Best Buy Investments – rozhovor Ako-investovat.sk .


Jaroslav Brzoň, zakladatel a tvůrce strategií v BBI, nám v prvním díle rozhovoru řekl, proč založil Best Buy Investments, jak spravují klientům peníze, v čem je jejich výjimečnost na českém trhu, jak hledají investiční příležitosti a využívají opční strategie, a proč by nikdy neinvestovali do black boxu.

Představte nám vaši společnost, jak jste začínali a co dnes děláte.

Společnost vznikla na základě už vytvořeného konceptu, na kterém jsem pracoval v roce 2005 pro Citibank, kdy jsme chtěli do banky přivést větší konkurenční výhodu pro privátní VIP klientelu. Oslovili jsme třetí strany v Německu, ve Spojených státech a v Británii s tím, že bychom chtěli nabízet moderní investiční instrumenty, investiční certifikáty, burzovně obchodovatelné fondy ETF a další moderní možnosti a odlišit se tak od konkurence, hlavně v Čechách, kde se pořád nabízeli pouze fondy, případně holé akcie, holé dluhopisy nebo nějaké struktury, které si banka dělala na míru a sama obchodovala, které nebyli burzovně obchodovatelné.

I když Citibank není v Čechách extra silná, velká banka, je 6.-7. největší na trhu, tak objemy hlavně u těch privátních klientů tam jsou, takže nebyl problém připravit tenhle koncept. Privátní klientela by o to rozhodně zájem mněla. Nicméně systém v Citibank fungoval tak, že pokud jsme chtěli spolupracovat se třetími stranami, všechno museli schválit v Londýně. V Londýne náš koncept celý shodili ze stolu, že proč v Čechách prodávat moderní investiční instrumenty, na kterých nejsou v konstrukci manažerské poplatky, vstupní poplatky a další skryté poplatky, když v Čechách je klientela pořád zvyklá na fondy a strukturované produkty, kde prostě budou ty poplatky platit.

Oslovil jsem ještě jednoho investora ze Spojených států, představil jsem můj koncept, že bychom ho tady mohli rozjet jako soukromá společnost. V roce 2006 vznikl Best Buy investments (BBI) jako firma, která tenhle koncept začala nabízet klientům. Koncept individuálních účtů v zahraničí na jméno klientů, kde se odehrává správa prostředků jenom za pomoci moderních investičních instrumentů. Z 90 % všechno je stavěno na opčních strategiích, částečně i korporátní bondy, konvertibilní bondy. Takže instrumenty, které standardně nejsou k dostání. Je to správa napříč všemi třídami aktiv, využívají se akciové podklady, dluhopisové podklady, využívají se měny, komodity, inflační dluhopisy, úrokové sazby, takže to vůbec není omezeno třídou aktiv, je to sestavováno podle moderní teorie portfolia. Je to taková global macro strategie, využívají se příležitosti i neomezeně regionálně. Přes zahraniční partnery máme přístup a můžeme dělat obchody s jakoukoli bankou v zahraničí, v Německu Deutsche Bank, Commerzbank, ve Švýcarsku UBS Credit Suisse, ve Francii BNP Paribas, Société Générale, v Británii UBS, Berkleys, v Spojených státech Goldman Sachs, J.P. Morgan, Bank of America. Nejsme omezeni, s jakou bankou můžeme dělat obchody, a navíc máme přístup i na jakoukoli burzu, jak v Německu Frankfurt a Stuttgart, ve Spojených státech, ale máme i přístup individuálně na jakékoli regionální trhy. Nejsme omezeni regionálně, nejsme omezeni třídou aktiv, nejsme omezeni obchodním partnerem. Jediné, z čeho tenhle koncept v uvozovkách žije – jelikož nemá poplatky za vedení účtu, otevření účtu, vstupní poplatky, manažerské poplatky - je, že naše společnost žije pouze z podílu na čistém vytvořeném zisku. Zpětně si inkasujeme od klientů 20 % z čistého dosaženého zisku. To je unikátnost toho konceptu u nás, v Čechách vlastně žádná jiná společnost dosud na tomhle principu nefunguje.

