Slovenské akcie – padnete z nich na zadek Ako-investovat.sk .


Kdo zničil slovenský kapitálový trh, jak se staví NBS ke kauzám kolem slovenských akcií, kdo dnes ještě obchoduje na slovenské burza, jak Milan Hošek vydělává na slovenských akciích. Toto všechno se dozvíte v druhé části rozhovoru o slovenských akciích a burze.

První část rozhovoru s Milanem Hoškem: Kuponová privatizace rozběhla slovenský kapitálový trh.

Z kuponové privatizace už nic na burze nezůstalo?

Napříč tomu všemu ještě po roce 2000 na burze zůstaly zajímavé akcie, jako VSŽ, VÚB, Slovnaft, Železiarne Podbrezová, Nafta Gbely, Grafobal. V žebříčku Top Trend se daly v minulosti najít mezi stovkou největších firem desítky takových, které byly obchodované na burze. Dnes je to pár podniků.

Řekněme, že by člověk investoval až po roce 2000 do slovenských akcií. Jak by to dopadlo?

Naše burza mohla ještě dobře fungovat. Ale stala se zásadní věc, uspěli veřejné nabídky na odkup akcií. Například Slovnaft měl před převzetím MOLem free float asi třetinu, podobně i Slovakofarma, VÚB zhruba 20 %, Nafta Gbely se Železiarnama Podbrezová asi 40 %, ZSNP 15 %, VSŽ polovinu. Nyní je to u všech těchto bývalých tahounů burzy maximálně 5 %. Přišly povinné nabídky a byly u minoritních akcionářů úspěšné. Anebo se firmy z burzy stáhly přes listinné akcie.

Jak kdesi vzpomínal šéf na pražské burze, měli také povinné nabídky, ale naštěstí neúspěšné. I to málo stačilo na to, aby burza přežila. Vždyť kostru jejich burzy tvoří kuponové věci ČEZ, Komerční banka, Telefonika a Unipetrol. Kdyby jejich povinné nabídky uspěly, tak se firmy z pražské burzy stáhnou a jsou na tom přesně jako my.

Povinné nabídky byly zhruba za účetní hodnotu?

Tehdy podle zákona za polovinu vlastního jmění na akcii.

Neprodávali lidé ty akcie v povinných nabídkách proto, že cítili právní nejistotu? Že když to neprodají, zase to někdo vytuneluje a budou s akciemi problémy?

Každý měl nějaký motiv. Termín tunelování vznikl právě na kuponce.

Možná si mnozí lidé z takové situace řekli, že je lepší mít vrabce v hrsti jak holuba na střeše.

Zřejmě tak to bylo. MOL po převzetí kontroly nad Slovanftem chtěl dat nabídku za 1 200 korun. J&T byli proti a přes soudní sporty zvýšili cenu o 179 korun. Všichni byli natěšení, a proto prodávali. Perfektní psychologický moment, bohužel pro MOL, ne pro trh. Akcie prodávali všichni kromě J&T. Akcie Slovnaftu měly nakoupené hromady zahraničních investorů. Z třetinového free float jsme skončili na 1,8 procentech.

Podobně se podařilo skoupit Slovakofarmu. Free float tam byl také před odkupem kolem 30 % a nyní je tam něco přes 4 %. Za minulý rok dala Zentiva, tedy bývala Slovakofarma, dividendu 33 EUR. Já jsem pár akcií nedávno kupoval za 80 EUR. Z toho jsem padl na zadek.

Když jsem i v této době odkupů neprodal, tak jsem si své akcie musel podrobně sledovat. Mohlo se mi totiž stát, že jsem si nevšiml, že se měnili ze zaknihovaných na listinné.

Ano. Podniky zjistily, jak odejít z burzy. Stovky z nich změnily akcie na listinné. Ještě že to neskončilo jako v Čechách, kde mají listinné akcie na doručitele, což je úplný podvod. Máte akcii v batohu a jste akcionář, někdo ji sebere a už nejste akcionář. Tedy nikdo z venku netuší, kdo akcie vlastní.

Na přelomu století končily emise akcií na burze i kvůli velkým bankrotům. Považské strojírenské závody, Slovenské loděnice, Oravské feroslitinové závody, OTF, TAZ, VAB, Tesla Piešťany, Teson a mnoho dalších podniků popadalo.

Mohl o ty akcie člověk výměnou ze zaknihovaných na listinné přijít?

Na Slovensku ani ne. Dostal papír o této změně. Samozřejmě, pokud se nepřestěhoval a nezměnil si adresu pobytu v evidenci akcií.

Jak to bylo s akciemi VSŽ?

