Nevýhody a rizika ETF Ako-investovat.sk .


ETF patří k nejpopulárnějším nástrojům na investování už nejen do akciových indexů, sektorů, ale už například i do komodit. Mají velmi nízké poplatky a investorům je doporučuje i Warren Buffet. Napříč tomu mají i ETF, jako každý finanční produkt, několik slabých a rizikových míst.

Exchange-traded funds jsou ve své podstatě pasivně řízené fondy, které mají za cíl kopírovat určitý index, resp. cenový vývoj určité komodity, přičemž podíly v nich jsou obchodované na burze – takže až chce investor po čase z ETF vystoupit, tak jednoduše prodá svůj podíl na burze a nemusí tak žádat o remedácii manažera fondu, ani platit vysoký poplatek.

Většina klasických podílových fondů je řazená aktivně a má podstatně vyšší náklady na manažery fondy, prodejní síť apod. ETF drží tyto náklady na minimu, takže může investorům nabídnout o mnoho nižší poplatky – obvykle kolem 0,1 % hodnoty podílu ročně, přičemž si běžný podílový fond ptá kolem 3 %. Jelikož většina aktivně řízených fondů po zohlednění poplatků i tak nepřekonává trh, jeví se ETF jako výhodná alternativa.

Problémem ale je, že investor by měl alespoň přibližně vědět, jaké ETF chce koupit – tj. do jakých aktiv chce investovat. ETF totiž existuje velké množství typů. Na trhu máme indexované, sektorové, komoditní, ale i různé exotické, jako např. aktivně řízené ETF či ETF navázané na vývoj kreditních spreadů.

Většina investorů si ale vybírá klasický ETF navázaný na konkrétní akciový index. Přitom očekávají, že vydělají výnos indexu plus dividendy mínus poplatky. To ale nemusí vždy platit. Existuje totiž několik metod, jakými může ETF kopírovat výnosnost indexu. První je fyzická replikace akcií – tj. index koupí a fyzicky drží všechny akcie v indexu. To je pro větší indexy jako SP 500 poměrně nepraktické a nákladné, takže většina ETF používá buď strategii representative samplingu – když nakoupí za část peněz akcie a za zbytek deriváty kopírující index – nebo index replikuje synteticky – tj. nevlastní fyzicky žádné akcie, ale jejich výnos replikuje prostřednictvím derivátů jako Total Return Swaps, nebo různých investičních certifikátů.

Většina indexových fondů využívá právě syntetickou replikaci. Při této strategii ale hrozí riziko, že když si protistrana fondu (většinou velká banka, jako např. Lehman Brothers), se kterou fond derivát uzavřel, nesplní své závazky, mohou přijít investoři o podstatnou část svých peněz. Kromě toho při syntetické replikaci nastávají většinou určité odchylky, takže výnos ETF nebude přesně roven výnosu podkladového indexu, ale bude zřejmě o pár desetin procenta nižší. To, jakým způsobem ETF replikuje výnos indexu, je uvedené v jeho prospektu.

Dalším rizikem je, když ETF replikuje cenu určité komodity prostřednictvím futures. Drtivá většina komoditních ETF totiž nedrží komodity fyzicky, ale replikuje jejich cenu prostřednictvím komoditních derivátů, protože je to lehčí a levnější. Jenže, v takovém případě musí ETF pravidelně tyto futures kontakty rolovat – tj. uzavřít kontrakt, jehož splatnost právě končí a vstoupit do nového kontraktu se splatností v budoucnosti. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby ceny těchto dvou kontraktů byly přibližně stejné. Většinou ale platí, že cena kontraktu v budoucnosti bude vyšší než cena současného kontraktu. Tato situace je u futures běžná a nazývá se contango. Je způsobená tím, že investoři očekávají, že cena komodity budou stoupat a taktéž mají určité úrokové náklady.

ETF má většinou přesně tančené ve svém statutu, kolik kontrakt futures musí držet, takže musí nakoupit futures bez ohledu na výhodnost či nevýhodnost ceny na trhu. Když komoditní ETF zažily v posledních letech boom, mnohé z nich dorostly do rozměrů, kdy vlastní podstatnou část kontraktů futures na danou komoditu na trhu. Jsou příliš velké, a při každém nákupu nebo prodeji pohnou s tržní cenou. To využívají spekulanti, kteří vydělávají právě na faktu, že dané ETF musí určitý kontrakt v stanoveném datu koupit či prodat. Na toto doplatilo už několik komoditních ETF. Například velké ETF navázané na cenu zemního plynu s názvem UNG spadlo právě kvůli contangu a spekulacím na jeho účet z ceny 60 USD v roce 2008 až na něco málo nad 5 USD a hodnota jeho podílů stále klesá.