Přejděme k individuálním účtům. Řekněme, že přijde klient, už jste si všechno vysvětlili a jdete otevřít účet. Kde si otevře účet, u kterého brokera, co je ta zahraniční banka, proč je to rozděleno na dvě položky?

To rozdělení na dvě položky je z omezení legislativního. Možnosti, které jsou v Evropě, nelze obchodovat v Americe a naopak. Ve Spojených státech nemůžeme obchodovat například certifikáty, takže z toho důvodu musíme mít dvě základny a ty základny jsou v podobě klíringových bank (clearing bank) – jak v Německu, tak ve Spojených státech máme partnerskou klíringovou banku. Klíringová banka znamená, že ta banka dělá pouze vyspořádání obchodů s cennými papíry, umožňuje nám právě přístup na všechny partnery, o kterých jsem mluvil – v Německu, ve Švýcarsku, ve Francii, v Británii, ve Spojených státech – z jednoho jediného účtu i na všechny burzy. A ta banka se živí pouze tím, že právě klíruje (clearing), vypořádává obchody s cennými papíry.

Klienti si zakládají účty u těchto klíringových bank na svoje jméno. Je to účet, který je i nadstandardně zajištěn, protože kromě státního pojištění u těch účtů mají ještě zajišťovny, každý individuální účet je zajištěn do výše 4 mil. eur v Německu, do výše až 25 mil. dolarů v Americe. Část je vždycky na hotovost, část na krytí cenných papírů. Musíme využívat právě ty dva účty z legislativních důvodů, že z Ameriky nelze obchodovat některé evropské instrumenty, třeba certifikáty, a naopak zase z Evropy nemůžeme obchodovat s opcemi ve Spojených státech. Samozřejmě, že klient může využít pouze strategie, které se obchodují pouze v eurech, nebo naopak zase strategie pouze v dolarech, případně kombinaci.

Kdo jsou vaši klienti a jaké minimální částky mohou u vás investovat?

Je služba, která je zaměřena spíše na privátní klientelu, na klienty, kteří disponují většími prostředky, ale samozřejmě jsme se snažili alespoň trochu zpřístupnit tu službu i retailu alespoň v také míře, v jaké to lze. Investiční minimum je nastaveno na přibližně 20 000 eur. Takže není to úplně pro top privátní klientelu, ale ta naše služba také není vyloženě pro retail.

Vstupuje do toho kromě kliringové banky ještě broker?

Ano.

Banka realizuje obchody přes brokera?

Přesně tak.

Na co je tam potom banka anebo proč nemůže být ten účet otevřený jen u brokera?

Z důvodů právě těch obchodních partnerů. Broker nám umožní přístupy na burzu. Ano, na to by nám stačil pouze broker, ale jelikož často děláme i strukturované produkty šité na míru nebo používáme individuální obchodování přímo s obchodními partnery, se zahraničními bankami, tak potřebujeme ještě i tu banku, která nám ten přístup umožní. Broker by nám umožnil pouze přístup na burzy.

To znamená, že certifikáty emitované např. od Deutsche Bank obchodujete přímo s touto bankou?

Certifikáty nenakupujeme na burze, ale přímo od emitenta (banky). Můžeme samozřejmě i na burze, díky partnerským vztahům tam máme určité výhody, nebo si můžeme i nechávat šít certifikáty přímo na míru.

Co se týče transakčních nákladů, tak individuální účet v kliringové bance je dražší než účet u běžného českého brokera?

Ano.

Proč je to dražší a proč si má člověk otevřít tento účet a ne účet v Brokerjet?