VSŽ je další z případů, který pomohl zničit kapitálový trh na Slovensku. VSŽ byla nejlikvidnější akcie na burze. Před Vánocemi roku 2001 mluvil v televizi ministr Harach, že stát nebude prodávat největší balík akcie VSŽ. V poslední obchodní den roku, 5 minut před koncem, obchodováním prošel největší balík akcií VSŽ tak, že o tom nikdo mimo insiderů nevěděl, ani vědět nemohl. Kupovali to za 90 korun, a přitom už tehdy bylo minimálně kupujícím jasné, že vevnitř je aspoň 400 korun. Byly podaná i trestní oznámení. A výsledek? Nic.

Následně se zbavovali akcionářů přes listinné akcie, potom další zrušili přes absurdní změnu akciovky na družstvo. Z bezmála 90 tisíc akcionářů zůstaly v družstvu ani ne dvě stovky. I družstevníků všelijakými absurdními povinnostmi vytlačili.

Nedávno se mi jeden minoritní akcionář, který vydržel až do konce, chválil, že dostal za jednu akcii VSŽ přes 2 000 korun. Vydržel toho fakt mnoho, samozřejmě se s nimi musel i soudit. „Transformace“ VSŽ na kyperskou schránkovou firmu je také na knihu či do učebnic práva. Jako odstrašující případ využití práva.

Kdo to v té VSŽ dělal?

Penta. Druhá kauza v jejich režii, která pomohla zrušit náš kapitálový trh. Podle mě není Penta schopná skupina. Kromě zjevně levných nákupů jako VSŽ, VÚB kupon či ZSNP jim skoro nic nevyšlo. Ozeta, AVC Čadca, Novoker – všude zahučeli. Koupili i masokombináty, výsledek neslavný. Podle mě neumí podnikat, ale jen dělat arbitráž v nejasných vodách, koupit euro za deset centů, to ano, ale při 50 centech se to lámo.

J&T měla v té době kauzu kolem fundu RIF. O co tam šlo?

Třetí investiční fond, který se transformoval na podílový, byl RIF. RIF byl státní samosprávní fond, nebyl v kuponce, restituenti dostávali akcie jako finanční náhradu. Stát prodal J&T svůj poslední balík akcií ve fondu zhruba za 1 000 korun za akcii. Tedy prodali to i Pentě i J&T a myslím, že i Istrokapitálu, ale oni si to vyměnili. I ve VSŽ totiž na začátku nebyla Penta sama, ale spolu s J&T. VSŽ zůstala v Pentě a RIF zůstal J&T.

V RIFu byla desetina akcií Slovenských elektráren. Nikdo si to neuvědomil, tedy vlastně uvědomil. Já jsem to kupoval za nějakých tisíc korun a když se změnil na podílový fond, tak jsem to hned za 1 650 korun prodal. RIF dopadl dobře zejména kvůli tomu, že někdo ukecal stát, aby akcie Slovenských elektráren koupil od RIFu zpět za nominál. Zřejmě je potom prodali Italům. Jinak prodej Slovenských elektráren je hrdinský čin druhé Dzurindové vlády. Elektrárny produkovaly ročně několik politicky spřízněných milionářů, ba až miliardářů, nyní už vydělávají i elektrárny. Napříč tomu, že RIF také zčásti vytunelovali, tak pro drobné akcionáře dopadl dobře.

(Poznámka: akciovky, investiční fondy se obchodovali podle poptávky a nabídky na trhu, tedy i pod čistou hodnotu aktiv. Dnešní podílové fondy se prodávají i odkupují za čistou hodnotu aktiv.)

Kdy to vytunelovali?

Ještě před otevřením fondu. V RIFu byly tři procenta Slovenské spořitelny. Ještě, když jsem dělal v Trendu, jsem o tom psal. V té době už měla majoritu Erste Bank.

Někdo podal trestní oznámení. Spíš jsem sice nevěděl, ale pokud vím, ve výpovědi svědků stálo, že někdo z J&T byl ve Vídni v Erste na rokování o prodeji. Prý byla nadnesená i cena, prý kolem 3 250 Sk. Div se světe, chvíli potom RIF pod kontrolou J&T akcie prodal, za 1 700 Sk. Aby bylo vše jasné, první firma prodala akcie druhé, ta je prodala třetí, dokonce akcie Slovenské spořitelny měly chvíli v portfoliu i fondy První penzijní. Jaká transparentnost! Nakonec akcie koupila firma z Kypru a ta prodala všechny akcie za 3 250 Erste Bank.

Jak kauza skončila?

Od Úřadu pro finanční trh dostlaly J&T pokutu 2 miliony korun a zaplatili ji. Podalo se i trestí oznámení o náhradu škody, občansko-právní konání. Ale prokurátor trestní stíhání stopl, podle názoru prokurátora k trestnému činu nedošlo. Bez vysvětlení. A šlo tam celkem o 250 milionů. Soudy konají, jak chtějí, skutečný stav je nezajímá.

