrovni 7 % p.a. Pokud nyní vezmeme v úvahu, že širší peněžní zásoba rostla cca. 6,5 % p.a., tak zjistíme, že celá výkonnost indexu pouze zrcadlila růst množství peněz v ekonomice. Pokud se však podíváme na total return index, tedy cenový index + dividenda, dostaneme 9,6% pa Tedy 2,6% ročně je reálný výnos z investování do amerických big-cap akcií za dostatečně dlouhé období. Akcie tedy ochrání před ztrátou kupní síly plus něco vydělají k dobru. Cash je zcela katastrofální třída aktiv, pokud to tedy vůbec třída aktiv je. Dluhopisy reagují na růst peněžní zásoby z krátkodobého hlediska pozitivní. Z dlouhodobého hlediska je úroveň peněžní zásoby irelevantní, protože dluhopisy mají splatnost a nové se přizpůsobují očekávaným úrokovým mírám, kde vstupují zcela jiné faktory, než je demografie, inflační očekávání, deficity, zadlužení a podobně. Zlato a drahé kovy jsou formou alternativní měny, takže ty budou pozitivně korelovány hlavně s úrovněmi M0 a monetární bází. Korelace s M1 a M2 není až tak silná. Ostatní komodity nejsou třídami aktiv, takže nemá smysl jejich rozebírat.

A naopak deleveraging, tedy snižování úvěrů?

Snižování úvěrů mě opačný efekt, kontrahuje peněžní zásobu a z podstaty snižuje poptávku, což tlačí na fundament firem a na vytváření sebeposilňujícího efektu tentokrát směrem dolů. Problém nejsou úvěry, ale struktura úvěrů v ekonomice. Pokud se domácnosti naleverageovali spotřebními úvěry, tak si jednoduše spotřebovali budoucí příjem dopředu a musí si to odpracovat. Problém ale je, že se tento exces nechal bujet příliš dlouho a dohnat do příliš velkých výšek, a to na všech úrovních, lze kromě firemního sektoru. Jenže když ve stejnou dobu začnou prudce šetřit domácnosti i vlády, a to z vysokých úrovní dluhu, tak máme zaručenou hospodářskou depresi. Ta by byla z dlouhodobého hlediska dobrým řešením, ale z dlouhodobého hlediska jsme všichni mrtví.

Tento článek napsal pro ako-investovat.sk Filip Glasa 29.9.2013

Jméno:
E-mail
(nebude zveřejněný):
Komentář:
Antispam:
Počet dnů v roce:



Okomentuj článek Galéria (2)

Související články

Madoff, pyramida na Wall Street

wednesday
14.03.2012
Hedge fondy | Magazín

Nejnovější články

Stane se Tiffany & Co opět akciovým šperkem?

wednesday
20.04.2016
Akcie | Sven Subotič

Analýza akcie Ford: Nízká valuace a značný potenciál

thursday
14.04.2016
Investice | Sven Subotič

Analýza společnosti Maersk: Největší kontejnerový přepravce na světě

wednesday
30.03.2016
Investice | Sven Subotič

Klub záporných sazeb: Proč uvolňování měnové politiky funguje jen někde?

monday
21.03.2016
Trhy a makro | Sven Subotič

Tištěná média v kurzu? Světovým odbytištěm se stane Indie

tuesday
15.03.2016
Investice | Sven Subotič





Další články této kategorie

Finanční kalkulačka

Vklad: €/měs.
Úrok: % p.a./rok
Období: rok(ů)