Kromě nákladnosti individuálního účtu je to právě ještě tou službou, která je tam navíc, a to je manažment účtu. Není potřeba, aby klient obchodoval sám. Samozřejmě, je dvojí možnost. Buď si otevře účet čistě jenom u on-line brokera a využívá čistě jenom poradenství, ale obchoduje si sám, všechno si realizuje sám, což ale popravdě řečeno využívá velice málo klientů. Přes 95 % klientů volí formu manažment, kde kromě toho, že si otevře účet, který je pořád na jeho jméno – teda není to sběrný účet, je to pořád ten individuální účet –, ale navíc nás zplnomocňuje přes takzvanou Limited Trading Authorization – omezenou plnou moc k obchodování a vlastně i k manažmentu jeho prostředků na jeho individuálním účtu. Takže se už o nic nemusí starat. Podle napřed domluvené strategie, nebo má nějakou konkrétní představu, nebo si pouze uděláme riziko-výnosový profil klienta, investiční horizont, objem prostředků – na základě toho my mu zpracujeme návrh portfolia, odsouhlasíme přímo strategie, případně i konkrétního papíru šitého na míru a jakmile nám to odsouhlasí, celou realizaci i celou správu strategie provádíme už my vlastně za klienta přes klíring, přes obchodníka a on s tím nemá absolutně žádnou práci. Má samozřejmě internetbanking, může se kdykoli podívat na ty účty, takže transparentně vidí, co se děje. Klient má samozřejmě možnost reportingu a pouze nám jednou za čtvrtletí platí náš podíl na čistém dosaženém zhodnocení. Takže má všechno v ceně, nemusí si platit za data; veškeré platformy, softvéry dostáváme my za klienta a všechno provádíme za klienta.

Standardně by si musel zaplatit, například za platformy v Německu 199 eur měsíčně. Za stejné platformy, které využíváme ve Spojených státech, 325 dolarů měsíčně. Tohle má všechno zdarma. Nemusí se o nic starat a všechny tyhle služby má zdarma. Jediné, co platí o něco navíc, je, že využívá manažment, kde ty transakce jsou o něco dražší než třeba u klasického on-line discount brokera, který mu jenom umožní přes webovou platformu si někde realizovat pokyny.

A každému klientovi nakupujete, respektive realizujete obchody zvlášť, nebo hromadně přes jednu strategii nakoupíte všechny naráz?

To souvisí s těmi platformami. My používáme dvě klíringové banky a máme dvě platformy – jednu pro dolarové obchody a jednu pro eurové obchody. Na těch platformách vidíme všechny klienty samozřejmě najednou. My se snažíme být transparentní, takže na našich stránkách zveřejňujeme v modelových portfoliích aktuálně držené pozice všech klientů dohromady. Jsou rozděleny do určitých profilů – konzervativní, vyvážený, dynamický, v eurech a v dolarech. Ale všichni naši klienti dohromady drží těchto teď aktuálně zhruba 57 pozic. To znamená, když my se rozhodneme, buď je to daná už konkrétní strategie anebo prostě dílčí položka z nějakého portfolia. Pokud se třeba rozhodneme – budeme prodávat tuhle pozici z portfolií, tak všem klientům, kteří mají tuhletu pozici, uděláme odprodej najednou. Stejně když nakupujeme, vždycky zvolíme klienta podle toho profilu a všem pak najednou zase nakoupíme. Stejně strategii, když rolujeme například zlatou strategii, Rolling Bonus, všem klientům probíhá najednou, všem za stejných podmínek, všem ve stejnou chvíli najednou, akorát se to potom rozdělí pak jednotlivým klientům na jejich jednotlivé individuální účty. Ale jak říkám, dohromady držíme nějakých 57 pozic, takže sledovat, monitorovat ty stávající pozice není tak náročné, i když máme stovky individuálních účtů.

Jak je to legislativně. Děláte poradenství, nebo správu portfolií?

Ve své podstatě my působíme na báze poradenství a zprostředkování. Samotné zprostředkování neprovádíme, protože zprostředkovatelská činnost je možná jen v rámci České republiky. Takže spíše je to o tom, že zprostředkováváme pouze otvírání individuálních účtů a děláme poradenství. Na základě toho pak má klient ještě volbu, jestli využije i zprostředkování samotné realizace. Ale na to už nám musí udělit tu speciální Limited Trading Authorisation. Jinak čistě služba jako taková je poradenská. Licenci mají ti naši zahraniční partneři. Jak bankovní licenci ty klíringové banky, tak licenci obchodníků s cennými papíry ty jednotliví obchodníci, přes které realizujeme jednotlivé pokyny. Klienti smlouvy a všechno uzavírají s těmi zahraničními subjekty, s námi pouze smlouvu o poradenství a o odměně za to poradenství, která je těch 20 % podílu na zisku.

Máte stovky klientů. Vyplácí se dělat to takto individuálně? Nemá význam rozmýšlet například o otevření čtyřech fondů podle jednotlivých strategií?