Tyto kauzy zničily kapitálový trh na Slovensku. Lidé měli stovky akcií VSŽ. Pokud by se nestalo to, co se stalo, tak by v době před krizí mohly stát i 10 000 korun. US Steel, nákupce VSŽ, měl před krizí zisk přes 1 000 korun, v přepočtu na starou akcii VSŽ. Mohli bychom být všichni bohatší. Takto je bohatší Penta, J&T a jiné jakože finanční skupiny.

Sbíráte akcie po 2 – 3 kusech, i maličké firmy. Máte asi všechny slovenské akcie. Je to také sběratelství a vášeň?

Vydělávám na tom, no je to i vášeň. Znám lidi, kteří vydělali velmi peněz jen na slovenských akciích. Nekecám, vážně. Nafta Gbely například. Když majoritu vyfasoval nyní SMERák, tehdy HZDSák Poór přes nastrčenou firmu Druhá obchodní, akcie klesly až na 300 korun. Daly se koupit hromady akcií. Potom Naftu Poórovi sebrali a prodali SPP. Free Float zůstal asi na 45 procentech. Tehdy udělala společnost J&T dobrý obchod. Začala vykupovat akcie, a když jich měla kolem třetiny, prodala je se ziskem německé RWE. V té době zůstalo jen asi deset procent free float.

Akcie se prodávaly na burze za 1 400 – 1 600 Sk. Potom se SPP a RWE dohodli, že akcie Nafty Gbely stáhnou z burzy za cenu povinné nabídky 1 653 Sk. Tehdy jsem akcie ještě neměl. Jeden kamarád už tehdy kupoval Naftu ve velkém a věřil jí. A lidé prodávali jako blázni, omlouvám se, kuponkáři.

Rok či dva nato, když akcie Nafty už nebyly na burze, je stále vlastnily hromady lidí. Měl jsem nějaké volné peníze, tak jsem si dal inzerát do Záhoráka, že koupím akcie Nafta Gbely. Koupil jsem za 1 400 Sk kus. Asi měsíc na to svolali valnou hromadu, že jdou měnit akcie Nafty na listinné. Ti darebáci, myslím představenstvo, poslali lidem nabídky, že od nich akcie koupí za 3 000 korun. Přemýšlel jsem, zda je prodat a za krátkou dobu zrealizovat velký zisk. Ale nechal jsem si je. Následně bylo další valné shromáždění, které rozhodnulo vyplatit dividendy 2 400 korun. To stejně představenstvo, které podepsalo listy, kde akcie odkupovali za 3 000 korun, dalo návrh na 2 400 korunovou dividendu. Free float už byl jen kolem čtyř procent. Ti odvážlivci, co zůstali, hlavně ti větší, byli naštvaní, že proč nekoupili více akcií. Dividendy chodí každý rok.

Nebo Porfix Porobeton, akcie stály euro, už pět let platí rok co rok dividendu 15 eur.

Proč lidé akcie všeobecně prodávali za tak nízké ceny?

Na Slovensku byla převaha nabídky. Lidé měli velmi akcií, ale zahraniční investoři slovenskou burzu nenašli. V určité fázi tu nějací nakupovali, ale soustředili se na velké emise jako Slovnaft, VSŽ, VÚB. Přišli, nakoupili, vydělali – prodělali a odešli. Absentovala zvláštně silná slovenská poptávka.

Podobná situace nastala i v Česku. Proč stál po koponce ČEZ 90 korun? I RIF měl asi 100 000 akcií ČEZu na prodej za stovku. V době, kdy makléři J&T doporučovali akcie na koupi. Nijaký velký hráč nechtěl akcie ČEZ. Báli se. Po pár letech stál ČEZ namísto 90 i 1 500. To není o tom, že by lidé byli sprostí, když prodávali, zkrátka v určité době nebyla relevantní poptávka. Samozřejmě, firmy měly jiné hospodářské výsledky než nyní.

Všem zahraničním fondům se dařilo?

Hlinikárský ZSNP měl akcie v kuponce, ale asi 80 % si nechal stát. Myslím, v roce 1995 stouply akcie ZSNP na 700 – 1 000 korun. V té době se v Hospodářských novinách povinné odhlasovaly posuny ve vlastnických podílech společností na burze. Ukázalo se, že když akcie ZSNP stály kolem 700 korun, nakoupili podíl dva zahraniční fondy. Po špatných zprávách, například o platební neschopnosti firmy, se na burze objevil zřejmě jejich balík po 20 korunách. Deset tisíc kusů. Fondy, které kupovaly akcie ZSNP za 700 korun, prodávaly za 20 korun. Bomba kšeft pro známých, kteří ty akcie nakoupili.

Co se stalo se ZSNP?

Později přišla Penta, která se dostala k akciím přes privatizaci. Měli drtivou majoritu. Kupovali fabriku, která měla hodnotu minimálně šest miliard, za jednu miliardu. Firma byla přezaměstnaná a neměla dobrý management, ale hodnota majetku vevnitř byla. Zvláště dcera Slovalco. Euro za, tuším, 10 centů.