Specifickou skupinou, na kterou je třeba si dávat pozor, jsou takzvané leveraged ETF. Ty mají poskytovat výnos s pákovým efektem, např. 2:1. Tyto fondy byly populární hlavně v období klesajících trhů krátce po pádu Lehman Brothers. Takže to znamená, když index dosáhne výnosu 4 %, tak je výnos tohoto ETF 8 %? Ne tak celkem. Problémem při tomto typu produktů je, že páku dosahují na denní bázi – to znamená, že je denní pohyb násobený x2, ne roční pohyb. Tedy, když bychom koupili indexové ETF s pákou 2:1 na SP 500 a index většinu dní v roce zaznamená malé poklesy, ale na konci roku prudko vzroste a dosáhne nové high, tak stále budeme ve ztrátě – protože leveraged ETF jsou závislé od denních výnosů. Proto je v období vysoké volatility výhodnější použít páku stlem investování na margin do obyčejných ETF, nebo se páky raději úplně vzdát.

Další věcí, kterou mnozí investoři ignorují, je měnové riziko. Je důležité vědět, zda ETF investuje do aktiv ve stejné měně, v jaké vydává podíly. Když ne, je na místě se ptát, zda dané ETF zajišťuje svou měnovou pozici, nebo je riziko plně v rukách investora. Měnové riziko může mít totiž za následek, že majitel dosáhne ztráty, i když samotný index, který ETF kopíruje, by byl v zisku. Je to kvůli tomu, že např. majitel měnově nezajištěného ETF na SP 500, jehož účet u brokera je v euru, nákupem tohoto ETF v USD otevírá vlastně dvě dlouhé pozice – jednu dlouhou na SP 500 a druhou krátkou na měnovém páru EUR/USD.

U některých exotičtějších ETF je důležitým tématem i likvidita, resp. spready na trhu. V případě klasických investicí do velkých indexových ETF je likvidita v období burzovního obchodování výborná a spread je minimální. Ale, při některých jiných, méně využívaných typů ETF může být spread problémem.

Nedávno se začalo diskutovat i o problému velkého množství short pozicí na klíčově indexové ETF – viz např. tento blog na Financial Times: http://ftalphaville.ft.com/blog/2010/09/18/346406/can-an-etf-collapse/

Například v červnu byli na ETF SPDR S&P Retail (ticker XRT) otevřené short pozice v hodnotě 95 milionů USD. Přitom hodnota všech vydaných podílů v tomto ETF byla jen 17 milionů USD – takže shortovaných bylo téměř 560 % vydaných podílů. Taková situace, kdy je počet short pozicí vyšší než počet všech akcií, je skutečně ojedinělá. Počet short pozic při ostatních indexových ETF je také výrazně vyšší, než při akciích – kde většinou nepřesáhne pár procent.

Je to částečně způsobené tím, že shortování indexu je velmi oblíbenou hedgingovou strategií institucionálních investorů, protože je lehké a levné – a ideální cesta, jak ho udělat je shortovat indexové ETF. Taktéž, ETF mají oproti akciím jedno specifikum – podíly jsou tvořené a redemované ve velkých blocích na požádání. Institucionální investor může tedy kdykoliv přijít za manažerem ETF a nechat si upsat, nebo vyplatit tolik podílů, kolik potřebuje – takže v případě, že by nutně potřeboval dodat podíl, který předtím shortoval, nepřijde k short-squeezu, protože by si nechal upsat nové podíly přímo od ETF za tržní cenu.

Otázkou proto je, zda se může takový neobvyklý zájem o shortování projevit na stabilitě ETF. Klasický short-squeeze (situace, kdy je na trhu nedostatečná nabídka akcií a jejich cena proto rychlo míří nahořu) sice nehrozí, co se ale stane v případě, že by se majitelé podílů všichni naráz rozhodli nechat si je vyplatit a aktiva fondu by tím pádem klesli na nulu? Co s těmi otevřenými short pozicemi, které několikrát převyšují počet vydaných podílů?