Z důvodu bezpečnosti, transparentnosti, právě z důvodu možnosti internetbankingu je možnost mít vysloveně svůj bankovní účet na jméno pořád privátní individuální bankovní služba. Klient má vlastní účet na vlastní jméno. Právě z důvodů transakčních nákladů by se dalo ušetřit na sběrných účtech, ale ztrácela by se tam bezpečnost, transparentnost, zajištění individuálních účtů.<{r /> I když jsme to zkoušeli, vloni jsme měli otevřený podílový fond kvalifikovaných investorů, čistě specializovaný na solární energii. Už jsme si prošli i tím, jakým způsobem se dá fungovat přes fond, který jsme založili s investiční společností Conseq, která působí v Čechách. Ale popravdě řečeno, pořád máme mnohem lepší zkušenosti se zajištěním likvidity i se zajištěním právě té bezpečnosti a transparentnosti přes individuální účty a i klienti tomu dávají přednost. Dobře, zaplatí o něco více na transakcích, ale většinou způsob řízení těch portfolií je taký, že jsou to spíš pasivně řízené strategie nebo pasivně řízený portfolio manažment dle moderní teorie portfolia, global macro. Nejedná se o day trading, nejedná se o žádný aktivní trading, pákové produkty. Když používáme opce, tak ne ke spekulaci, ale ke zkonzervativnění riziko-výnosového profilu. Tady rozhodně neprobíhají transakce na denní bázi. Cílový horizont, který dnes řídíme, se pohybuje zhruba od 6 měsíců do 3 let, a těch obměn je tam poměrně málo.

Nakonec to transakční zatížení není velké. U garantovaných strategií, které máme, se pohybuje do přibližně 0,75 procenta ročně, u konzervativních pak kolem toho 1 procenta, u vyvážených kolem 1,5 procenta a u dynamických do 2 procent ročně. Není to nic extrémního a klienti raději zaplatí až třeba ty 2 procenta ročně na transakcích, ale raději mají individuální účet, který je pro ně bezpečnější, transparentnější, je na jejich jméno, s lepším zajištěním, než aby dávali peníze do fondu, kde budou na sběrném účtu, kde budou spíše muset věřit nějakému informačnímu systému. Tady vidí přesně, jaké mají cenné papíry, jakou mají hodnotu na burze, takže je to pro ně prostě mnohem transparentnější. A mají i mnohem lépe zajištěnou likviditu.

Zasahují někdy klienti do portfolií, když mají individuální účty?

Minimálně. Samozřejmě, tu možnost mají, je to jejich účet, ale nikdo neobchoduje na stejném účtu. Pokud si chtějí třeba i porovnávat – někdo má zkušenosti, sám si obchoduje –, pak ale založíme dva individuální účty. Na jednom si on provádí svoje transakce, na druhém my. Kvůli řízení strategií a portfolií to potřebujeme mít samozřejmě pod kontrolou. Pokud se tak dohodneme. Takže klient má možnost buď si třeba zřídit účet a využívat jenom poradenství a bude si to obchodovat úplně sám. Anebo když chce srovnávat, že něco nechá nám, ale chce si i sám obchodovat, tak jsou dva separátní účty. Takže jsou vlastně tři možnosti. Buďto bude využívat jen poradenství a realizovat si všechno bude sám, nebo bude mít dva individuální účty, anebo to nechá na nás. Je to individuální, dá se to nastavit podle představ toho-kterého investora.

Modelová portfolia jsou, myslím, od roku 2006, tedy od založení firmy. Jsou to reálně obchodovaná portfolia, nebo jsou špatně přepočítaná?

Ty portfolia na našich stránkách vznikli v roce 2006 a jenom jednou týdně, každý víkend jsou aktualizovány ceny těch papírů, případně obměny, pokud v těch portfoliích k nějakým došlo, tak jsou samozřejmě vyměněny. Pozice, které jsou na modelových portfoliích, reálně odpovídají drženým pozicím našich klientů s tím, že ale samozřejmě pokud někdo vstupoval později, tak má jiný kurz, než je třeba na stránkách. Ale v momentě, když jsme poprvé vstupovali do těch pozic, tak ty kurzy reálně odpovídali tomu, za co jsme je nakupovali klientům a všech 57 pozic, které jsou na stránkách, reálně naši klienti drží. Takže neodpovídá to sice na 100 % portfoliím jednotlivých klientů, ale v sumě ty klientská portfolia odpovídají těm modelovým.