I na jiných akciích byly podobné velké nárůsty, a potom zase pokles, když skončil boom slovenských akcií?

Slovakofarma měla podobný extrémní pokles ceny akcií. Zajímavé na této firmě je, že to byla jediná slovenská firma, která měla emitované GDR akcie na americké burze. Akcie na burze stály kolem 1 000 korun, zisky na úrovni stovek korun na akcii. Náhle akcie vystartovala prudce nahoru. 1 500, 2 000, 4 000, 5 000 korun. Z ničeho nic přišla bomba oznámení, že jdou navyšovat základní jmění o deset procent a celý balík kupuje přednostně Nomura International na GDR. Všichni si sedli na zadek, že slovenské akcie na americké burze. Nových akcií bylo kolem dvou set tisíc GDRka se v Americe v pohodě rozprodala.

Ale 5 000 korun vydrželo jen při úpisu, následně padaly akcie Slovakofarmy stále dole, dole a dole. GDR se později zrušili, v Americe se delistovaly a v prodeji se objevil obrovský balík akcií. Těch skoro 200 tisíc akcií z Ameriky. Něco koupila Arca, něco slovenští investoři za cenu kolem tisíce korun.

Někdo na tom vydělal, ale když takto některé firmy zahučely, tak na tom museli nějací lidé i dost ztratit. To znamená, že to není jen tak, že na kuponce se dalo jen strašně vydělat.

Na kuponce prodělal hlavně stát.

Ale lidé, co koupili například ZSNP po 700, a potom prodávali po 20?

Jasné. I já jsem prodělal. Koupil jsem akcie AVC Čadce, kam vstoupila Penta. Říkal jsem si, že je Penta dobrá, dají tu firmu do pořádku. Koupil jsem po 200 korunách akcii.

Jak to dopadlo?

Podnik je nyní v konkurzu. Ale výroba AVC je převedená na jinou firmu, kterou ovládá Špirko, bývalý partner Penty. A samotná matka, která ještě před půl rokem měla majetky, naráz nemá nic. Euro za euro.

Prodělal jsem i na Multicredit real. Nová éra bílých koňů. Podívejte se na dozorčí radu, a tam vidíte lidi z Indonésie. Pošleme dopis do Indonésie, aby svolali valné shromáždění?

Je potřeba tedy široko diverzifikovat a mít ze všeho něco?

Určitě ano. Mám asi 140 slovenských titulů. Jeden známý vydělal na kuponce příliš peněz. Potom to dvakrát po sobě všechno stavěl na jednu firmu a dvakrát zkrachoval.

Ti, co jsou v zisku, vyváží těch, co například zkrachují?

Já jsem měl štěstí, že jsem začal až později. Do roku 1998 jsem byl chudobný student. Reálně jsem začal investovat do slovenských akcií až na přelomu století. Tehdy už byla první vlna bankrotů za námi. I největší vlna tunelů. Kdybych začal dříve, také bych zkrachoval. Kupoval bych také akcie jako Považské strojírny. Zajímavá firma, která dělala už tehdy obrat 3 miliardy korun. Dělali ložiska, metalurgii, high tech letecké motory a motory na paroplyny. Ale zkrachovali. Doplatili na neschopného majoritního akcionáře.

I toto je velké negativum kuponky. Vytvořila velmi majoritních akcionářů, kteří by v normálním životě nevydělali ani na auto. Ale v kuponce získali více méně zadarmo majetek a nyní bačují. Nebudu konkretizovat, ale nachází se všude.

Jak funguje na Slovensku regulace?

Všelijak. Sám jsem podal na NBSku a na předchůdce, bývalý Úřad pro finanční trh, asi dvacet podnětů. Jediný, který mi uznali, byl ten RIF. Všechny podněty měly logiku a byly podložené fakty. Nebylo to jen také šplouchání. Ale kromě toho RIFu všechno vyšumělo.

Ještě posíláte nějaké podněty na prošetření?

Raději ne. Neoplatí se to. Když jim člověk něco pošle, vždy napíšou ne. A potom, když se chcete soudit, tak na soudě vytáhnou vyjádření z NBS: „Podívejte se podle NBS je to všechno v pořádku.“

Proto na NBSku neposílám nic. Nemohu, neboť kdybych se chtěl případně soudit, tak to bude proti mně. Ale soudím se málo, vlastně vůbec.

Co NBS napíše? Proč to neuznají?

Například v případě 1. garantované jsem podal podnět, že tam vzniká povinnost vyhlásit povinnou nabídku, tedy povinnost odkoupit akcie skupinou J&T. argumenty byly podle mě silné, v konsolidované uzávěrce J&T Finance Group bylo vidět, že ovládají obě kyperské firmy, které 1. garantovanou kontrolovaly. Akcionáři 1. garantované by dostali slušné peníze.

Odpověď?