Na to, abychom to mohli posoudit, musíme se blíže podívat na mechanismus, jakým short-selling při ETF probíhá a který umožňuje vznik takového velkého množství short pozic. Řekněme, že jsem investor a vlastním 100 podílů nově založeného ETF. Chci je držet dlouhodobě, ale podepsal jsem brokerovi obchodní podmínky na margin account. V nich je kromě jiného uvedené, že broker má právo půjčit mé podíly na short-selling, přičemž mně je vrátí na požádání. Takže, broker bez mého přímého vědomí půjčí podíly Janovi, který je chce shortovat. Na to, aby je mohl shortovat, si je musí nejprve půjčit – půjčí mu je můj broker. Jan tedy prodá podíly Jurovi, přičemž za tři dni se obchod vypořádá – podíly jsou potom právně napsané na Juru. Jura má také margin account, a tak jsou podíly bez jeho přímého vědomí půjčené Michalovi, který chce udělat další short-sale. A tak dále…

Z tohoto příkladu vyplývá následující: Podíly v ETF má v ruce vždy jen jeden akcionář. Ostatní mají pohledávky vůči jiným, které jsou splatné na požádání – já vůči mému brokerovi, broker vůči Janovi atd. Když bych chtěl prodat mé podíly, broker mi je musí vrátit, a tak si ji vyptá od Jana apod.  Tento systém je podobný jako půjčování peněz mezi bankami. Mnozí účastníci si ale nejsou vědomi toho, že svoje akcie půjčili. Myslí si, že je stále mají na kontě. A pokud se nic nepředvídatelného nestane, ani si ničeho nevšimnou.

Problém by ale mohl nastat, kdyby si Jura hned po koupi podílů řekl, že je chce redemovat. Tehdy by ho fond musel vyplatit – nebo je právním vlastníkem podílů – a potom by vyhlásil ukončení činnosti, protože by neměl co spravovat. Short-selleři by tak neměli co vrátit a já bych měl v ruce jen slib brokera, že mi dodá podíly, které se už neobchodují. Toto by ale nebyl tak velký problém, jak to na první pohled vypadá. ETF se totiž neuzavírá ze dne na den, takže broker by v případě potřeby mohl upsat další podíly a ty mi dodat. Nebo by mi vyplatil hodnotu aktiv fondu v poslední den obchodování a stejnou sumu by požadoval od Jana – tedy žádná tragédie.

Problém by ale nastal, kdyby zkrachoval někdo v řetězu short-shellerů, tedy například Jan. Tehdy by měl broker ztrátu, a kdyby byla velká a zkrachoval by, musel bych čekat na odškodnění z garančního fondu a byl bych na tom téměř určitě ztrátový. Jenže brokeři proti tomu postupují tak, že na short-selling vybírají relativně vysoké marže – o mnoho vyšší než např. na trading futures. Takže ani tento scénář není velmi pravděpodobný.

Takže, abychom to shrnuli: ETF jsou výborné nástroje na pasivní investování do akciových indexů a sektorů. Mají velmi nízké poplatky, ale i určitá rizika. Je potřeba si pozorně pročíst prospekt a zaměřit se hlavně na techniku replikace výnosů, velikost portfolia ETF v porovnání k trhu, na němž investuje a na zajištění kurzového rizika. Při investování do exotických ETF je potřeba si dávat obzvlášť velký pozor, nebo se jim raději úplně vyhnout.

Tento článek napsal pro ako-investovat.sk Martin Baláž 20. 10. 2010.

 

Jméno:
E-mail
(nebude zveřejněný):
Komentář:
Antispam:
Počet dnů v roce:


Okomentuj článek

Související články

ETF spořicí programy – zajímavý nástroj pro pasivní investování

friday
08.06.2012
Fondy a ETF | Martin Baláž

Nejnovější články

Stane se Tiffany & Co opět akciovým šperkem?

wednesday
20.04.2016
Akcie | Sven Subotič

Analýza akcie Ford: Nízká valuace a značný potenciál

thursday
14.04.2016
Investice | Sven Subotič

Analýza společnosti Maersk: Největší kontejnerový přepravce na světě

wednesday
30.03.2016
Investice | Sven Subotič

Klub záporných sazeb: Proč uvolňování měnové politiky funguje jen někde?

monday
21.03.2016
Trhy a makro | Sven Subotič

Tištěná média v kurzu? Světovým odbytištěm se stane Indie

tuesday
15.03.2016
Investice | Sven Subotič





Další články této kategorie

Finanční kalkulačka

Vklad: €/měs.
Úrok: % p.a./rok
Období: rok(ů)