Nejvíce zastoupeným instrumentem jsou certifikáty. Jak se v rámci certifikátů díváte na to, že se tam občas vyskytly problémy, např. v roce 2009 s vyplácením některých certifikátů?

My obchodujeme jenom ty burzovně obchodovatelné certifikáty a popravdě řečeno jsme u certifikátů nikdy neměli problém s výplatou. Problémy mohou občas nastat u struktur, které nejsou burzovně obchodované, hlavně s likviditou při případném předčasném odkupu, ale to nehrozí u těch burzovně obchodovaných. A jediné burzovně obchodovatelné certifikáty, i garantované, které měli problém, jsou certifikáty emitované Lehman Brothers. Ti nebyli vůbec aktivní na poli certifikátů, spíš na poli strukturovaných produktů, které nejsou burzovně obchodovatelné, přesto pár certifikátů měli i na trhu. To se samozřejmě vleklo, my jsme teda nikdy nedrželi certifikáty Lehman Brothers, nejblíže jsme měli Bear Stearns. Ale na to máme i jinou metodu, jakým způsobem monitorujeme riziko emitentů. Takže certifikáty ano, jsou to dluhový instrument, který podléhá kreditnímu riziku emitenta. Jednak spolupracujeme s 20 partnery, ale jenom s těmi největšími nadnárodními, nespolupracujeme například s landesbankami nebo těmi menšími. Ale druhý a mnohem důležitější faktor, který monitorujeme, jsou CDS (Credit default swaps). Je to výborný ukazatel. Nikoli rating jako Moodys‘, S&P a podobně, ty vždycky reagují až zpětně na události. Nejlépe to bylo vidět právě v roce 2008, konkrétní případ právě Bear Stearns, březen 2008. Naše metoda tkví v tom, že monitorujeme CDS, což je vlastně mezibankovní trh, který průběžně oceňuje riziko jednotlivých subjektů, za kolik jsou si ochotny půjčit banky i mezi sebou. Pokud CDS razantně rostou, vnímá ho mezibankovní trh jako ohrožení.

To bylo krásně vidět na Bear Stearns – začátkem března 2008, což bylo pořád ještě dva týdny před nakonec nuceným převzetím od J.P. Morgan, jejich CDS vyletěli z nějakých 200 bazických bodů na 700. Naše kritéria jsou, že nikdy neobchodujeme s bankami, které mají na mezibankovním trhu nejvyšší CDS, nebo s bankami, jejíchž CDS překročí 400 bazických bodů. Nakonec se ale stejně nic nestalo, protože tím převzetím J.P. Morgan převzali i riziko těch certifikátů, takže všechno proběhlo v pořádku. Ale stačí jednoduchý krok – prodat papíry tohohle nejohroženějšího emitenta za papíry jiného emitenta, které mají třeba podobnou konstrukci, nebo úplně přejít do jiné investice.

Tímhle způsobem předcházíme případným problémům emitenta. Ale jak říkám, jediný emitent, který zkrachoval, byl Lehman Brothers, a ti navíc na poli burzovních certifikátů nebyli aktivní. A samozřejmě nikdy nekupujeme black boxy. Nekupujeme papíry, do kterých konstrukce sami nevidíme. To znamená, že nejsložitější papíry, které kupujeme, mohou být garantované struktury, zero bond, nějaká opční struktura, podklady můžou být měny, komodity, akcie. Pořád víme, jakou cenu má ten zero bond, jakou cenu má ta opce a jsme schopni si rozklíčovat, jestli je tam férový pricing a víme, kolik nám to vyplatí předem při splatnosti, když ten podklad bude tam, tam, tam. Je to poměrně jednoduchá konstrukce – nekupujeme black boxy, protože byli i certifikáty emitované od BB&T třeba na Madoffovy fondy, který nakonec samozřejmě nic nevyplatí. Ano, to je zrovna jeden z příkladů defaultu jednotlivých certifikátů bez defaultu emitenta z přelomu roků 2008/2009, například Madoffovy fondy, které byli také zabalené do certifikátů. Tomuhle se vyhýbáme úplně. Jakmile nevidíme do konstrukce cenných papírů, tak je nekupujeme, takže hedgeovým fondům zabaleným do certifikátů nebo jiným konstrukcím se zcela vyhýbáme. Pokud bychom obchodovali s hedgeovými fondy – což zatím neděláme, ale uvažujeme o nabídce nějakých hedgeových fondů –, tak chceme předem znát, jak jsou složeny portfolia, v čem jsou zainvestovány a podobně. Nikdy nejdeme do black boxů. To je pravidlo, kterým by se měli řídit investoři. Jakmile nevědí, v čem mají zainvestovány prostředky, tak by investor neměl do takových investic vůbec vstupovat.