To není konsolidované, protože je to na základě nějakých smluv a ne na základě reálného majetkového stavu a konec. Jinak nepřesvědčili jsme ani občanský soud, povinná nabídka na akcie 1. garantovaná, bohužel, nebude.

Nebo jednou mi přišla domů nějaká paní, že ode mě koupí akcie Senické mlékárny po deseti korunách. Já jí říkám, že sám mám poptávku na burze na koupi po 50 korunách a ona je chce ode mě kupovat za 10 korun? Podal jsem podnět na NBS, že jak se nějaká firma, které jsem uvedl své jméno, může dostat k záznamům akcionářů, a potom takto obcházet lidi a přesvědčovat je prodat hluboko pod cenou. Výsledek šel do ztracena.

Jak na NBS vidí, že to podal Hošek, tak musí být automaticky ne.

Jak se dostali k záznamu akcionářů?

Zásadní chyba kuponky byla to, že existovala jen jednostupňová evidence akcionářů. Stačilo mít podplaceného úředníka na SCP a ten vám předal seznam akcionářů na disketě.

 

S tím seznamem se potom oslovili všichni akcionáři?

Ano, tak se dělaly skupovačky. Na nich vznikly zvláště slavní žraloci. Skupovaly se Senické mlékárny, Prievidzské mlékárny, Tribometal, Železárny Podbrezová a vlastně všechny akcie. Skupovačky prý dělaly všechny finanční skupiny. 

 

Jak vypadaly ty skupovačky?

Měli seznam akcionářů. Udělali víkendovou akcii. Dali skupovačům seznam lidí a zřejmě i nákupní limit na každou akcii, protože cena se dala i změnit v prospěch klienta. Za mnou přišli s tou Senickou mlékárnou už dvakrát. Říkali, víte, je to na nic, je to zlé, na bankrot. Dáme vám za ně alespoň deset korun za akcii. Tady to podepíšete.

Jinak objektivně je potřeba přiznat, že samotný prodej akcií bylo svobodné rozhodnutí akcionáře. Nikdo nikoho násilím nenutil. Samozřejmě informací měl více skupovač jak akcionář. 

 

Co říkáte na CDCP?

Nemocný prvek na slovenském kapitálovém trhu. Divné poplatky za převody akcií, divné poplatky za vedení účtu, divné personální obsazení, divný přístup ke klientům, divný informační systém, divné asi všechno. Snad to nové vedení změní, ale doteď to bylo odkladiště politických nominací a všech neschopných lidí. Například v roce 2004 zvedli nový software a ten způsobil dvoutýdenní výpadek obchodování na burze. Nešly ani akcie, ani dluhopisy, na burze nešlo nic. Neskutečné. Prostě konec burzy. A nikdo za to nenesl zodpovědnost. Nikdo. Protože vedoucí byla známá toho a toho politika, takže CDCP patřilo pod ministerstvo financí. 

 

Co ty poplatky, které se v minulém roce zavedly?

Jeden pán mi říkal, že jeho osmdesátiletý otec má 1 000 akcií Mostáreň Brezno. Ta firma byla v té době vymazána z obchodního rejstříku. Už neexistovala. A tomuto nešťastníkovi přišla faktura od CDCP na 10 000 korun za poplatky.

Poplatky měly bludnou konstrukci, postihovaly zvláště důchodce a byly úplně mimo realitu. Hromadu stížností museli řešit až na vládě. A výsledek? Politicky dosazený ředitel dostal ještě i odměnu. 

Co ještě se dá říct o CDCP?

Jak je možné, že náš depozitář není členem žádného zahraničního depozitáře či burzy? Pokud nefunguje náš trh a ani nebude fungovat, protože už všechno je prodané a nikomu trh nechybí, tak může jít po vzoru regionálních burz v Německu. Pozor, termín regionální klame, ty burzy jsou mezinárodní, až příliš. Příkladem může být burza v Berlíně, kde mám například zadanou poptávku na akcie Slovnaft. Zatím jsem nic nekoupil, ale v lednu se tam nějaké zobchodovaly. V Berlíně se dá koupit téměř vše, protože jsou napojení na ostatní burzy a depozitáře. Náš depozitář není napojený nikde. Nenapojený depozitář limituje burzu.

Podle mě jediná šance, jak by naše burza mohla přežít, je jít podle vzoru Berlína. Primárně se německé akcie obchodují ve Frankfurtu. Využili směrnici MIFID a jejich mimoburzový trh MTF bere likviditu jiným burzám. Německé cenné papíry se dají koupit na desítkách měst, burzovně, mimoburzovně, přímo u obchodníka. Možná by se dali i u nás.

 

A co IPO na naší burze?

Momentálně je to nesmysl. Nejsou kandidáti, nejsou obchodníci, nejsou klienti, není infrastruktura, není nálada. Softwarové vybavení CDCP a burzy zaspalo dobu. Tu se nic umírnit nedá. IPO je náročná věc i pro vyspělejší trh jako náš.