Kromě certifikátů, jaké další instrumenty, cenné papíry jsou ve vašich strategiích?

Hlavní rozdělení jsou právě certifikáty anebo přímé opční strategie. To dohromady tvoří 90 - 95 % našich portfolií, doplňkově využíváme příležitosti na poli třeba korporátních dluhopisů, konvertibilních dluhopisů i burzovně obchodovatelné fondy ETF, ale vesměs to základní gro tvoří právě certifikáty a opční strategie. I certifikáty chceme stejně do budoucna částečně nahradit přímým sestavováním opčních strategií s přímým přístupem na Eurex a sestavovat si vlastní certifikáty. Když to řeknu jednoduše – vynechat riziko emitenta, to je do budoucnosti náš cíl. Akorát tam je už potřeba mít větší objemy, ale teď se už postupně k tomu dostáváme.

To jsem se přesně chtěl zeptat. Proč jste vlastně vůbec šli do certifikátů a ne přímo do cenných papírů a derivátů, z nichž jsou ty certifikáty složené?

Ve Spojených státech jsme tak učinili. Strategie, které obchodujeme ve Spojených státech, jsou přímo obchodované na opčních burzách, a přímo nakupujeme opce do portfolií našich investorů. Tam to nebyl problém. Problém v Evropě je právě s objemy, zvlášť když jedeme právě ty individuální účty. Celkově by jsme měli objem dostatečný, aby jsme mohli obchodovat na Eurexu, ale pokud chceme sestavovat jednotlivé cenné papíry i našim jednotlivým klientům, tak si prostě pozici za 5000 euro nevytvoříme, jelikož musíme nakoupit podklad plus opci. Takže to nás limitovalo, abychom mohli obchodovat přímo na Eurexu. Proto jsme využívali možnosti emitentů a kupovali certifikáty, kde pak není problém vstupovat do toho za pár jednotek tisíc euro na pozici. To je právě věc, na které pracujeme ve spolupráci s UBS a jejich platformou Equity Investor. Tahle platforma právě umožňuje poskládat cenné papíry přímo přes Eurex do jednotlivých dílčích jakoby emisí, takže my si můžeme udělat emisi pro naše klienty třeba už za 50 000 eur a pro 10 klientů po 5000 eurech tuhletu miniemisi nakoupit. Takže to je něco, kam se chceme teďka odrazit. Ve Spojených státech to děláme napřímo na opčních burzách, v Německu jsme si zatím museli pomáhat přes ty certifikáty, ale snaha je dosáhnou vlastně toho samého.

Jak je vyřešené riziko protistrany, když vlastně takto složíte tu emisi přes UBS a nekupujete opce přímo na burze?

I když je to přes platformu UBS, není tam riziko emitenta jakožto UBS, ale opravdu je to jenom v tom, že UBS koupí balík těch opcí plus podkladů na Eurexu najednou jenom přes jejich platformu a to rozsekáme na individuální účty. Ale už to bude spolupracovat právě s individuálními účty u klíringových bank, takže klient si ani nebude muset zakládat nový účet u UBS. UBS akorát inkasuje nějaký transakční poplatek za takovouhle miniemisi a něco bude platit taky za tu platformu, ale to se klienta nijak nedotkne.

Pokud by někdo chtěl předčasně vystoupit z nějakého důvodu a má část nějaké takové malé emise, tak jakým způsobem se obchod uzavře?

Likvidita je samozřejmě zajištěná, stejně jako jsou opce obchodovány ve Spojených státech na burze.

Pokud tomu rozumím, tak problém je ten, že když je klient jeden, tak by se mu to složit nedalo. Když se klientů složí 10, dá se složit taková struktura tím, že se jim to potom nějakým způsobem rozseká. Kdyby některý z nich chtěl vystoupit ven, tak ta struktura by se musela zmenšit.

Ano. Není to ale problém, i prodávat individuálně, spíš to souvisí s celkovým objemem. Pokud my budeme u UBS neustále emitovat nové papíry, tak tu likviditu samozřejmě i pro ty dílčí investory není problém zajistit. Problém by UBS měla, pokud bychom tam najednou přestali točit objemy a jenom by se pouze ty jednotlivé emise snižovaly, tak tuhle službu – rozsekávat to na individuální účty – asi nebudou ochotni dělat. Ale jinak to není problém. Je to burzovně obchodovatelné a klienti tu opci mohou opět prodat. Je to všechno zatím ve fázi příprav, takže ještě to není dotažené, ještě tuto službu ani nenabízíme. Tohle je opravdu něco, na co se chystáme a všechny tyhle detaily se zatím jen ladí.

Kolik lidí pracuje v Best Buy Investments?

Interně je nás aktuálně 13 plus využíváme externí sítě, externí poradce. Nemáme vlastně vůbec žádny vlastní sales, my děláme pouze komunikaci se stávající klientelou a samotné obchodování. Děláme si nějaký vlastní webmarketing a občas PR aktivity, ale jinak všechno outsorcujeme – i analytický tím, research pro nás dělá partnerská společnost Zertifikate Journal. Takže děláme si vlastní základní analytickou činnost, ale vesměs všechno outsorcujeme, takže náš tím je pouze na práci se stávajícími klienty a na realizaci obchodů. Nepotřebujeme žádný extra velký tím.

Strategie, které jsou vytvořené, jsou doporučené strategie analytického týmu, nebo máte na portfolio manažery?

Vesměs 90 % strategií jsem navrhl já s tím, že analytický tím a research těm strategiím udělá backtesting a strategie se pak ladí. Ale 90 % těch myšlenek pochází původně ode mně.

Existuje ve firmě někdo jako portfolio manažer, nebo to jsou jen lidé, co vykonávají obchody?

Vyloženě jakoby portfolio manažerem jsem já a takový externí portfolio manažer je doktor Svoboda právě z Zertificate Journalu, který spíše řídí analytickou činnost a research. A máme pak ještě jednoho jediného interního analytika, který ladí, ale všechno ostatní outsorcujeme.

Backtesty strategií si děláte sami?

My si interně děláme pouze nějaké základní backtesty, spíše vytvoříme tu ideu a uděláme si základní průzkum trhu, jaké jsou podmínky pro tu strategii nyní. Ale samotný backtest pak už zadáváme externímu týmu a ti jsou schopni samozřejmě udělat backtest zpětně 5 let, 10 let zpátky podle potřeby, podle toho, odkdy jsou ty instrumenty obchodovány.

Kdo dělá jemné nastavování parametrů strategiím?

To ladíme samozřejmě nějakým způsobem společně. Ten backtest dá určitá data, pravděpodobnostní modely a podobně, ale vždycky primární je podklad a co od toho podkladu očekáváme. To vychází z global macro strategie, kde se snažíme u základních aktiv určit vývoj – u akcií, u očekávané inflace – prostě nějaký global macro vývoj, jaký to bude mít dopad na zlato a podobně, to je úplně primární. To znamená vybrat pár podkladů, u kterých máme jasná očekávání. Poté, co už máme tuhle představu, snažíme se analyzovat a optimalizovat investici. To znamená, když očekáváme růst inflace a třeba růst zlata, tak přemýšlíme jestli to uchopit čistě na long jako fyzické zlato, ETF fond nebo certifikát, vyselektujeme, co je nejlepší a pak se snažíme ještě optimalizovat riziko-výnosový profil například za pomoci opcí.