Podle mě je potřeba stahovat likviditu z jiných trhů přes MTF. Aby si člověk nemusel kupovat ČEZ v Praze, ale i doma. Jinak to tu skape. A chybělo by to někomu? Nikomu.

 

IPO Slovak Telekomu?

Úžasná věc! Držím palce, určitě si koupím a budeme všude koupi akcií Telekomu propagovat. Je možné, že právě toto IPO odstraní výše uvedené nedostatky. Ale IPO musí být udělané na jiné burze a tu udělat duální listing. Po letech by se dala stáhnout likvidita na naši burzu, jak se to stalo x-krát například u českých duálně listovaných akcií NWR či CETV. U nás ještě pár let nejen na IPO nebude infrastruktura. 

 

Když chtěly slovenské firmy získat kapitál, tak šly s IPO do Varšavy (Asseco) a Vídně (Skyeurope) a neměly tam problém s úpisem akcií.

Asseco byla už před IPO zčásti polskou firmou, tedy o investorech neměli nouzi. Poslanci jsou burzovní nacionalisti a co je na jejich burze, obchodují jako na tržnici v Nowom Targu, tedy ve velkém.

Asseco má ISIN začínající SK. Je to tedy slovenská akcie ve slovenském depozitáři. Polská burza je členem našeho depozitáře, a proto jsou ty akcie registrované na Slovensku, i když se obchodují ve Varšavě. Jak je možné, že ty akcie se neobchodují duálně i na naší burze? Přes MTF by to bylo možné. Nikoho se neptejte a akcie dáte na trh. 

 

A jaká bude budoucnost slovenské burzy?

Jak jsem už říkal, kdyby naše burza skončila, nikomu nebude chybět. Reálně se tu obchodují jen státní dluhopisy a ze zákona hypoteční záložní listy. Jestliže máme euro, mohou stát a banky dávat své cenné papíry o 50 kilometrů dále na západ na funkční vídeňskou burzu. Snad se to nestane.

Časem bude na prodej majoritní balík burzy. Podle mě burzu dovolí koupit jen „strategickému“ investorovi, tedy jiné burze. A to je chyba. Pokud koupí naši burzu vídeňská, bude konec. Co koupila vídeňská burza, to se nezlepšilo. Budapešťská burza, pražská burza, Lublaň stagnují. Tváří se, že se zaměřují na IPO. Ale co získali za tu dobu například v Praze? Jen Fortunu, která by tam šla tak či tak. Já, kdybych mohl, tak neprodám vídeňské burze nic. Polská burza zase slovenskou nepotřebuje, vystačí si sami, fungují neskutečně dobře.

Lepší by byl investor, který by měl zájem o rozvoj burzy nejen přes IPO, ale hlavně přes MTF trh. 

Co je to OSMA?

OSMA je občanské sdružení Ochranné společenstvo minoritních akcionářů. Osma měla vzniknout ještě po kuponce. Nyní je její činnost omezená, pomalu není koho chránit. Na mé stránce akcionar.sk je celá historie OSMA, jak vznikla. Dělali se i nějaké přednášky, svolávání akcionářů. Psal jsem na webu i nějaké kauzy. Mnoho lidí navštěvuje hlavně seznam všech vydaných slovenských cenných papírů, aby zjistili, zda jejich papír má nějakou hodnotu. 

Jak se určuje, zda je akcie cenná či bezcenná?

Já to průběžně aktualizuji, když mám čas. Někdo mi minule zavolal, že tam mám Inženýrské stavby Košice jako bezcenné. Říkám hop, sorry a opravil jsem to. Ale minulý rok měli ztrátu 50 milionů eur, tak jsem se skoro trefil. Na akcie, co se obchodují na burze, mám odkaz na burzovní cenu. 

 

Co je všechno na webu akcionar.sk?

Je tu přehled snad všeho, co bylo v kuponce. Když tam něco není, stačí zavolat, ke všemu umím něco říct. Seznam cenných papírů je asi nejlepší služba, kterou máme. Minulý rok, když začalo CDCP s bludnými poplatky, lidem umělo poradit jen málo lidí.

Napříč informacím na webu vidíte stádovitost lidí, když i cenné akcie darovali FNM. Tedy nejen bezcenné akcie, kterých se bylo třeba zbavit kvůli poplatkům CDCP. Darovali i velmi dobré akcie. Například Tatra banku, jedna stojí 12 000 EUR. Drtivá většina však darovala skutečně bezcenné akcie.

 

V Trendu byl i seznam těch cenných akcií, napříč tomu darovaných do FNM.

Ano, jsou tam akcie, které se obchodují na burze a které i já kupuji: Biotika, Ekostav, Elektrokarbon, EMERSON, PRO Populo, Majetkový holding a další. Od některých firem dostali lidé i list, že od nich akcie odkoupí, ale oni to i tak darovali FNM. 

 

Proč kupujete slovenské akcie? Dlouhodobě se obchodují za velmi nízké ceny vůči účetní hodnotě. Tedy burzovní cena se v čase nepřibližuje vnitřní hodnotě. Kvůli dividendám?

Akcie téměř výhradně jen kupuji. Prodávám jen málo. Za dobrou cenu je málo kupců. Ale když má společnost akcie obchodované na burze a chce odejít z burzy, tak musí odkoupit od minoritních akcionářů za čistou hodnotu aktiv. Na burze registrovaných akcií je ale čím dál méně. 

 

Kupujete akcie na burze pod vnitřní hodnotu a čekáte, dokud nepřijde squeeze out?

Ne všechny akcie jdou z burzy pryč. Ale když se na burze prodávají akcie výrazně pod hodnotou té firmy, tak proč to nekoupit. Na burze obchoduje pravidelně tak dvacet lidí, skoro všechny znám a vím, že nikdo to za vyšší cenu nekoupí. Takže prodat se nedá, i když víte, že firma má vyšší hodnotu, jako je cena na burze, není komu. Něco jako spread 500 procent. Náš trh je prostě z toho pohledu příšerný.

Na squeeze out nečekám, náš zákon je tak přísný, že vyvlastnění akcií nechce nikdo udělat. Je to perfektní, zejména když se podíváte na to, co se stalo v Česku. Tam squeeze out zneužili na hromadné okrádání bezbranných akcionářů za směšné ceny. Podle zákona. 

 

A jak se to dá změnit?

Na rozhýbání trhu slovenské akcie momentálně nepomohou. Podívejte se, jaký je ukazatel PE u nových emisí BHP a TMR. Velmi pěkně se obchodují, i když o struktuře obchodu se dá polemizovat. Ty akcie jsou brutálně nadhodnocené a navíc ze segmentů, které nejsou sexy. Koupil jsem si obě emise. Pokud chceme rozhýbat trh, tak jediná reálná a rychlá možnost je trh MTF. Natlačit sem akcie zvenku jako MOL, PKN, CEZ, Petrom a podobné věci a dát co nejnižší možné poplatky na obchodování v celé Evropě. Tehdy sem přijdou obchodníci a jejich klienti. A vedle MTF udělat občas nějaké domácí IPO.

Jinak J&T je potřeba za jejich nové akcie pochválit, pro rozvoj trhu dělají, co se dá, ale instituce trhu jsou mírně řečeno nepružné.  

 

Jak dnes zveřejňují podniky na burze hospodářské výsledky? Musím jít do podniku, nebo do sbírky listin, nebo je už najdu i na internetu?

Ano, mají, protože je musí mít na webové stránce. Například, když na stránce burzy kliknete na konkrétní firmu, nenajdete ani odkaz na finanční výkazy společnosti na jejich webu, ani nějaké základní zpracované údaje. Jediné, co burza dá, je ukazatel PE. Na akcionar.sk tuto aktivitu částečně supluji a odkazuji i na hospodářské výsledky podniků.

V současnosti firmy zveřejňují údaje více méně perfektně, jen akcie chybí. Pokud kótované podniky neuveřejní výsledky, tak je burza vyhodí a musí dát povinnou nabídku. 

 

Když CDCP zavedl ty poplatky, pohnulo to prodejem akcií na burze?

Ano, velmi. Bude to pokračovat i další rok. Každý, kdo má cenné papíry s nominálem vyšším jako 35 eur, dostane fakturu od CDCP. Tedy stačí dvě akcie z kuponky a máte 8 eurovou fakturu v poštovní schránce. 

 

Co ti lidé dělají? Jdou do banky a tam se snaží akcie přes burzu prodat?

Buď jdou na poštu, nebo do banky. Mnoho lidí nebude vědět, co má dělat. A nastane chaos.

Jsou na burze kromě malých investorů a drobných prodávajících i střední a velké ryby?

Nikdo. Jen na státních dluhopisech.

Jsou na Slovensku ještě zahraniční fondy?

Holandský MEI je asi poslední zahraniční fond, který má nakoupené slovenské akcie. Ale ty kupovali už dávno a nyní neobchodují, jen drží. Spíše prodávají. 

 

Je tam strašně malá likvidita?

Na straně kupujících jsou jeden, dva, někdy čtyři lidé na jeden titul. Někdy nikdo. A většinu z nich poznám. Na straně prodávajících jsou poslední lidé, kteří ještě mají akcie z kuponky a nyní jsou vylákaní z poplatků CDCP. Prodávají jen fyzické osoby a kupují také jen fyzické osoby.

Jak dlouho trvá, než se nezrealizuje pokyn?

Podle toho, co kupujete. Některé akcie poptávám i měsíce a nic jsem nekoupil. Přitom právě ty akcie lidé darovali do FNM.