Jaké jsou tržní charakteristiky například u zlata? Dlouhodobý poměrně stabilní vývoj odrážející inflaci a podobně, ale krátkodobě vysoká volatilita, větší než například volatilita akciových indexů. To je už určitá tržní charakteristika. Takže využít krátkodobé vysoké volatility, ale dlouhodobého stabilního chování odrážejícího inflaci. Proto třeba opční strategie na zlato, které vlastně používá jenom krátkodobé měsíční vypisování opcí, inkasování větších opčních prémií a celkový riziko-výnosový profil v čase je podstatně atraktivnější, než držet zlato napřímo. Musíme mít určitou konkrétní představu o tom, jak se který podklad bude chovat, pak se snažit rozklíčovat jeho tržní charakteristiky a optimalizovat je právě pomocí opcí. Pak se udělá backtest a pokud i backtest potvrdí tuhletu domněnku, začneme strategii aplikovat nejdříve testováním, pak nějaké menší objemy a nakonec i větší objemy. Některé opční strategie už teď spravují i dílčí strategie přes 10 milionů eur, přes 10 milionů dolarů.

Kam chodíte na nápady? Kde berete takovou představu o budoucím vývoji, jak to vlastně bude vypadat, nebo z čeho vycházíte při svých předpokladech o budoucím vývoji?

Strategie jsou šité spíš na nějaký ten střednědobý, ideálně až dlouhodobý horizont. Cílový horizont, na který řídíme strategie, je od 6 měsíců do 3 let, což je horizont, který není ani tak krátkodobý, aby byl silně ovlivněn událostmi typu Japonsko a podobně, ale ani dlouhodobý, kde by zase na to měli extra vliv události typu roku 2008. Vesměs je to taková spíš jednoduchá logická úvaha o tom, jaký je stav aktuální ekonomiky, jaké jsou očekávání základních klíčových faktorů, jako jsou inflace, úrokové sazby, ekonomický růst a na základě toho se stanoví priority u jednotlivých tříd aktiv, třeba teď jak říkám očekáváme střednědobě poměrně výraznější růst inflace, ekonomický růst jako takový střednědobě až dlouhodobě spíše stagnující, takže teď vycházíme spíš ze střednědobého stagflačního vývoje, což je stagnace doplněná rostoucí inflací. To je, na co jsme teď nastavení. Většina našich strategií jsou příjmové kreditní opční strategie, které budou těžit i ze stagnujícího celkového vývoje.

Samozřejmě u některých dílčích předpokládáme nebo jsme v minulosti předpokládali růst, například v tom zlatě a podobně, ale jinak třeba na akcích Rolling Bonus strategie vychází spíš ze stagnace. Nebude to extra žádný velký růst, propady nebo korekce, nějaká nervozita tady zůstane, ale bude to v nějaké rozumné míře, takže se snažíme vydělávat vlastně na stagnaci trhu doplněné nějakou postupnou inflací, to je teď náš aktuální výhled na střednědobě až dlouhodobější horizont.

Za Best Buy Investments odpovídal Jaroslav Brzoň. Za ako-investovat.sk kladl otázky Filip Glasa, Radovan Vojtko a Jakub Mažgut.

Tento článek napsal pro ako-investovat.sk Filip Glasa 20.4.2011

Jméno:
E-mail
(nebude zveřejněný):
Komentář:
Antispam:
Počet dnů v roce:



Okomentuj článek Galéria (2)

Související články

Největší hlad je po opční strategii na zlato

wednesday
06.06.2012
Hedge fondy | Filip Glasa

Nejnovější články

Stane se Tiffany & Co opět akciovým šperkem?

wednesday
20.04.2016
Akcie | Sven Subotič

Analýza akcie Ford: Nízká valuace a značný potenciál

thursday
14.04.2016
Investice | Sven Subotič

Analýza společnosti Maersk: Největší kontejnerový přepravce na světě

wednesday
30.03.2016
Investice | Sven Subotič

Klub záporných sazeb: Proč uvolňování měnové politiky funguje jen někde?

monday
21.03.2016
Trhy a makro | Sven Subotič

Tištěná média v kurzu? Světovým odbytištěm se stane Indie

tuesday
15.03.2016
Investice | Sven Subotič





Další články této kategorie

Finanční kalkulačka

Vklad: €/měs.
Úrok: % p.a./rok
Období: rok(ů)