Které se dají koupit?

Na slovenském trhu jsou likvidnější akcie Slovnaft a VÚB. Na burze jsou podle mě i velmi dobré tituly.

Když člověk lyžuje, měl by si povinně koupit akcie TMR. Ale když člověk nelyžuje, tak musí zvažovat. Je tam garance odkupuju za šestiprocentní výnos. Nedávno jsem byl na valném shromáždění a dárky byly perfektní. A přitom mám jen devět akcií ještě z doby předchůdců Ski Jasná. Minimálně se oplatí koupit 25 akcií a dostat třídenní poukaz na lyžování plus bonus za valné v hodnotě možná stovek eur.

Potom ještě snad Majetkový holding. Vypadají seriózně a mají každý rok dividendu. Ale porovnatelných akcií se dá na zahraničních burzách koupit mnoho. A pokud si člověk v zahraničí dá poptávku, tak koupí, kolik chce. Ale na Majetkový holding, když dá poptávku, tak může čekat, čekat a čekat.

Nebo akcie 1. garantovaná, kde se vsázíte, zda Evropský soud sníží pokutu vůči NCHZ nebo ne. Jsou to 3 eura ku 13. Akcie stojí dvě eura. Dobrá loterie, navíc se vsázíte s J&T, která 1. garantovanou ovládá. Tam poměr prohra-výhra neznám. 

 

Chodíte na valná shromáždění, sledujete hospodářské výsledky a zajímáte se podrobně o ty podniky?

Pokud se dá, chodím pravidelně.

Co se na valném shromáždění dozvíte, co se jinak nedá zjistit?

Dnes podniky, které jsou na burze, mají všechno na internetu. I návrhy usnesení. Takže dnes už na valné ani nemusím chodit. Někdy bývají na webu i zápisky z valných shromáždění. U podniků, které nemají akcie registrované na burze, na valné je potřeba chodit. 

 

Jak se daly koupit mimoburzovní nekótované podniky?

Například na webu akcionar.sk/burza je malá burzička, zvláštně mimoburzovních akcií. Jinak tento náš slovenský akciový trh má nižší obrat než trh na Miletičce. Co na Miletičce, v dědině na Oravě.

J&T chtěli oživit slovenský kapitálový trh. Ale její emise TMR a BHP až takový velký boom neudělaly. Na čem to oživení ztroskotalo?

Na valném shromáždění TMR jsem si vykládal s jedním člověkem z J&T. říkal, že více akcií než prodali, se už prodat nedá. Není poptávka, máme jen pět milionů lidí. Všechny relevantní jsme už oslovili. Lidi odrazuje i historie skupiny, ale i strach z BMG a vůbec celé dějiny kapitálového trhu. 

 

Penta neměla problém upsat Fortunu v Praze.

Tam pomohlo, že dělali duální listing ve Varšavě. NWR zase velmi pomohlo, že se obchoduje kromě Prahy i v Londýně. V Čechách je sice několikanásobně více drobných investorů, ale na velké emise by to také nestačilo. U nás může být pětkrát méně akciových spekulantů. A to je strašně málo.

Jinak v Čechách měli v obou vlnách kuponové privatizace kolem 6 000 podniků. Tehdy bylo na burze 6 000 akcií a zůstalo jen to, co se tam obchoduje dnes, tedy pár. V tomto kontextu je jejich úbytek akcií ještě větší než u nás. Neskutečná blamáž.

Čím se dnes živíte?

Dividendy a dobrými rady.

První část rozhovoru: Kuponová privatizace rozběhla slovenský kapitálový trh.

Milan Hošek, investor do slovenských akcií, investičních certifikátů a opcí, reportér Trendu v letech 2003 – 2005, píše o slovenských podnicích a kauzách dodnes na svém blogu. Je členem Ochranného společenstva minoritních akcionářů OSMA

Tento článek napsal pro ako-investovat.sk Filip Glasa 24.7.2011


 

Jméno:
E-mail
(nebude zveřejněný):
Komentář:
Antispam:
Počet dnů v roce:


Okomentuj článek

Nejnovější články

Stane se Tiffany & Co opět akciovým šperkem?

wednesday
20.04.2016
Akcie | Sven Subotič

Analýza akcie Ford: Nízká valuace a značný potenciál

thursday
14.04.2016
Investice | Sven Subotič

Analýza společnosti Maersk: Největší kontejnerový přepravce na světě

wednesday
30.03.2016
Investice | Sven Subotič

Klub záporných sazeb: Proč uvolňování měnové politiky funguje jen někde?

monday
21.03.2016
Trhy a makro | Sven Subotič

Tištěná média v kurzu? Světovým odbytištěm se stane Indie

tuesday
15.03.2016
Investice | Sven Subotič





Další články této kategorie

Finanční kalkulačka

Vklad: €/měs.
Úrok: % p.a./rok
Období: rok(ů)